I třetí (poslední) den rychlonávštěvy Dolomit počasí přálo, od rána se na nás usmívalo sluníčko. Pobalili jsme kufry a z ubytování v Paganelle  sjeli do údolí.  Kopírovali jsme pak  tok řeky Avisio, projížděli údolím Fiemme ( Val di Fiemme), kde se nachází množství sjezdařských areálů a sítí běžkařských tras.  (mapa navštívených míst)

Pokračovali jsme do Cavalese, hlavního městečka Val di Fiemme, známého zpracováním a  distribucí dřeva. Antonio Stradivari v minulosti v okolí putoval a nacházel rezonanční  smrky pro své úžasné nástroje. Za celý život jich houslový mistr vyrobil 1 100.  Vzácné stromy z lesů Val di Fiemme se vyváží dodnes a jsou velmi ceněny.

U téhož městečka se nachází hora Alpe Cermis, pro běžkaře známá svou krutou červenou sjezdovkou Olympia III, kterou vybíhají v rámci vyvrcholení Tour de Ski, jež je součástí Světového poháru v běhu na lyžích.  (Lukáš  Bauer určitě o tomto nestylovém tvrdém závodu ví své…)

Následoval průjezd dalším lyžařským střediskem Predazzo, potom jsme vystoupali  průsmykem Valles (Passo Valles), nacházejícím se na hranici mezi Trentinem a Ventem, do výšky 2 033 m.n.m.  Zastavili jsme zde a průvodce nás nechal chvíli proběhnout po zelené louce, osázené hořci a vřesy. Pokochali jsme se vzdálenými panoramaty Dolomit. Vyškrábala jsem se do prudkého kopce o pár metrů výš na skálu, abych za protějšími  travnatými kopci mrkla na vyčnívající vrcholek Marmolady.

Pokračovali jsme pak autobusem dál překrásnou horskou krajinou a projížděli dalšími  upravenými a čistými městečky. Architektura dob dávno minulých se tu nenásilně snoubila s novodobými stavbami.

V Piè Falcade jsme zhlédli kostel bez věže s pozadím 3 zubů Monte Pelma (3 168 m.n.m). V Alleghe, dalším středisku zimních sportů, horolezectví a turistiky, nacházejícím se pod horou Monte Civetta (3 220 m.n.m.), jsme obdivovali tyrkysovou barvu stejnojmenného jezera, ležícího na levém břehu obce.

Do horského průsmyku  Falzarego pan řidič bravurně vytáčel všechny prudké zatáčky, vedoucí strmým úbočím hor a trošku potrápil motor dostavníku. Finální adrenalinová serpentina  (s úhlem větším než 180°) vedla tunelem vyraženým ve skále. Projet jím bylo  téměř o prsa (VID.)

Moderní lanovkou Laga Zuoi  (VID.) z Passo  Falzarego  (2 105 m.n.m.) jsme během pár minut vystoupali k horské chatě (Rifugio Lagazuoi – 2 752 m.n.m. ) nacházející se  kousek od vrcholu Piccolo Lagazuoi (2 778 m.n.m.).

Pocity ve výšinách jsme měli nepopsatelné - stejně jako den předchozí - na  Sass Pordoi. Procházeli jsme se po vrcholu a užívali si panoramatických výhledů na úžasnou krajinu (Tofana di Rozes – 3 225 m., Tofana II - 3 243 m. Tofana III – 3 237 m., Grande Lagazoui – 3 835 m., Marmolada  3 343 m., Fanis di Mezzo -  2 988 m., Pelmo - 3 168 m., Civetta  - 3 218 m.,  Croda  da Lago – 2 709 m., Antelao – 3 263, Sorapis -3 250 m.).

Výjimečnost této hory, jakožto strategického místa, ale i jiných  sedel, vrcholů a hřebenů  (např. Monte Piany, Monte Cristala, Marmolady masivu Tofan atd) je spojena s první světovou válkou.

V květnu 1915 v Dolomitech bojovala Itálie  a  Rakousko – Uhersko. Do podzimu 1917, do konce nesmyslného válčení bez vítěze (vesměs rodáků z Dolomit ) přišlo o život velké množství vojáků na obou stranách. Rrakouští byli nazýváni horskými myslivci a  italským se říkalo italští alpíni. Více než v bojích jich však zemřelo následkem nemilosrdných horských podmínek, především v zimním období. Vzpomnělo se na  návštěvu slovinského Kobaridu v Julských Alpách, kde v podobném vysokohorském terénu (taktéž i ve stejném čase) byla jiná italská fronta v boji s Rakousko-Uhersko-Německem poražena.

Ale zpět do Dolomit. Po dramatické minulosti zde zůstaly stopy v podobě zajištěných cest,  kaveren, bunkrů, zátaras, kamenných srubů, jeskyní, dělostřeleckých hnízd, mohutných sítí zákopů, tunelů a štol, vyhloubených Rakušany i Italy. 

Horkotěžko jsem se probrodila neprošlapaným sněhem, který sahal někde až po kolena,   kousek pod Rifugio Lagazuoi k jednomu z opevnění. Dle infotabule bylo součástí Open air  museum. Od průvodce jsme se dozvěděli, že z mnohých pozůstatků války vznikla jak zde, tak i v okolí volně přístupná přírodní muzea. Nejen kvůli bílé pokrývce, jež skrývala velkou část povrchu, ale hlavně kvůli nedostatku času, nebyla možnost široký terén blíže probádat. Až  po návratu do vlasti internet prozradil, že námi navštíveným masivem Picollo Lagazuoi vede /mimo jiné prostory/ i strmá štola s názvem  „Galleria del Lagazuoi “ o délce 1 100 m, s výškovým rozdílem 350 m. Technická památka (kdysi mistrovské dílo italských vojáků, vytvořené za účelem dobytí rakouského strategického bodu nad sedlem Falzarego) je prý atraktivní turistickou trasou… Tak třeba někdy příště  místo lanovky  nahoru pěkně po svých a s čelovkou na hlavě tímto uměle proraženým tunelem.

Pokračovali jsme do Cortiny d'Ampezzo (1 224 m.n.m.), městečka nacházejícího se v srdci Dolomit, v provincii Belluno v Benátském regionu, obklopeného vrcholy  Tofana di Mezzo, Cristalo, Sorapiss, Cinque Torri, Pomagano, Croda da Lago atd. V roce 1956 se  zde konala zimní olympiáda. Prošli jsme částí Cortiny a usadili se na malou  chvíli  v kostele sv.  Filipa  a Jakuba (Basilica dei Santi Filippo e Giaccomo). Atmosféru interiéru hlavní památky města akusticky dokreslila hudba  Bacha (VID.), která se právě  linula z kostelních varhan. 

K třešničce na výborném dortu se dala přirovnat podvečerní návštěva jezera  Misurina  - VID. (obvod 2,6 km, délka  1 km, šířka 0,3 km, hloubka cca 5 metrů, nadm. výška 1 754 m). Největší přírodní jezero v oblasti Cadore (provincie Belluno)  se nachází asi 12 km  od   Cortiny v krásném údolí, obklopeném horskými štíty Dolomit ( Tre Cime di Lavaredo ,  Cadini, Monte Cristallo,  Monte Sorapis). Místo nabízí v zimě lyžování, bruslovačku, v létě turistiku, horolezectví a další vyžití.

Klimatické podmínky v oblasti kolem jezera jsou vhodné zejména pro ty, kteří trpí onemocněním dýchacích cest. Nachází se zde centrum léčby dětského astmatu.

Dostali jsme krátký rozchod. Nebylo vůbec přelidněno, což jsme ocenili. Míjeli jsme hotely, které lemovaly břehy Lago di Misurina. Na malou chvíli jsem vyzula boty, abych osvěžila  ucaprtané nohy, ale brzy jsem z ledové vody jezera vyskotačila. Poseděli jsme na lavičce, užívali si posledních hřejivých paprsků sluníčka, nafotili si  Tři zuby (Drei Zinnen) a na opačné straně jezera budovu s pozadím hor. V obchodě s potravinami se  za  dobrý peníz nakoupily dárečky a pak už jsme vyráželi vstříc domovu.

Z úchvatné krajiny italských Dolomit, zapsaných díky své mimořádnosti v roce 2009 mezi poklady přírodního dědictví UNESCO, jsem si dovezla nezapomenutelné zážitky.

Velkou roli zahrálo příznivé počasí.

 

Poděkování  patří Ing.  Vondráčkovi,  který nás po celou dobu doprovázel a obohacoval kvalitními informacemi i  pánům řidičům za bezpečnou a zážitkovou jízdu.

 červen 2014

DOLOMITY  - album

 

Články související:

Karersee, Pordoi Pass, Marmolada, Latemar, Rosengarten, pohoří Sella, Brixen a  další....

Lago di Garda

 

 Cestovní kancelář:

CK VOMA

 

Použité odkazy:

WIKIPEDIE 

http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=it&u=http://www.dolomiti.org/ita/cortina/laga5torri/musei/index.html&prev=search

 

bzukot na  serpentinách