Vítání jara a loučení se s zimou

Kam a jak jedeme?

Vítání jara a utopení zimy v Radošovicích

Tak taková byla představa 19. března asi 33 turistů, kteří se vydali ze Strakonic do Radošovic. Cílem bylo přivítání jara a utopení zimy ve Volyňce. Tak tedy po modré turistické značce od nádraží ČD na rozcestí Hajská, kde bylo narozeninové občerstvení. Po krátké nutné přestávce jak vidno z fotografií do Modlešovic. Po malé chvilce začalo pršet a všichni jenom doufali, že nebude pršet celou cestu. Proto jsme Modlešovicejenom prošli a ubírali se do Nebřehovic, kde byla naplánována další zastávka. Protože stále pršelo a zastavit se na delší dobu nebylo právě rozumné, zdržení bylo minimální. Z Nebřehovic pak stoupáním k lesu. Okamžitě jak se nám podařilo vniknout do lesa pršet přestalo a dokonce se prodralo i sluníčko, což všichni hlasitě přivítali.Jakmile jsme vyšli z lesa po pravé straně se objevilo nedaleko městoa skutečně byly to Strakonice. Ale tam teď nejdeme bylo nám řečeno. Zatočíme vlevo a kolem „ vajíčkárny“ do obce Kapsova Lhota. Tu jsme prošli míjejíc místní Koloniál, kde by mohlo být i občerstvení, ale ono ne. Bylo zavřeno. Tak tedy k silnici Strakonice – Volyně a tam nás čekala baba v životní velikosti a dokonce se nechala uchopit a odnést na most přes Volyňku, kde jako zima měla skončit svoji cestu. Zazpívali jsme jí i zarecitovali, ale hodit ji někam, kde téměř nebyla voda, to se nám nechtělo a tak jsme ji vzali do Radošovické hospody, kde s námi v koutě přečkala naše občerstvení v podobě vynikajícího guláše a zpěvné s naší kapelou. Poté jsme se místo vlakem zpět do Strakonic vydali střídajíc se o babu zimu pěšky do Strakonic na most přes Otavu, kde chtěla zakončit svoji pouť. To se nám podařilo a pěkně žuchla do vod řeky Otavy.Kdo bude tuto procházku v létě podniknout, vřele s mapou doporučujeme. TK BLAMIŠ

MORANA

Na tu naší Moranu

vyrážíme po ránu.

Copak chceme víc,

jdem do Radošovic.

Holka na nás čekala,

usedavě plakala.

Že se zbaví svobody,

spadne rovnou do vody.

Vody bylo ovšem málo,

házení za to nestálo.

Proto jsme jí od vody,

vzali rovnou do hospody.

A tak v rohu dneska stojí,

o svůj osud se zase bojí.

Morano, Morano tak příští rok,

zkusíš znova ten svůj skok.

Prosila nás moc a moc,

že tu nechce strávit noc.

„Do Strakonic já jdu s vámi,

na most si pak stoupnu,

když mi trochu pomůžete,

do vody se zhoupnu.“

Co slíbila, to splnila,

ve vodě už plave.

Zpočátku i s Volynkou,

pak jen po Otavě.

Za čím jedeme?

Vyrazili jsme ze Strakonic do Radošovic, abychom tam ve Volyňce utopili zimu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po cestě jsme konzumovali z vlastních zásob a potom výborné jídlo a občerstvení v hospově v Radošovicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

To co se nám nelíbilo za to může příroda. Ve Volyňce nebyla voda a tak jsme nepohrdli mostem přes Otavu ve Strakonicích.

Ostatní informace

Pokud se vydáte na trasu, pak si na určité úseky vezměte mapu. A opět dobrá rada, že lidé rádi a dobře poradí.