Výstup na Rysy 2017

Kam a jak jedeme?

Jedem vlakem do Vysokých Tater zdolat vrchol Rysy. Jedeme Pendolinem do Tartranské Štrby, kde budeme na krátké dovolené.

Za čím jedeme?

    Někdy má člověk sen, někdy je splnitelný a jindy utopický. Pokud máte sen, který si můžete splnit, tak si ho splňte!  Já jsem měl až do letošního  července veliký sen : zdolat Rysy, nejvyšší vrchol ve Vysokých Tatrách, který můžete zdolat bez doprovodu horského průvodce.

   Společně s kamarády Milanem a Honzou jsem výstup na Rysy plánovali a pomalu připravovali už od minulého roku. Termín jsme měli přesně daný, využili jsme červencové svátky a za vydatné pomoci Jana Husa, Cyrila a Metoděje jsme mohli vyrazit do Vysokých Tater.

 

Jelo nás šest, já, zmiňovaní kamarádi a naše drahé polovičky opačného pohlaví. Tento výlet jsme pojali jako lehký tramp a tak jsme se do slovenských velehor dopravili vlakem.  S časovým předstihem jsem zajistil společnou jízdenku na Pendolino Českých drah a tak jsme museli jen dorazit včas na Hlavní nádraží. S předstihem jsme všichni dorazili na nádraží, já nepatřím zrovna k dochvilným jedincům a jeden z kamarádů v mládí taky nebyl moc veliký kamarád s hodinami a hodinkami všeho druhu. Naštěstí na nás drahé polovičky dohlédly a tak nic nebránilo vyrazit Pendolinem k našim sousedům.

 

   Vlak byl plně obsazen a už jsme si to svištěli  krajinou rychlostí kolem 150 km/h. Cesta byla v pohodě i zbyl nám čas zajít do vlakového bistra na nějaké to občerstvení. Naše putování mělo vlakem mělo trvat 5 hodin a 55 minut. Naše cílové stanice byla Tatranská Štrba, kde jsme měli zajištěno ubytování. České dráhy přijeli na čas a my jsme vystoupili na nádraží v Tatranské Štrbě a vyrazili jsme hledat penzion Gabriela, který se pro nás na pár dní stane novým domovem.

 

   Ubytovali jsme se, prozkoumali Tatranskou Štrbu, něco pojedli a zjistili jsme jak nám jede zítra zubačka a potom „Električka“. Udělali jsme si výlet na Štrbské pleso a trochu rozhýbali kosti ztuhlé z vlaku.  Pomocí těchto vlaků se přiblížíme k začátku našeho výstupu vrchol Rysů.

 

  Tak konečně nastal den s velkým D. Vyrážíme na zubačku, která nám jede v 7 hodin a pak ve stanici Štrbské Pleso přesedáme na vlak tak zvanů  električku. Je dobré, že zubačka i vlak na sebe navzájem čekají a tak se nestane,  že vám následující spoj ujede. Električkou jedeme jen jednu stanici a to do stanice Popradské Pleso, odtud je cesta k vrcholům  Tater nejpohodlnější. Po pěti minutách jízdy vystupujeme z vlaku, rozkoukáme se dojdeme k rozcestníku a  ještě optimisticky naladěny vycházíme po modré značce k Popradskému plesu.  Na rozcestníku udávají, že se nalézáme 1250 m n.m. , tak nás čeká převýšení cca 1250 metrů. Vrchol Rysů se nachází v nadmořské výšce 2499 m.

 

   Tato cesta vede po asfaltové silnici a je to přístupová cesta pro chaty u Popradského plesa, občas nás po silničce míjí pár aut, které zásobují chaty u Popradského plesa. Asi po hodině klidné chůze přicházíme k Popradskému plesu a ještě mineme odbočku k symbolickému Cintorinu, pietnímu místu obětem hor.  Na chvilku se zastavujeme na Majlátově chatě u Popradského plesa, dáváme si  kávu a něco malého k snědku. Po občerstvení přepočítám naší výpravu a je nás pořád šest, nikdo neubyl a ani nepřibyl.

 

   Dojdeme k rozcestí nad Popradském plese a dovídáme se, že na vrchol Rysů budeme stoupat 3 hodiny 20 minut. Z osobní zkušenosti vím, že časy spíše orientační, a že je měřili podle mladých a velmi dobře trénovaných turistů. U rozcestí je přístřešek a pod ním jsou složeny v plátěných taškách na dřevěných krosnách zásoby jídla pro Chatu pod Rysmi. Kdo by se na to cítil, může na jmenovanou chatu odnést nějaké to jídlo a dostane za odměnu čaj. My jsme zas tak natrénováno neměli a tak pokračujeme dále jen ze svými batohy. Náš výstup zatím vede borovicovým lesem a čím stoupáme výše les mizí a nahrazuje ho kosodřevina.

 

   Pořád jdeme po modré značce a za rozcestím se rozdělujeme na dvě skupinky. Ti trénovanější jdou po červené na Rysy a ti méně trénovaní jdou po modré na Velké Hincovo pleso. Na Rysy jdou čtyři turisté a na Hincovo pleso dva turisté a kdo je zdatný počtář vyjde mu součet šest. Takže jsme byli pořád všichni, nikdo nevzdal a ani nepřeběhl ke konkurenci. Nabrali jsme směr k Žabím plesům a pořád jdeme místy kde to znám. Právě u Žabích ples jsme ukončili loni náš výlet. Míjíme překrásný vodopád Žabího potoka a už pomalu mizí kosodřevina a jsou všude jen kameny a kameny, občas  se zazelená trs trávy a nesměle vykoukne i nějaká horská kytička.

 

  Asi po 40 minutách chůze od rozcestí dojdeme k Žabím plesům, zde se na chvilku zastavujeme a obdivujeme čistotu vody v plesech a kocháme se nádhernou scenérií okolních štítů. Na počasí máme štěstí, svítí sluníčko a jen občas se prožene mrak. Od Žabích ples máme na dohled první těžší úsek našeho výstupu. Dojdeme k malým skalkám a přes ně vede cesta po asi 3. metrovém žebříku a pak cesta pokračuje traverzem a je jištěna řetězy. Při troše opatrnosti se dá tento úsek zdolat dobře. Po cestě jištěné řetězy pokračujeme zase kamenitou cestou , procházíme bránou, která je ozdobená  barevnými praporky. Na skále nás přivítá znak Slobodného králostva Rysy a to už máme na dohled Chatu pod Rysmi.

 

     Teď už jsme ve výšce 2250 m nad m. a pořád nám zbývá vystoupat do výšky 2499 m n.m. U chaty si někteří členové naší výpravy odskočí na WC,  nejvýše položené dřevěné WC na Slovensku, tkzv.  Kadibudka. Jde o klasický suchý záchod s panoramatickým výhledem, přední stěna je z plexiskla a návštěvník kadibudky má překrásné výhledy na okolní horské štíty. Před chatou Pod Rysmi je ještě autobusová zastávka, ale měli jsme obavy, že by jsme se do autobusu stejně nevešli a tak jsme pokračovali dále pěšky.  Za chatou cesta vede cesta přes sněhové pole, dle mého odhadu tak 80 metrů dlouhé. Pro ty co mají dobré boty a trekové hole je zdolání sněhového pole hračka a ty ostatní musí být hodně opatrní. Jednu svoji hůlku půjčuji mladé turistce před námi, není čas na nějaké spěchání a frajeřiny. Po zdolání sněhového pole na nás zase čekají kameny a kameny. Dál pokračujeme sedlem Váha směrem k vrcholu. Po vrácení zapůjčené hůlky můžu zase zabrat oběma rukama a pohyb po kamenech s pomocí trekových holí je bezpečnější  a rychlejší.

 

    Vrchol Rysů už máme na dohled, ale musíme zdolat strmé stoupání po kamenech. Jedná se spíše lezení po čtyřech, cesta už zmizela. Výstup poslední partie se dá taky s velikou opatrností zvládnout a tak úspěšně zdoláme samotný vrchol Rysů. Odměnou je nám úžasný výhled na VYSOKé TATRY, a protože jsme už na Polských hranicích, tak vidíme i Tatry na Polské straně. Na samotném vrcholu je docela dost lidí a tak chvilku čekáme, abychom udělali  skupinové foto. Už bylo dost kochání a focení a pomalu se vydáváme na zpáteční cestu. Čeká nás cesta zpět k Popradskému  plesu, kam už Ti méně trénovaní z naší skupiny dorazily. Ještě se na chatě Pod Rysmi  převléknu do suchých nezpocených triček a sestupujeme směr Popradské pleso. Při zpáteční cestě v řetězovém úseku využijeme při chůzi zabetonované plotny a po úspěšném zdolání této části jdeme konečně po pevné kamenité tatranské cestě.

 

   K Popradskému plesu dorazíme po 17 hodině, občerstvíme se v chatě Při Popradském plese  tak vydatně, že nám stačí ujet ze Štrbského Plesa zubačka před 20 hodinou a další jede až 22.30.  Čas do odjezdu trávíme posezením v restauraci Furkotka hned vedle nádraží. Na každé špatné věci si člověk musí najít nějaké pozitivum. Ujela nám zubačka, ale dali jsme si výborné halušky a ještě lepší Tatranský čaj ( jedná se o kořalku z bylin 52 promile alkoholu).

Poslední spoj zubačky nám už neujel a tak po 15. minutách vystupujeme v Tatranské Štrbě a jdeme do penzionu a spát.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Bydleli jsme v Tatranské Štrbě v penzionu Gabriela. Byli jsme všichni moc spokojeni!!

http://www.gabriela.sk/   penzion je asi 200 metrů od vlakové zastávky.

Jedli jsme po různu v restauraci Furkotka na Štrbském plese, v Tatranské Lomnici v restauraci U staré mamy a ve Štrbě v kolibě Žerucha . Moc jsme si všude pochutnali.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbila se nám překrásná příroda a majestnátnost Vysokých Tater a krásný horský vzduch.

Ostatní informace

Ceny jsou trošku dražší než v Čechách, domorodci byli vždy milí.

V restauracích začínají ceny jídel od 6 euro do 15 euro. Pivo 1,60 eura za 0,5 litru čepovaný Šariš i náš Kozel. Můj oblíbený Tatranský čaj kolem 2 euro za panáka.

Když cestujete po Vysokých Tatrách vlakem(električkou) vyplatí se vám koupit celodení jízdenku za 4 eura.

Při výšlapu nejen po Tatrách je kvalitní kotníková bota nutností.