Putování na okraji a za okrajem Českého Meránu

Kam a jak jedeme?

Po hřebenech Českého Meránu až do země nikoho, tak to byla oblast mého dnešního toulání.

Za čím jedeme?

Léto je nejméně vhodné roční období na výšlapy přírodou. Lesy jsou zarostlé býlím, kopřivami a trním. pokácené a zanechané nálety, o které by si člověk zlámal nohy. K tomu nekonečné množství protivného hmyzu, horko a dusno. To jsou tedy atributy takovéhleho výšlapu.
Prošel jsem několik lesů a luk, viděl pár vesniček a nakonec jsem se umořen tím vším rád vrátil zpět. Je to spíše utrpení než radost a těším se upřímně na podzim, až bude lépe.
Nejdříve jsem se toulal kolem Veletína v džungli jen těžko popsatelné. Následně jsem se přemístil k Novým Dvorů, kde mě čekalo příjemné překvapení v podobě pěkných lesů s mnoha kameny. A nakonec jsem navštívil les Ikartu u Mokřan, kde stojí starodávný menhir.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo i pití z vlastních zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Příroda uprostřed léta umí být nepřívětivá, ale dá se to překonat.

Ostatní informace

Neplatilo se nic.