Dolomity - Karersee, Pordoi Pass, Marmolada, Latemar, Rosengarten, pohoří Sella, Brixen-ITÁLIE

 DOLOMITY  křížem krážem - ALBUM

Dolomity jsou součástí Alp. Alpy zasahují do sedmi států a jsou tak největším horským evropským systémem. Táhnou se v délce asi 1 200 km. Název dali masívu Keltové, ale každá zem, ve které se Alpy nachází, si je pojmenovala po svém. 

V druhohorách (před cca 250 000 000 lety) se v těchto místech, kde již však daleko dříve působily na oblast i mnohé jiné vlivy (vulkanická činnost atd.), nacházelo prehistorické moře Tethys. V moři se usazovaly sedimenty z řas, korálů, měkkýšů, ryb a dalších. Tyto se staly prvozákladem složení. Pod vlivem zemětřesení a také vrásněním vznikaly alpské masívy, které se výrazněji zvedaly na přelomu třetihor a  čtvrtohor. Do dnešní podoby později vymodelovaly především úpatí hor síly vodní. Táním těchto ledovců se v údolí Alp  začal probouzet život. Celý proces byl daleko složitější a rozsáhlejší a trval miliony let.

Dolomity (o rozloze  4 750 km2, s nejvyšším vrcholem Marmolada 3 343 m), jedny z nejpozoruhodnějších a svou divokou malebností prý i z nejkrásnějších částí italských ALP, jsou nazvány po Déodatu Gratet de Dolomieu (1750 – 1801),  francouzském mineralogovi. Tento pán odnesl vědci N.T. de Saussuerovi horninu k rozboru. Chemické složení dolomitu je (pro mne španělskou vesnicí – pouze cituji slova našeho průvodce)   CaMg(CO3) ² - uhličitan vápenato-hořečnatý.

Hory nemají souvislý hřeben, skládají se z různě tvarovaných skalních hřebenů a bloků, věží, stěn a ledovců. Mezi těmito různorodými útvary se nachází hluboká údolí.

Dolomity se dělí na 2 oblasti - východní a západní. Nejvýznamnější řeky této oblasti, tvořící západní hranici území, jsou Adige a Isarco. Oblast Dolomit je bohatá na živočišstvo (žijí zde medvědi, kamzíci, jeleni, orli, sovy) a rostlinstvo (rostou tady borovice, modřín, hořec, alpská růže, protěž, koniklec, sasanka a další).

Probudili jsme se do pěkného dne, skutáleli se z našeho útočiště (výšin Paganelly) do údolí a ujížděli oblastí Trentino-Alto Adige k Bolzanu. Z obou stran silnici, jež kopírovala řeku Adige, lemovaly vinice, táhnoucí se až do výšky 1 400 m.n.m. a nekonečné plochy  jablečných sadů. Bolzánské porfyrové údolí obepínají načervenalé hory a tvoří mu ochranu. Díky své struktuře, způsobené dřívější vulkanickou činností a nánosy, je údolí velmi úrodnou oblastí.

Projeli jsme stotisícovým Bolzanem, největším městem Jižního Tyrolska,  známým  textilkami (výrobou oblečení pro horolezce) a výrobou stavebních materiálů. Z dálnice za  městem  jsme pak odbočili doprava a údolím Eggental (Val d’Ega ) vnikli do hor. Asi po 20 min jsme zastavili a kochali se alpským smaragdově zeleným jezerem Karer – (Karersee  - Lago di Carezza), v němž se zrcadlily zuby severní strany Latemaru (2 842 m). Pokračovali jsme sedlem Karerpass (Passo di Costalunga) do Pordoi Pass.

Když náš dostavník cestou do Pordoi Pass míjel po levé straně pohoří (VID.) Rosengarten, průvodce nám povyprávěl legendu, která se k Růžové zahradě váže: Kdysi dávno zde vládl král trpaslíků – Laurin. Před hradem pěstoval nádherné růže. Vlastnil oděv, který ho dělal neviditelným. Zamiloval se do princezny Simhildy z jiného království a unesl ji. Kníže Dietrich z Bernu se rozhodl princeznu zachránit a podařilo se mu přemoci lstivého  Laurina i přes jeho neviditelnost. Trpaslíka totiž prozradil pohyb růží, ve kterých šlapal. Poražený (a růžemi zrazený) Laurin zahradu proklel: „Nechť ani světlý den, ani tmavá noc již nikdy nespatří magickou nádheru růží“. Zapomněl však na přechod mezi dnem a nocí. Díky Laurinovi (nebo spíš akumulací tepelné energie?) dochází k tomu, že před západem slunce se prý Rosengarten rozzáří červenou barvou a vytváří nádhernou scenérii.

V Pordoi Pass (Pordoijoch) jsme kabinovou lanovkou Sass Pordoi ( z  2 239 m.n.m.) během krátké chvíle vylétli do výšin obrovských skalních bloků různých tvarů i barev (VID.). To, co  jsme viděli z útesu Pordoi (2 950m.n.m.), je jen těžko popsatelné, i fotografie jsou příliš ploché na zobrazení skutečnosti. Počasí bylo přímo ukázkové. Modré nebe vysoce kontrastovalo jak s pokrývkou sněhu, tak i s neuvěřitelnou (až trochu nepřirozenou) červení masívů.

S obdivem jsme pozorovali panorama Dolomit -  skalní útvary Piz Ciavaces, horský masív Sasso Lungo, Tofana di Rozes, ledovec Marmolady  (Ghiacciaio della Marmolada),  Gruppo di Sella a mnohé další. Koukali jsme také do hlubokého travnatého údolí. Lidi byli pidilidmi a silnice se vlnila jako pidihad v této úchvatné krajině.

Šaškovali jsme chvíli u kříže Sasso Pordoi. Až po půl roce jsem z internetu zjistila, že pod vrstvou sněhu, po kterém jsme bezstarostně hopsali, se nachází propast se skalním oknem.

Pokračovali jsme pak dále v naší krasojízdě a připadali si jako mravenečci (v porovnání s  obry, pod kterými jsme projížděli). Opět (stejně jako např. ve Švýcarech při zhlédnutí ohromné Monte Rosy) mne napadlo jediné vystihující slovo – POKORA.

Profrčeli jsme lyžařským střediskem Arabba, dále průsmykem Campolongo (Passo Campolongo) a na 5 min. pak zastavili u Svatého  kříže nad lyžařským střediskem Corvara. Za městečkem Val Gardena (známým výrobou a prodejem mistrovských řezbářských děl) jsme přibrzdili na další vyhlídce (Passo Gardena) a pak pokračovali do Brixenu, kde proběhla naše poslední zastávka.

Brixen, nejstarší město Tyrolska (v minulosti  též sídlo biskupů), je spojeno  (v souvislosti s našimi dějinami) s básníkem a novinářem Karlem Havlíčkem Borovským. Tento žurnalista a kritik doplatil na svůj literární boj proti habsburské monarchii čtyřletým exilem právě  zde. Spolu s ním v Brixenu žily i manželka a dcera. Prostředí bylo pro všechny poměrně  příjemným vyhnanstvím. Borovský tu však strádal psychicky. Za doby  exilu vznikla jeho díla Tyrolské elegie a Král Lávra.

K jeho domku (který stojí dál od centra) došel z celé skupiny už jen málokdo. Po prohlídce biskupství s pěknou zahradou, kde vedle zelí a další zeleniny rostly různé druhy květinek, jsme navštívili Brixenský  dóm - VID. (kostel Nanebevzetí panny  Marie), na něj navazující podloubí s výjevy z křížové cesty, dále pomník padlých v 1 a 2. sv. válce… a pak jsme padli i my… Ucaprtaní z celého dne jsme skončili na zmrzlině v kavárně na brixenském náměstí.

Z Brixenu jsme se vraceli domů opět přes Bolzano, čímž se náš "kruh" uzavřel.

Neméně atraktivní pohledy jsme si užili i poslední den zájezdu CK VOMA.

 

 Články  s výlety  v  Dolomitech související:

Piccolo Lagazuoi, Passo Falzarego, Lago di Misurina, Tre Cime di Lavaredo

Lago di Garda