Chudenice - naučná stezka Žďár - okruh cca 3 km: hřbitovní kaple sv. Anny, kaple sv. Wolfganga, rozhledna Bolfánek, Palackého skála, arboretum Americká zahrada; večerní grilovačka; ranní procházka po okolí a domů

Spalo se krásně, byl tu klid, obloha byla v noci plná hvězd. Jen to výrazné ochlazení se nekonalo. K ránu bylo v autě 19 stupňů. A to jsme dveře měli nedovřené celou noc.

Vstáváme před 9. hodinou, svítí sluníčko a slibuje krásný den. Snídáme ve stínu, už je i tady 22 stupňů. Oteplení slibují, to jim asi vyjde.

Nespěcháme, včera jsme prošli skoro celou naučnou stezku Žďár, dnes chceme po ní dojít na rozhlednu. Času máme dost, odpoledne se přesuneme jen kousek za Chudenice za kamarádem, který tu má chatu a kde máme sraz s bývalými Otovy kolegy.

Dnes parkujeme na parkovišti u hřbitova a u kaple sv. Anny. Včera jsme zjistili, že je odtud k rozhledně pohodlnější cesta. Nahoru - na vrch Žďár je to asi 0,5 km s nepříliš velkým převýšením. I já jsem tam za chvíli.

Na kopci byla nejstarší stavbou kaplička. Byla ze surových cihel, měla věžičku, kde visely dva malé zvonky. Pod kapličkou byla jeskyňka, ve které podle pověsti odpočíval řezenský biskup sv. Wolfgang při své pouti z Prahy, kde r. 973 vysvětil prvního českého biskupa Dětmara. Nedaleko byla studánka s léčivou vodou, kam přicházeli poutníci zblízka i zdaleka.

V letech 1722 - 1725 postavili Czerninové vedle chátrající kapličky velký barokní poutní kostel sv. Wolfganga. Stará kaplička byla zbourána a soška sv. Wolfganga převezena do kostela sv. J. Křtitele v obci. R. 1772 byla přistavěna boční kaple, která měla dvě úrovně. Ve spodní byl skalní výběžek s otiskem nohou sv. Wolfganga a malý důlek od jeho biskupské berle. Proto se jí říkalo Šlépějová.

Když byl r. 1782 z podnětu Josefa II. kostel zrušen, stavba chátrala. R. 1810 bylo nutno její větší část zbourat. Na popud Josefa Dobrovského byl zbytek r. 1828 opraven - zachovala se Šlepějová kaple a pod ní zmiňovaná jeskyňka. Kamenná kostelní věž byla v r. 1826 upravena na rozhlednu, kterou místní hned pojmenovali Bolfánek. R. 1845 byla věž zvýšena.
Další renovace kaple byla r. l895. Byl sem umístěn oltář s obrazem sv. Wolfganga, který namalovala hraběnka Františka Czerninová. R. 1995 - při příležitosti 100. výročí této úpravy sem byly obnoveny poutě.

Po válce rozhlednu získaly Státní lesy. Odmítly se o ni starat, až skončila v havarijním stavu a r. 1970 byla uzavřena. R. 1976 se podařilo ji bezplatně převést do majetku obce, která se o její opravu průběžně starala. R. 1992 ji pronajali filmařům Martinovi Froydovi a Viktorovi Malátovi, kteří věž stavebně upravili pro provoz sezónní galerie, opravili její interiér a namontovali uzavíratelnou mříž.  Obec se o věž i nadále stará - v letech 2001 a 2002 osadila nová okna a natřela dřevěný ochoz.

Když jsme na vrchol dorazili, prohlédli jsme si Šlépějovou kapli i s kamenem. Je celý ohlazený, jen důlek, údajně od biskupské hole je patrný. Byli jsme se podívat i do jeskyňky, která je nyní s kaplí spojena úzkým schodištěm. Už jsme však spěchali nahoru. Věž byla r. 1845 zvýšena na 45 m, na vyhlídkový ochoz ve výši 25 m vedou dřevěné točité schody - do 2. patra to je 69 schodů, následuje 58 uzoučkých méně pohodlných schodů, které jsou zakončeny 11 strmými přímými schody. Na ochoze jsou podrobně popsané panoramatické obrázky.
Když jsme tam dorazili, byli jsme tam sami. Shora je kruhový výhled - jsou vidět Kašperské hory i celá Šumava s Javorem, Český les s Přimdou a Čerchovem, Doupovské vrchy. Je vidět Plzeň i Brdy s Třemšínem, Chodsko s Korábem, za dobré viditelnosti lze zahlédnout prý i vrcholky Alp. Než jsme se pokochali dnes skutečně nádhernými výhledy, je už i na rozhledně pár lidí.

Ještě se musíme zajít podívat i na nedalekou Palackého skálu, kde r. 1848 promluvil František Palacký ke shromážděnému lidu o zrušení roboty a o požadavku založení českého státu.

Prošli jsme si celý areál, ale není velký. V létě zde hrají Chudenickou Rusalku bledou, která bude vyjádřením pocty Jaroslavu Kvapilovi při příležitosti 75. výročí jeho úmrtí. Tento nejslavnější chudenické rodák je autorem libreta známé opery Rusalka. Už teď jsou zde vidět připravené kulisy i Rusalčino jezírko. Také jsme si zde přečetli 11. zastavení naučné stezky.

Na závěr se posadili ve zdejším výletním hostinci Na Poustevně. Ota si dal Bolfáneckého poustevníka, kterého vaří v obci v pivovaře Stará škola, já si dala nanuk.

Dnes tady bude veselo. Sjíždí se sem vinaři z různých koutů republiky, někteří již mají svůj přístřešek postavený a víno začínají prodávat. Jsem ráda, že odcházíme. Mám ho ráda a bylo by mi líto, že ho nemohu ani ochutnat. A bude to trvat ještě dlouho - ještě prý 3 měsíce po ukončení léčby. Kdy to bude, těžko říct.

Vrch opouštíme na druhé straně. K autu jdeme trochu oklikou, abychom si prošli skutečně celou NS a přečetli si poslední dvě zastavení. Na 14. je povídání o nepůvodních dřevinách, na 15. o běžných druzích našich dřevin. Došli jsme k Americké zahradě, kterou jsme si včera poctivě prohlédli. Dnes jsme ji jen prošli a vyšli na druhé straně a ze včerejška známou cestou došli ke hřbitovu a k autu.

Při koupi vstupenky na rozhlednu jsme se dozvěděli, že platí i pro muzeum J. Dobrovského a pro prohlídku Starého zámku, které jsou v centru obce. Běžně muzea nenavštěvujeme, ale dnes jsme chvilku váhali. Nakonec jsme však usoudíli, že už se nechceme víc zdržovat. To by nebylo na půl hodiny, tam bychom se určitě zasekli. Je hezky, Pepa nás už čeká. Odjíždíme k němu na chatu.

Byli jsme tam jako první, ale během půl hodiny jsme tu skoro všichni. Na dnešní akci Jarní prase se zdá, že nám počasí vyjde. Jen už několik let neopékáme selátko, ale jen předuzenou kýtu. Trvalo to vždy hrozně dlouho, než se celé propeklo a my už vždy měli hlad. Takhle je to rychlejší.

Všechno se povedlo, bylo veselo, jen s přibývající tmou jsme si sesedali blíž k ohni. Někteří v noci jeli domů, samozřejmě se řidič musel obětovat a pivo si nedávat. Tentokrát nás tam však spalo dost, že se Pepova zahrada skoro proměnila ve stanové městečko. Před půlnocí se sud dopil, ochladilo se a jdeme spát.

Moc brzy ráno samozřejmě nevstává nikdo, Ota však jako vždy poslední. Žádné hlasy, ani sluníčko ho nevzbudí. A když je konečně vzhůru, stejně se mu nechce vstávat.

Po snídani balíme opékací zařízení, jeden kamarád se uvolil, že to vše odveze do Plzně, nakládá pípu, sud a prostě vše, co bylo třeba. Masa zbylo dost, rozdělujeme si ho, ať si doma ještě něco užijeme. Také pomáháme uklidit zahradu, ať to Pepa nemusí sám tahat. Mezitím lehce sprchlo, ale není to ani na vyndání deštníku. Postupně se odjíždí. My samozřejmě jako poslední. Ota už asi rok tvrdí, že musí denně ujít min. 6000 kroků, jdeme na procházku. V Plzni to zná, tady to poznáme. Vyrazili jsme dál do lesa, dokonce jsme ochutnali i první lesní jahody. Je tu hezky. Mraky se nad námi honí, ale neprší. Chvíli přemýšlíme, jestli se cestou domů nezastavíme v obci v tom muzeu nebo ve Starém zámku, ale nakonec jsme to zrušili. Já jsem docela unavená. Prohlásila jsem, že jsem zničená víc, než kdybych včera večer popíjela. 

Odjíždíme skoro v půl druhé. Mysleli jsme, že odpoledne by mohlo být před domem volno, ale bohužel není. Asi se nikomu v podmračeném počasí nikam nechce. Ale nakonec to nevadí. Moc věcí domů neneseme.

Doma dělám rychlý oběd a jsme spokojení, jak to vše pěkně vyšlo.

Zítra jdu na chemoterapii a tak zase bude  bohužel po výletech. To jsem vždy ten 1. týden strašně ospalá a 2. týden se z toho vzpamatovávám. Jen mohu doufat, že už bude jen lépe. Jsem optimista.

Chudenice - naučná stezka Žďár - okruh cca 3 km: hřbitovní kaple sv. Anny, kaple sv. Wolfganga, rozhledna Bolfánek, Palackého skála, arboretum Americká zahrada; večerní grilovačka; ranní procházka po okolí a domů na mapě