Bohutín – Vysoká Pec: vyhlídková věž Rudolfka a jednosměrná 2,5 km dlouhá naučná stezka Lesopark Litavka

Spalo se pěkně, i když bylo proti včerejšku tepleji. K ránu klesla teplota jen na 18 stupňů. Dnes máme volnější den. Byl sice naplánován už na včerejšek, ale to moc nevyšlo. Za celý den jsme nachodili 13 000 kroků, což je víc jak 8 km. To moc odpočinkové nebylo.

Má být zase tropický den, ale má pršet. Dnešní etapu Vintířovy stezky jsme zrušili hlavně proto, že Otovi zlobí telefon, data mu vypadávají a nemůžeme zjistit, jak nám jede autobus. V tom vedru nám to však nevadí.

Včera v infocentru Ota objevil letáček, že v nedaleké Vysoké Peci je otevřena těžební věž Rudolfka jako rozhledna. Tak tam zajedeme. Cestou se zastavíme u zastávky Milín, Kamenná a pokusíme se zjistit, jak jezdí autobusy. Také potřebujeme koupit chleba, tak se aspoň trochu vychladí lednice.

V půl deváté byla polojasná obloha. Ještě jsme relaxovali v posteli, já pozorovala mráčky. Najednou zmizely. Nejen mně z dohledu, ale z celé oblohy. Je zase jasno. Vstáváme, dokud je za autem stín, ať se v relativním chladnu nasnídáme. Občas to lehce a příjemně foukne. Konečně nespěcháme na žádný autobus. V klidu si dávám svojí ranní kávu.

Odjíždíme asi v půl 12. Nejdřív jedeme koupit chléb. Nejblíž naší trasy je pekařství v Příbrami - Zdeboř. Kupujeme chleba i sladkou tečku. Jen je těžké si vybrat. Těch dobrot, co tu mají.

Pak jedeme k rozhledně. Čekala jsem malou kovovou vyhlídkovou věž. To jsem usuzovala podle nedaleké vyhlídkové věže dolu Řimbaba, kde jsme byli před 9 lety. Ale tohle je vysoká betonová věž jednoho z nejmladších dolů na Příbramsku. Byl založen jako Vysokopecká jáma r. 1878 – těžily se zde olověné a zinkové rudy. Důl zůstal, názvy se měnily. R. 1881 to byla šachta korunního prince Rudolfa, od r. 1918 důl Bohutín II, po smrti generála Štefánika důl Štefánik a od r. 1953 důl 25. únor v Bohutíně. Byl hluboký 1199 m a koncem 19. století patřil k největším dolům v příbramské oblasti. Věž byla postavena r. 1949, když dosavadní parní těžní zařízení bylo nahrazeno výkonnějším novým strojem. Ten výrazně usnadnil těžbu z hlubin nad tisíc metrů. Umístili ho na nad jámu dolu do nově vystavěné 42 m vysoké železobetonové věže, která nahradila původní železnou těžní věž. Vydatnost žíly však byla menší, než se předpokládalo. Proto byla těžba r. 1978 ukončena. Po r. 1983 probíhaly již jen likvidační práce. Nový majitel areál koupil v 90. letech 20. století a zřídil zde pilu a sběrnu šrotu. R. 2016 byla část areálu upravována pro účely turistického ruchu. Budova pod věží byla přestavěna na hornický penzion s 12 pokoji. Střecha betonové věže byla upravena na vyhlídku, v prostoru pod vyhlídkovou plošinou je apartmán.

Od května 2019 je možný vstup na vyhlídkovou plošinu ve výši 37,5 m. Není to vhodné pro děti do 3 let, ani pro méně fyzicky zdatné osoby. Doporučují zvolit vhodnou obuv. Po železných schodech z pororoštů se dostanete do 1. podlaží bývalé šachetní budovy. Následuje točité železobetonové schodiště v betonové noze těžní věže. Ve výšce 30 m se dostanete na venkovní kovové točité schodiště z pororoštů, které je po celém svém obvodu i na schodnicích průhledné, což představuje nevšední adrenalinový zážitek. Celkem se vystoupá 193 schody. Zajímavostí je, že věž je považována za jedinečnou stavbu svého typu v Evropě, možná i na celém světě.

Výhled je kruhový. Jsou zde panoramatické obrázky, které umožní přesně určit, co je vidět.

Když vidím tu výšku, je mi jasné, že to s mým chromým kolenem asi nedám. Raději to nebudu zkoušet. Otu jdu doprovodit a nahoru jde s mým foťákem, abych z toho také něco měla. Já se vracím do pokladny, která je současně kavárnou, občerstvovnou. Je to tu pěkně stylově zařízené. Dávám si domácí bezinkovou limonádu a čerstvě upečený ještě teplý borůvkový koláč. Konečně se tu přihlašuji na wifi. Na dnešek i zítra hlásí déšť, ale nic moc silného. Dnes má byt max. 29 stupňů, zítra dokonce jen 26. Hledám i autobusové spojení na další trasy. Jsem spokojena. Našla jsem vše, co jsem potřebovala.

Jen zítřejší trasu nemůžeme zkrátit. Ze zastávky Milín, Kamenná do zastávky Příbram, Zdaboř nic ve vhodnou dobu nejede.

Než se Ota vrátil, venku se lehce zatáhlo a je dusno. Je spokojen, výhledy byly fajn. Dává si Bernarda 10 a pak vyrážíme na procházku, raději s deštníkem. Nedaleko je jednosměrná naučná stezka Lesopark Litavka. Na 12 zastávkách jsou informace o místní fauně a flóře i o historií těžby v této oblasti. Je dlouhá jen 2,6 km. To je pro dnešní den akorát. Nějaký pohyb potřebujeme.

Auto necháváme po domluvě na parkovišti rozhledny. Procházíme mezi malými domky, možná chatovou osadou až ke hrázi Vysokopeckého rybníka, kde je 11. zastavení. Tady si čteme o historii zdejších rybníků.

Naučná stezka vede podle Litavky, ale její část vede ještě vpravo okolo rybníka. Tam zatím nejdeme. Jdeme po rovině, místy moc hezkým lesem, většinou ve stínu. Je tu hezky, až na to dusno. Naštěstí občas foukne malý vánek.

Na 10. zastavení se dozvídáme, že v lese můžeme zahlédnout zbytky betonových soklů. Může se jednat o zbytky sloupů lanové dráhy, ale také to mohly být patky pro uchycení dřevěných altánů. Povídání na informačních tabulích je skutečně zajímavé.

Došli jsme na začátek naučné stezky – k č. 1 informační tabule. O kousek dál je parkoviště fotbalový stadion, je tam i zastávka autobusu. My se tady otáčíme a vracíme se.
Když jsme u hráze vyšli z lesa, vidíme, jak je to v dálce černé. Tam také hřmí. Proto po hrázi už nejdeme, nepřečteme si tedy poslední 13. zastavení. Přicházíme k autu, blíží se i bouřka. Teď už může pršet.

My se už po třetí vracíme na naše nocležiště vedle památníku Vojna. Je to sice 11 km, ale tam je to jistota. Když jsme dorazili na místo, je ještě slunečno a bohužel i dusno. Mraky jsou vidět v dálce.

Rychle chystám oběd, opět hodně opožděný. Ota sice tvrdí, že nás to zase mine, ale pomáhá, ať je to vše rychle. Jsme jak sehraná dvojka. Když máme hotovo, bouřka je už blízko. Je jasné, že venku jíst nebudeme. Rychle uklízíme vařič a další věci do auta. S prvními kapkami tam mizíme i my. Dokonce s hotovým obědem. Obědváme v půl čtvrté, naštěstí v suchu.
Byl to fofr. Být někde venku, deštník by nám byl houby platný. Než bychom ho otevřeli, byli bychom mokří. Dokonce padají i kroupy. Není jich moc, nejsou velké, ale je to rachot, jak to bubnuje do střechy. Nemám z toho příjemný pocit. Naštěstí neprší přímo na přední sklo. Jinak bych se bála, aby nám ho nerozbilo. Takhle se kroupy po skle jen kutálí.

Leje hodně a poměrně dlouho, i když co je dlouho. Stačili jsme se najíst a za chvíli přestalo. Na stolku jsme nechali ešus, aby se odmočil. Napršelo do něj přes polovinu vody. A to dle předpovědi mělo jen sprchnout. Pak se jeden může na ty předpovědi spolehnout.

K večeru vylezlo sluníčko, přesto ještě sprchlo, 2x v dálce zabouřilo a je zase hezky. A horko a dusno. Ani se neochladilo. Je jako v prádelně. Ale ani to netrvá dlouho. Zase se zatahuje. Sedíme venku v křesílkách a čekáme, kdy zase poběžíme do auta. Zatím se jen silně ochlazuje. Vytahujeme tepláky a bundu.

Je půl sedmé, jdu dělat večeři. Je to hned, jen namažu chleba. Po pozdním obědě moc hladu nemáme. Opakuje se situace, když jsme šli obědvat. Začíná pršet. Je to však slabé poprchávání. Aspoň zvládneme vše uklidit a opět jdeme jíst do kabiny. Chvilku drobně prší, ale už v autě zůstáváme. Je stále zataženo.

Večer proběhl v klidu, posloucháme rádio, luštíme si, prostě pohodička. V půl 10 se chystáme jít spát. Stále je zataženo, ale jak vylezeme z auta slyšíme hřmění, zatím je daleko. Během stěhovaní křesílek a ostatních drobností do kabiny se bouřka blíží, blýská se ze dvou stran. Chtěla jsem se umýt, hodně to šidím. Ještě zuby, ale to už je bouřka hodně blízko. Když jsem venku, nemám ji ráda. Snad jako holka jsem se jí tolik nebála. Já stačila do auta zalézt před deštěm, Ota už má trochu mokrá záda. Dnes nás ten Svatý Petr má rád. Spustí to vždy tak, abychom moc nezmokli.

Moc nechápu Otu, který prohlašuje, jak se mu bude dobře usínat, když slyší, jak bubnuje déšť na střechu. Přitom je to on, který snad spí ještě dřív, než si lehne. Tak tomu je samozřejmě i dnes. Já chvíli poslouchám, jak silně zase prší. Ale pak také usínám.

Bohutín – Vysoká Pec: vyhlídková věž Rudolfka a jednosměrná 2,5 km dlouhá naučná stezka Lesopark Litavka na mapě