Sobotín – kolem zámeckého rybníka, ale i parkem

Kam a jak jedeme?

Čas od času se vyplatí, prozkoumat i místa známá, vícekrát navštívená, občas i trošku opomíjená. Tím je v našem okolí i zámecký areál v Sobotíně, v současné době hotelový komplex, kde je zámek jen jednou z částí rekreačního areálu. Ze Šumperka to nemáme tak daleko, takže není divu, že sem míří i celkem dost výletníků na kolech, případně i pěších výletech, kdy je ovšem výhodnější použít nějaké to přibližovadlo (vlak, bus i vlastní automobil).

Za čím jedeme?

Samozřejmě hlavní lákadlem je zámecká budova, kde asi ale většina výletníků použije jen nějakou tu restauraci, jednodenní výletník zřejmě nevyužije ubytovací kapacitu, již jen i z důvodů finančních (hotelové pokoje v této části jsou na špičce cenové hladiny hotelového komplexu).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Otázku ubytování tak pomineme a z hlediska občerstvovacích možností se nabízí rovnou několik provozoven areálu, ačkoliv autor se tradičně zastavil na kolibě Permoník u silnice č. 11.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když už jsem tak zkoumal budovanou lávku, k jejichž konstrukci posloužil zbytek původního silničního mostu, zrak mě přitáhla i otevřená brána do zámeckého parku. Už je to víc než 10 let, co jsem si procházel park důkladněji, takže mě celkem zajímalo, objeví-li se v parku něco dříve neviděného.

Hned u kraje parku přitáhne výletníkovu pozornost podzámecký rybník. V dávných časech (někdy v 70. letech minulého století) byl dokonce rybník rozdělen hrází a menší část rybníka fungovala jako koupaliště. Ještě si matně vzpomínám, že jsem tu kdysi též pobýval s otcem a bratrem. To už je zapomenutá historie, postupně koupaliště chátralo až přestalo být vhodné k veřejné prezentaci. Když jsme tu po létech (v Sobotíně) hráli volejbal a po turnaji se chtěli trošku zchladit, trošku nás odradila přítomnost plavících se koní…

Po opravách byla hráz odstraněna a rybník vrácen do původnější podoby, navíc na dně bylo položeno v husté síti jakési potrubí, což se dalo odhalit, že jde o obří tepelné čerpadlo.

Ale vraťme se k dnešnímu rybníku. Kolem celé vodní plochy vede cestička, břehy se dočkaly místy zpevnění, přibyly pak místa k posezení i k romantickým dostaveníčkům, dokonce se dá dolodičkovat i na malý ostrůvek.

Jižní okraj rybníka je zároveň i okrajem zámeckého parku, ale dojdeme-li k západní části rybníka a dál k severní části, máme před sebou větší část stromové části areálu. Můžeme vystoupit schodištěm, které střeží postavy antických soch, řekl bych dvojice múz. Projdeme se kousek k ohradní zdi, další socha představuje bohyni lovu, tedy chcete-li Dianu (kdo má raději řecký ekvivalent, Artemis).

Poblíž je další rybníček, spíše dekorační jezírko, které je napájené stylizovaným vodopádem.

Ovšem není důvod se vrátit i k zámeckému průčelí. Samotný zámek nemá dlouho historii, vlastně jde o správní budovu bývalé zbrojovky, který v polovině 19. století přestavěli majitelé místních železáren (Albert Klein) na své sídlo.

Zbrojovka i železárny jsou již dávno pryč, bohužel zanikla i výroba jízdných kol Velamos, takže z průmyslové historie Sobotína již toho moc nezbylo. Snad je trošku danajský dar kleinovské hrobky, chátrající bývalý hotel pod masivem Farského vrchu. Právě zámecký park s množstvím zajímavých druhů dřevin je naštěstím perlou u přístupu do Hrubého Jeseníku.

Opraveného zámeckého areálu si dokonce povšimli již filmaři, takže na jednom z platanů objevíme i houpačku jistého prince...

Ostatní informace

Procházka kolem zámeckého rybníka i parkem není naštěstí nijak fyzicky náročná, v podstatě i finančně, pokud nás ovšem nepřiláká některý z přilehlých restauračních provozů, kde samozřejmě není nic zdarma.