Přidat Plzeňsko mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Plzeňsko
Vlčtejn
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou
Kam a jak jedeme?
Naše cestazačíná na Exitu 73, dálnice D5, odkud směřujeme na Nepomuk. Projedeme Losinou, Chválenice, Želčany a potí vjíždíme do obce Vlčtejn. Na jediné levé odbočce v obci odbočíme (na odbočce je i vynikající restaurace). Po 300 metrech je další rozdvojení cest a my se budeme držet vpravo, pojedeme do táhlejší zatáčky. Hned za zatáčkou je obecní úřad s malým parkovištěm, popřípadě můžeme auto zaparkovat z restaurací a zbytek cesty dojít pěšky.
Za čím jedeme?
Původní jméno bylo Wildenstein. Brzy byl počeštěn na Vildštejn či Vilštejn a nedávno na Vlčtejn. Hradů s podobným jménem bylo v Čechách víc . Nelze se divit, že je obtížné v pramenech rozlišit, ke kterému z objektů má být zmínka přiřazena. Nejstarší ze zmínek, kterou můžeme přiřadit k našemu Vlčtejnu, pochází z r. 1284. Tehdy se ve smírné listině dvou znesvářených skupin šlechty uvádí "Holenus de Wildenstayn". Na dalších 80 let stopa v dějinách mizí a objevuje se r. 1362, kdy Petr z Vildštejna svědčí na darovací listině, Vlčtejn se vyskytuje na listině Karla IV., ktará je padělkem z rukou rožmberských písařů. Rožmberští bratři Petr, Jošt, Jan a Oldřich, kteří hospodařili v nedílu, dobře prosperovali, a proto si mohli přikupovat panství a stavět hrady. Nejspíše oni po r. 1362 výrazně přestavěli Vlčtejn. První zmínka o rožmberském vlastnictví pochází z r. 1369, kdy z pozice majitele panství jmenovali faráře v Nezvěsticích. O rok později zapsal při své svatbě Jan z Rožmberka nevěstě Elišce z Halsu vdovské věno 1250 kop grošů pojištěné na hradě Vlčtejně. Pokud by Eliška ovdověla, stal by se Vlčtejn jejím vlastnictvím. Rožmberkové měli vždy velký počet dětí, však v každé generaci pouze jeden z příslušníků. Z bratří to byl nejmladší Oldřich. R. 1369 zemřel bezdětný Jošt, a o pět let později se bratři majetkově oddělili. Vlčtejn připadl Oldřichovi, ostatní držel Jan společně s Petrem. Rožmberkové na Vlčtejně nesídlili, odlehlé panství spravovali purkrabí. To se nezměnilo, ani když r. 1389 Jan zemřel, Eliška z Halsu, které vznikl na Vlčtejn nárok, jej ponechala Rožmberkům a spokojila se s platem, jež z panství dostávala. Zato její příbuzný Sigost hrabě z Halsu se po její smrti o dědictví přihlásil. Oldřichův (+1390) syn Jindřich nemohl Sigostovi vyplatit pojistnou částku. V r. 1396 získal Jindřich Vlčtejn od Sigosta výměnou za městečko Haslach a r. 1403 na něm pojistil věno své 2. manželky Elišky z Plumlova. Po Jindřichově smrti (+1412) měla Eliška podle smlouvy s poručníkem nezletilého syna Oldřicha s Eliškou držet Vlčtejn až do své smrti. Eliška však stále žila v Krumlově a z vlčtejnského panství pobírala důchody. Oldřich z Rožmberka, jeho ovdovělá matka Eliška i poručník Čeněk z Vartemberka byli naklonění husitství a zpočátku jej podporovali. V r. 1420 se Oldřich na nátlak legátů i pod vlivem založení Tábora odřekl kalicha a téhož r. Tábor obléhal. Od té doby se stal katolíkem a nepřítel husitů. Ti také při tažení na Plzeňsko r. 1421 Vlčtejn obsadili, zanechali zde posádku pod Vilémem Kostkou z Postupic. Ten se zde nezdržel dlouho, Vlčtejn po něm převzal Bohuslav ze Švamberka, který vlastnil sousedství. Po jeho smrti v Rakousích r. 1425 předal Přibík z Klenové Vlčtejn do správy klatovským měšťanům. V dalších letech držel Vlčtejn táborský hejtman Svojše řečený Kukla ze Zahrádky. První zmínka o tom je z r. 1432, kdy je při obléhání nedalekého hradu Lopaty nazýván hejtmanem na Vlčtejně. S ním se budeme v následujících letech setkávat častěji. Po porážce husitů u Lipan zůstávalo v rukou husitských posádek mnoho statků, na jejichž násilné získání majitelé neměli sil. Často tedy došlo k dohodě o vydání zboží za finanční úhradu. Stejně tomu bylo i v případě Vlčtejna, kde se Svojše zavázal vydat hrad oproti úhradě 400 kop grošů od Oldřicha z Rožmberka. Ani mocný Rožmberk neměl dostatek hotovosti, proto se dohodl se Zbyňkem z Kočova, že Svojšeho vyplatí a bude držet Vlčtejn v zástavě, dokud mu Rožmberk částku neuhradí. Svojše ze Zahrádky vedl bojovný život i v následujících letech a zapojil se do mnoha drobných bojových akcí zejména proti Oldřichu z Rožmberka. R. 1444 využil smrti Zbyňka z Kočova (+1443) a úkladně se zmocnil Vlčtejna. Plzeňští měšťané požádali Hynka Krušinu ze Švamberka, aby Svojšeho vypudil. Hynek vyslal purkrabího Mikuláše Kostenpira z Mělnic, aby Svojšemu pohrozil obležením. Iniciativní Kostenpir místo toho přitáhl k hradu rovnou. Vylekaný Svojše přistoupil na odstupné a vydal hrad. Když později přitáhlo k Vlčtejnu vojsko vedené Burjanem z Gutštejna a Přibíkem z Klenové v zastoupení sirotků po Zbyňkovi Kočovském, odmítl jej Kostenpir vydat a na příkaz pána vrátil Vlčtejn opět Svojšemu, který se stal opět jeho pánem. Obě dvě strany si začaly přepadat vesnice a ničit majetek. Po smrti pravé majitelky Elišky z Plumlova (+1444) použil její syn Oldřich z Rožmberka podvrženou listinu, podle níž mu král Zikmund roku 1423 daroval odúmrť na Vlčtejn. Neznámým způsobem se od r. 1446 do držení Vlčtejna dostal Bedřich z Donína, který se pravděpodobně vyrovnal s Rožmberkem i bratry z Kočova. V r. 1450 vypukla válka mezi přívrženci Jiřího z Poděbrad a strakonickou jednotou, za které se Vlčtejn zapsal i do dějin českého království. Poděbradský straník Bedřich z Donína hostil v létě t.r. na Vlčtejně feudály království, kteří zde 11. června podepsali "vlčtejnskou smlouvu", která vedla ke smíru a uklidnění v zemi. Po nástupu Ladislava Pohrobka (1453) bylo po 33 letech neustálých bojů a zmatků nutno zavést pořádek a projednat majetkoprávní záležitosti. Kdo nemohl listinně prokázat nabytí majetku, měl pod hrozbou hrdelního trestu odevzdat majetek do královských rukou. R. 1454 byla projednávána i odúmrť po Elišce z Plumlova, kterou král daroval jejímu vnukovi Jindřichovi z Rožmberka. Proti tomu se ohradili stávající držitelé rytíři z Donína, kteří se po sporech s Rožmberky dohodli a jejich nároky odkoupili. O osudech Vlčtejna po nástupu Jiřího z Poděbrad na český trůn nevíme nic. Mezi lety 1475-77 se synové Bedřicha z Donína majetkově oddělili, Jan získal Vlčtejn a další drobné statky, jeho bratr Bořivoj obdržel dědictví po matce - Okoř. Bořivoj povýšený do panského stavu v dalších letech jako poručník svého synovce Bedřicha pečoval i o Vlčtejn. Bedřich z Donína se jako přívrženec českých bratří necítil na katolickém Plzeňsku dobře, proto kolem r. 1500 Vlčtejn prodal a přestěhoval se do koupeného hradu Valečov na severovýchodě Čech. Novým majitelem Vlčtejna byl Jan Varlejch z Bubna (+1531-3) uváděný zde r. 1514. Díky jeho častým soudním přím se o něm dochovalo mnoho zmínek. Jeho bratr a dědic Václav prodal Vlčtejn Janu z Roupova. I za něj spravoval Vlčtejn purkrabí, Jan až do své smrti (+1540) sídlil na hradě Roupově. Při dělení majetku mezi jeho syny r. 1543 připadl Vlčtejn Kryštofovi, který sídlil střídavě na Vlčtejně a ve Spáleném Poříčí. V r. 1587 koupil Libochovany na Litoměřicku a své statky na Plzeňsku rozprodal. Vlčtejn koupil r. 1588 Jan Hradišťský z Hořovic, který bydlel na své tvrzi Hradišti u Blovic. Po jeho smrti připadl Vlčtejn na počátku 17. stol. dceři Anně Salomeně, ta jej přenechala matce Anně roz. Pouzarové z Michnic. Ta r. 1606 na Vlčtejn přesídlila a žila zde i Anna Salomena provdaná r. 1609 za Krštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Ta se přestěhovala k manželovi na hrad Pecka. Anna z Michnic dědila i po svém druhém choti Vilému z Landštejna a r. 1618 po ní dědila dcera Markéta provdaná za Petra Tobiáše Karla ze Svárova. Petr Tobiáš se zapojil do stavovského povstání, po němž mu byl konfiskován majetek, Vlčtejna, který patřil Markétě, se konfiskace nedotkly. V bouřlivých letech třicetileté války zpustnul. V dalších letech Vlčtejn několikrát změnil majitele po "vdovské" linii. Kryštof Rudolf Karel ze Svárova, vnuk Petra Tobiáše, zemřel r. 1663 a Vlčtejn po něm spravovala ovdovělá Kateřina Eleonora rozená z Klenové. Ta se znovu vdala a po její smrti dědil Vlčtejn její třetí manžel Maxmilián Rudolf hrabě z Gutštejna. I on zemřel bez potomků (+1690) a Vlčtejn dědila jeho druhá manželka Polyxena Kateřina roz. Vratislavová z Mitrovic. Ta se vdala za Jana Josefa sv. pána z Újezdu na Březnici. I on byl poslední svého rodu a r. 1728 zdědil jeho statky, erb i jméno Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat. Neobývaný Vlčtejn pustnul a měnil se ve zříceninu. Budova v předhradí byla změněna v sýpku. Až Josef Maria Kolovrat, prapravnuk Viléma Albrechta, se rozhodl zříceninu v romantickém duchu přestavět. Z r. 1822 se dochovaly plány pseudogotické přestavby dokončené o rok později. Panstvo užívalo Vlčtejn při vyjížďkách do okolí, k odpočinku i jako rozhlednu. Už Jan Karel Nepomuk "Hanuš", syn Josefa Marii však Vlčtejn zanedbával, kámen z předhradí byl použit na stavbu silnice, a když r. 1845 navštívil Vlčtejn badatel F.A. Heber, byl palác zpustlý a bez střechy. Brzy po jeho návštěvě se zřítil štít, obvodové zdivo paláce vydrželo dodnes. Po smrti bezdětného Hanuše z Kolovrat (+1872) zdědil Vlčtejn uherský rod Pálffyů z Erdödu. Od nich odkoupil roku 1922 Vlčtejnský dvůr i s hradem František Dobiáš. Z jeho iniciativy postavili zdejší ochotníci na předhradí přírodní divadlo. Za druhé světové války se do záchrany hradu pustil poštovní úředník Jan Hejtmánek z Plzně. Ještě za války byl pod jeho vedením vyčištěn palác. Dnes Vlčtejn ve špatném stavu a zařazen do mezi ohrožené památky.
Zdroj: hrady.dejiny.cz/vlctejn/index.htm
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Na křižovatce u hlavní silnice je příjemná restaurace s vinikajícím jídlem a příjemnou obsluhou.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Je zde krásný výhled do přírody a podle prostoru v podhradí lze usuzovat, že se zde konají kulturní akce.
Ostatní informace
Na tomto hradě se neplatí vstupné a parkovné je také zdarma.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Vlčtejn
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Vlčtejn
