Grossglockner Hochalpenstrasse, Kitzlochklamm, Rauris, Zell am See - Taury - Rakousko
Za návštěvu Rakouských Taur vděčíme našim známým. Nalákali krásnými fotografiemi z let minulých a nedalo jim tak velkou práci nás do akce "zlanařit".
Vzpomněla jsem si na rychlopoznávačku v tomto kraji v roce 2013 – konkrétně návštěvu chlouby - Grossglocknerské vysokohorské silnice. Ač byl konec května, tvrdě vypeklo počasí a sněhová vánice nás daleko nepustila (foto). Zklamaná jsem si tenkrát paličatě slíbila, že se sem jednou vrátím*…
Příležitost se naskytla rychleji, než se předpokládalo.
Vrtochy počasí nás, bohužel, doprovázely i letos. Ze sedmi dnů pobytu jsme první a poslední strávili na cestě (do Rakouska a pak zpět domů) a dva a půl dne padaly trakaře. V údolí, kde jsme měli zázemí, nastal kalamitní stav. Pokud ale deště netvořily doslova provazy, vyráželi jsme do terénu a díky Taurenské kartě vybírali z alternativních možností – např. termály, muzea, soutěsky. Když jsme se pak večer vracívali zpět, netušili jsme, jestli nás rozvodněná řeka Salzach vůbec pustí přes most do ubytování. Jen pár km za naším útočištěm byla kvůli záplavám zrušena železniční i automobilová doprava.
Zbývajícího dva a půl dne, kdy se na nás usmálo slunko, tedy považuji za obrovské štěstí. Dosyta jsme si užili rakouských hor.
*Jedna z nejúchvatnějších panoramatických silnic v Evropě, Großglockner Hochalpenstraße, nacházející se v oblasti nejvyššího rakouského vrcholu Grossglockner (3 798 m.n.m.) a Pasterze - největšího ledovce Východních Alp, nás na své trase zavedla do srdce národního parku Vysoké Taury.
Vypracováním projektu výstavby Glockner Road byl v roce 1924 pověřen Ing. Franz Friedrich Wallack. Stavba byla zahájena 30. 8. 1930 a v roce 1935 byla 48 km silnice s 26 číslovanými zatáčkami, překonávající 1 748 m. převýšení, slavnostně otevřena.
Na výlet jsme vyrazili (z Niedernsillu přes Zell am See a u Brucku odbočkou doprava k mýtné bráně) v brzkých ranních hodinách, protože v tu dobu byla prudce stoupající klikatice jen naše (takové serpentinové rallye bychom si nikde v Česku neužili). Ujeli jsme jen pár cyklistům. Úplný opak nastal při cestě zpáteční (mimochodem pozor na brzdové destičky) - borci na kolech motoristy na přeplněné silnici až škodolibě předjížděli. Pocity našeho řidiče auta a zároveň vášnivého cyklisty byly přinejmenším rozporuplné.
Cestou bylo možné zastavovat na odpočívadlech a kochat se parádní krajinou. První delší zastávka proběhla ve výšce 2 260 m.n.m. v Haus Alpine Naturschau - moderním muzeu přírody. Právě zde jsme s CK, nešťastni, roku předchozího další cestu vzdali, protože nebylo kvůli mrazivé sněhové vánici vidět na krok, ani bezpečně cestovat. (obrázek z roku 2013, obrázek z roku 2014)
Brzy jsme pak dorazili k Edelweißspitze (ze silnice odbočkou doleva a poté po krátké úzké cestě z kočičích hlav nahoru - stoupání zde dosahuje až 14 %). Výhledy z nejvyššího bodu cesty (Edelweissspitze 2 571m.n.m.) byly nepopsatelné.
Pokračovali jsme dál – nahoru a dolů… jako na horské dráze… Užívali jsme si majestátných hor i alpských luk, míjeli vodopády, ovečkám (VID) dávali přednost, když se promenádovaly přes silnici … Kousek od cíle jsme projeli polootevřeným tunelem (VID.), po levé ruce minuli přehradní nádrž Mooserboden (nacházející se ve výšce 2 036 m.n.m., napájenou vodou z největšího rakouského ledovce - VID.) a dostali se k vrcholu (spíše vyvrcholení) výletu - na výšinu císaře Františka Josefa (Die Kaiser-Franz-Josefs-Höhe – 2 369 m.n.m. - VID.). Pojmenovaná je podle Františka Josefa, který v roce 1856 s chotí, Alžbětou, nazývanou Sissi, oblast navštívil a z městečka Heiligenblut k výšině za 4 hodiny vyšlapal. Na počest této události stojí v místě jeho socha.
Turistům je zde k dispozici etážové parkoviště s vysokou kapacitou parkovacích míst. V návštěvnickém centru jsou restaurace a různé výstavní místnosti.
Vyhlídková plošina nabízela ohromující pohled na splaz Pasterze - největšího zachovalého ledovce východních Alp, Großglockner (3 798 m.n.m.) a v dálce horu Johannisberg (3 460 m.n.m.). K ledovci by se dalo sejít či sjet lanovkou, ale my zvolili procházku po Kamzičí stezce, kopírující úbočí hor. Cesta začínala průchodem několika tunely.Temnotou provázeli poměrně šílení a kýčoidní akustičtí průvodci.
Ohromný a rychle tající ledovec, po jehož vyznačených místech běhali pidilidi, jsme si prohlédli z výšky (VID). Posvačili jsme před největší horu Rakouska a vrátili se zpět k parkovišti. Zamávali jsme vypaseným svišťům (VID.) a ujížděli zpět. Odpolední cesta byla mnohem náročnější a pomalejší kvůli velkému množství návštěvníků.
Za průjezd silnicí se platí mýto - 34 €
Je velmi výhodné si zaplatit na 6 dnů Tauernskou kartu (HoheTauren CARD 2014 - 60 €), na kterou poté můžete jezdit po vybraných místech v oblasti.
http://www.bergfex.cz/oesterreich/wetter/ - doporučený web na počasí
Kitzlochklamm
V Brucku jsme odbočili doprava a jeli necelých 10 km do městečka Taxenbach. Těsně za čerpací stanicí Shell je nenápadná odbočka doprava, tou jsme se dostali ke kaňonu Kitzlochklamm. Vyřízly ho ledovce a řeka Rauriser Ache. Procházku jsme zahájili shlédnutím 60 m vodopádu. Pohybovali jsme se po lávkách a ochozech. Stále nás obklopovaly vysoké skály. Pod námi bouřila voda a omílala veliké balvany. Vyšlápli jsme nekonečně schodů. Na tom 415tém už jsme funěli jako lokomotivy, ale pohledy do hluboké propasti za tu námahu stály. Chybu jsme udělali kousek nad schody a část z nás neodbočila do skalního tunelu, za kterým se schovávala další přírodní podívaná. Přišli jsme, prý, o to nejhezčí. Okruh jsme tedy uzavřeli za necelou hodinu opět na parkovišti u pokladen. Cestou jsme nepotkali ani horolezce, ani příznivce canyoningu, kteří se sem jezdívají vyřádit. I když byla rokle pěkná, dosáhla toho dne místa druhého (ze dvou). Nejvyšší příčku získala bezkonkurenčně předchozí návštěva Großglocknerské silnice.
Cena a web: (použili jsme Tauernskou kartu)
Cestovní kancelář České Alpy.cz, která nám v Rakousku zajišťovala ubytování (s česky mluvícími zaměstnanci), vytvořila k Taurenským kartám přehlednou mapu s místy, na které se karty uplatnit daly. Snažili jsme se využívat denně více atrakcí, nacházejících se blízko sebe nebo po cestě zpět do ubytování.
RAURIS
Zariskovali jsme jednoho uplakaného dne a vyrazili do přírody (s nadějí, že se třeba počasí umoudří). Před Taxenbachem směrem z Zell am See jsme odbočili doprava a přijeli do městečka Rauris. Odtud jsme lanovkou (Hochalmbahnen Rauris) během krátké chvíle vystoupali do horní stanice (1 753 m.n.m.) – výchozího bodu pro vycházky s výhledy na Vysoké Taury a Raurisertal - VID. Místo pokoukání nám však hory nabízely stále jen pokoupání. Pokračovali jsme tedy v čekání na konec deště v přilehlé velmi útulné dřevěné hospůdce.
Před restaurací se na louce páslo stádo hodných kraviček a stádo nehodných kousajících koní. Kdo neuposlechl varovných tabulí a neprchal, schytal od zvědavců rafanec. V ceně lanovky (my skrz Tauernskou kartu, běžně 16 €) byla Greifvogelwarte - prohlídka podřimujících dravců, umístěných v prostorách nad hospůdkou. Prezentace ani ukázky letu se nekonaly, komu by se taky chtělo v tom pošmournu předvádět.
Déšť trošičku ustal, nasadili jsme pršipláště a vydali se po značce 116 kolem pěkného jezírka, nacházejícího se v úrovni horní stanice lanovky, dolů po svých. V mezistanici lanovky, vysoko nad střechami města Rauris, kde se kdysi (již od roku 1354) těžilo zlato, jsme v areálu zanechali parťáky s malými ratolestmi. Mrňata tam (za poplatek) totiž vyfasovala rýžovací pánev, lahvičku s tekutinou na blýskavé úlovky a zkoušela hledat zlato. Než jsme vyrazili do údolí, chvíli jsme zlatokopy pozorovali. Nevím, nevím, jestli honba za pokladem nepohltila více než děti, jejich rodiče.
Riskování se vyplatilo. Déšť ustal, z neviditelna vykoukl malý kousek hor. Příjemnou vycházku jsme zakončili v městečku Rauris ve spodní části lanovky.
Do ubytování jsme se vraceli z Taxenbachu přes lázeňské, turistické i lyžařské Zell am See, desetitisícové hlavní město stejnojmenného okresu rakouské spolkové země Salcbursko. Chtěli jsme se na chvíli projít kolem Zellského jezera (Zeller See - 1,5 km šířka, 3,8 km délka, hloubka až 68 m), ležícího v nadm. výšce 750 m. Průjezd přeplněným městem byl katastrofální, parkování téměř nemožné a na promenádě nás rozladili svým hlučným chováním arabští turisté. Město bylo evidentně muslimů, nemělo smysl se tam zdržovat – vrátili jsme tedy rádi do klidného Niedernsillu.
Poděkování milé Míle a Karlovi za pozvání
FOTOGALERIE - RAKOUSKO - TAURY
Články související:
Bad Gastein- Stubnerkogel - visutý most a další...
Krimmelské vodopády, Weißsee Gletscherwelt, Wildkogel ...