Sobotín – Klepáčov, přes Smrčinu a Havraní vrch (na kole nebo pěšky?)

Pěšky rozhodně ano! Již nějako dobu mě ve složce foto, z které posílám fotky na Turistiku (i jinam) visí složka (dříve se tomu říkalo adresář; Sobotín – Klepáčov, psáno bez interpunkce, jak nás to kdysi učili).

Je to pozůstatek jedné z vyjížděk do okolí, kde jsem chtěl prověřit sjízdnost nebo nesjízdnost některých cest, které tak vyhledávám na internetových mapách (převážně tedy mapy.com /dříve cz/). Je to trasa vedoucí po kopcích východně od zástavby Sobotína, které už tvoří předpolí Hrubého Jeseníku, pořád je to spíš vysočina než hory. Nástup zmiňované trasy můžeme najít v Sobotínské části Štětínov u odbočky červeno-žluté trasy do údolí Merty /první rozcestník cestou), zde není nic důležitého, polní cesta zatím nenápadně stoupá mezi loukami, které slouží převážně k pastvě nebo sklizní sena. Ve zmiňovaném rozcestí pokračujeme po červené TZ (a neznačené Mineralogické NS) už přeci jen znatelnějším stoupáním, nicméně na kole to bylo ještě pořád vcelku ucházející, byť – kvůli odpočinku se vymluvím na nutnost něco vyfotit (ačkoliv přes porost moc vidět není). Po zhruba půlkilometrovém úseku se objeví ostrá serpentina poměrně nové lesní cestě /vznikla kvůli těžbě/, která mě připadala pro horské kolo vhodná. V tom případě jsem se nezklamal a cesta pěkně objíždí ze severu výběžek Smrčiny s kótou 613 m. Cesta pokračuje stálým ale mírným stoupáním ke Smrčině, respektive rozcestí turistických tras pod stejnojmenným vrcholem (670 m). Poblíže je i lokalita opuštěného krupníkového lomu a Sokolská lovecká chata. Krupník je taková místní hornina s mastkem, chloritem, dolomitem nebo magnezitem. Krupník se hojně užíval v blízkých (zaniklých) Kleinových železárnách ve vysokých pecích, ale dá se najít i v podobě různých stavebních prvků.

Nakouknout do lomu byla povinnost, bohužel v dezolátním stavu bylo (a zřejmě je) schodiště, po kterém se dalo pohodlně sejít na dno těžební jámy.

Čekal mě ale ještě výstup na nejvyšší část uvažované trasy. V podstatě nejde o nic neznámého, po červené (a souběžné modré) jsem v minulých letech párkrát prošel (i jel na běžkách), vždy to ale bylo obráceně. No po prvních metrech by bylo lepší kolo nechat doma a vydat se pěšky. Vlastně při obráceném směru mi to nikdy nepřišlo, že kopec je tak prudký, respektive nesjízdný. Je fakt že na obtížnosti se podepsala nedávná těžba kůrovcového dřeva, ale kdo se vydá v mých stopách, tady bude muset s tím tlačením kola zřejmě též počítat.

Poblíže vrcholu tedy Havraního vrchu (778 m, něco přes kilometr od Smrčiny) se už konečně svah mírní a kolem vrcholu už můžu opět nasednout.

Následuje kratší sjezd k okraji lesa a rozcestí s označením Svobodín. Pojmenování naznačuje pozůstatky téměř zaniklé osady, z které zůstaly jen asi dvě chalupy, dnes rekreační chaty. Je však otázkou, nepatří-li již tyto domy spíše do Klepáčova. Ten je už vskutku na dosah, stejně jako serpentina silnice č. 11, kde můžu popis zakončit.

Nicméně do budoucna mám záměr projet podle všeho příjemnější lesní cestu, která od Smrčiny kličkuje v severním svahu Havraního vrchu, je to sice delší cesta ale… no uvidíme. No a můžu konečně smazat ten adresář, který mi tu visí už druhým rokem.