Praha (II.) a 9 „méně známých“ míst, která také rozhodně musíte vidět

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Putování (více dnů) • Za kulturou • Do přírody • Na kole • Se psem

Fotografie (39) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (39 fotografií)

Kam a jak jedeme?

U měst, jakým je naše Matička Stověžatá, se velmi těžce vybírá nějaký soubor méně známých historických nebo technických památek, zajímavých a krásných lokalit či jiných přitažlivých atraktivit. Platí to zvláště ve chvíli, kdy první díl tohoto článku zahrnoval jen to skutečně „nejprofláknutější“ … ale současně natolik skvostné, že by prostě bylo naprosto neodpustitelné tato místa minout.

Tento – lehce atypický a poněkud delší – tip na výlet má upozornit na další místa, která by si návštěvník Prahy také rozhodně neměl nechat uniknout. I druhá devítka stěžejních míst je úmyslně uvedena abecedně, tedy bez jakéhokoliv zdůraznění pořadí důležitosti. Navíc i tentokrát platí, že jsou lidé, kteří tvrdí, že Prahu dobře poznali za prodloužený víkend, zatímco autor článku si myslí, že k tomu nestačí ani několik let ...

Za čím jedeme?

Kampa a Čertovka

Kampa je malostranský ostrov (od roku 1915 jím však již Kampa v pravém slova smyslu není) mezi Vltavou a jejím ramenem zvaným Čertovka, tedy v blízkosti Karlova mostu. Poprvé je písemně zmiňována již v roce 1169, kdy byla známa pouze pod názvem Ostrov. Čertovka se později stala mlýnskou strouhou a severní část Kampy obsadily obytné domy, zatímco tu jižní park. Podle mnohých turistů i odborníků se jedná o jeden z nejkrásnějších městských ostrovů světa a jeho části u Čertovky se říká Pražské Benátky. Původně se zde nacházely hlavně zahrady a mlýny, z nichž některé zůstaly zachovány dodnes. Tím nejvýznamnějším je Velkopřevorský mlýn na Čertovce, což je poslední zachovalý renesanční mlýn ze 16. století, stále osazený velkým dřevěným kolem. Přímo na Kampě, na vltavském břehu, se pak nacházejí původně středověké Sovovy mlýny, které byly neogoticky přestavěny, v roce 1896 částečně vyhořely a po rekonstrukci zde od roku 2001 sídlí známé Museum Kampa.

Karlovo náměstí s Novoměstskou radnicí

Karlovo náměstí vzniklo v roce 1348, až do roku 1848 se nazývalo Dobytčí trh a patří mezi největší (v tomto ohledu nemá moc konkurentů v celé Evropě), nejznámější a nejvýznamnější pražské „plácky“. V roce 1884 se stal součástí obdélného náměstí (152 x 550 m) anglický park navržený významným českým zahradním architektem Františkem J. Thomayerem. Na náměstí najdeme také několik velmi zajímavých budov. Jedná se zejména o gotickou Novoměstskou radnici, eklektický Městský soud postavený v letech 1900 až 1903, Salmovský palác vzniklý přestavbou barokního Braunova letohrádku, Mladotovský palác neboli tzv. Faustův dům a Luragův zdobný barokní kostel sv. Ignáce z Loyoly s jezuitskou kolejí.

Novoměstská radnice patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám Nového Města pražského a byla postavena za vlády Karla IV. Komplex radnice tvoří několik budov vystavěných v letech 1377 až 1418. V poslední stavební etapě vznikl v přízemí hlavního jižního křídla velký dvojlodní sál s klenbou na dvou válcovitých pilířích. Šestipodlažní radniční věž byla postavena v letech 1451 až 1456 a je vysoká 70 m (ochoz a střecha pochází z let 1722 až 1725). Renesanční úpravy z let 1520 až 1559 jsou připisovány Benediktu Rejtovi a Bonifáci Wohlmutovi. Po nich vzniká budova se čtyřmi křídly, arkádovým dvorem a jihovýchodní věží. Historizující rekonstrukce zde pak proběhla v letech 1905 až 1906 (arch. Wiehl a Hilbert). A v souvislosti s Novoměstskou radnicí musíme také zmínit první (r. 1419) i druhou (1483) pražskou defenestraci.

Klášter sv. Anežky České

Staroměstský Anežský klášter je známý také pod jménem Na Františku a založila jej dcera Přemysla Otakara I. Anežka Přemyslovna v roce 1231. Klášter vznikl na místě bývalého špitálu a byl zřejmě první gotickou stavbou v Praze. Jednalo se vlastně o dvojklášter s ženskou i mužskou částí. Hned po smrti Anežky začal konvent upadat a v roce 1782 byl z nařízení Josefa II. zrušen. Od roku 1963 jeho prostory využívá Národní galerie (skvostná expozice Středověké umění v Čechách a střední Evropě), ale k vidění je zde stále mnoho zajímavého i ze samotného klášterního komplexu. Třeba refektář, kapitulní síň, unikátně dochované základy mužského kláštera nebo oratoř sv. Anežky. Ale také kostely sv. Františka (torzo dvojlodí) a sv. Salvátora. Tento nádherný kostel je dílem neznámého francouzského mistra a měl být přemyslovským mauzoleem (jsou zde mj. pohřbeni Václav I., Kunhuta Uherská nebo Anežka Přemyslovna).

Loreta

Pražská Loreta je pozoruhodný soubor barokních staveb na Hradčanech. Zaujme hned zdobným hlavním průčelím do Loretánského náměstí, na jehož podobě se podíleli oba Dientzenhoferové. Před průčelím je umístěna terasa s balustrádovým zábradlím se sochami (většinou již novodobé kopie). Součástí Lorety je tzv. Svatá chýše (Loretánská kaple P.M.) G.B. Orsiho z let 1626 až 1631, barokní ambity z počátku 18. století i klenotnice v patře ambitu (od počátku 20. stol. je zde vystavena část sbírky liturgických předmětů z období pozdní gotiky, renesance, baroka a historismu, včetně slavné zlaté monstrance Pražské slunce od Johanna Bernarda Fischera z Erlachu). Opomenout nelze ani kostel Narození Páně, který navrhl K.I. Dientzenhofer a freskami vyzdobil V.V. Reiner. Mnohé sem láká hlavně věhlasná zvonkohra, nacházející se ve věži nad hlavním vstupem. Jedná se o největší historickou chrámovou zvonkohru v Evropě a sestrojil ji v roce 1694 hodinář Petr Neumann. Zvonkohru tvoří 30 zvonů ulitých v Amsterdamu (hraje jich jen 27).

Obecní dům a Prašná brána

Na Starém Městě najdeme v těsném sousedství dva zajímavé objekty různých historických epoch a architektonických slohů. Tím prvním je skvostný secesní Obecní dům, který byl postaven v letech 1905 až 1912 podle návrhu arch. Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Dne 28. října roku 1918 byla právě zde vyhlášena samostatnost Československa. Pozornost budí také jména umělců, kteří se podíleli na výzdobě Obecního domu (např. Mikoláš Aleš, Max Švabinský, Josef Mařatka, J.V. Myslbek, Alfons Mucha, Jan Preisler, Karel Špilar). Součástí interiéru je mj. velký koncertní sál Smetanova síň nebo Francouzská restaurace.

Sousední Prašná brána je turisticky oblíbenou pozdně gotickou stavbou z roku 1475 a jeden ze symbolů Prahy. Brána vznikla jako reprezentativní stavba a definitivně byla dokončena teprve na konci 19. století. Dnes je tedy tato 65 m vysoká brána spíše stavbou puristicky pseudogotickou. Na stavbě věžové brány se postupně podíleli i tak významní architekti jako Matyáš Rejsek nebo Josef Mocker. Průčelí brány zdobí sochy českých panovníků a znaky zemí, kterým vládli.

Palácové expozice Národní galerie

Kdo chce shlédnout všechny expozice NG, navštíví také několik významných pražských paláců. Jedná se o Alliprandiho Šternberský palác (Hradčanské nám.) z let 1699 až 1708 (expozice Staří mistři II. - např. Jacopo Bassano, Pieter II. Brueghel, P.P. Rubens, Anthony van Dyck, Paul Troger, J.M. Rottmayr), Schwarzenberský palác (Hradčanské nám.) z roku 1567 se sgrafitovou výzdobou z let 1870 až 1874 (expozice Staří mistři – např. Hans von Aachen, Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Lucas Cranach, Adriaen de Vries, Albrecht Dürer, El Greco, Francisco Goya, Hans Holbein, Jan Gossaert, Jusepe de Ribera, Karel Škréta), Salmovský palác (Hradčanské nám.) z let 1800 až 1811 a funkcionalistický Veletržní palác (Dukelských hrdinů), postavený podle návrhu arch. Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla v letech 1925 až 1928 (hlavní expozice 1796 – 1918: Umění dlouhého století představuje tvorbu 150 našich i zahraničních autorů ve stylu „od Mánesa po Picassa“). Je dobré využít vstupenky pro všechny expozice, vč. Anežského kláštera.

Prokopské údolí

Prokopské – nebo přesněji Prokopské a Dalejské - údolí je jedinečná přírodní lokalita na území hlavního města, nacházející se mezi Hlubočepy a Řeporyjemi. V základě se jedná o asi 4 km dlouhé a hluboce zaříznuté skalnaté údolí Dalejského potoka, kterým vede naučná stezka a cyklostezka (musíte však počítat s tím, že pokud projdete celou trasu, urazíte přibližně dvojnásobek). Tato přírodní rezervace je oblíbenou lokalitou pro turistiku i odpočinek a nabízí spoustu zajímavostí, jako např. Hlubočepské skalní plotny, jezírko, tunel, různé lomy, jeskyně, skalní útvary i skulptury. A hlavně spoustu pohybu v čarokrásné přírodě ...

Technické a Zemědělské muzeum

Obě tato pozoruhodná muzea se pyšní přívlastkem Národní a obě sídlí ve funkcionalistických stavbách na pražské Letné. Budovy pro obě muzea navrhl arch. Milan Babuška a byly postaveny v letech 1938 až 1941. Národní technické muzeum bylo založeno v roce 1908 a jeho sbírky si můžeme prohlédnout ve více než dvou desítkách stálých expozic, z nichž v hlavní budově jich je 17). V současných prostorách sídlí NTM od r. 1948, ale až v r. 1999 získalo celou budovu a teprve r. 2013 bylo zcela dokončeno a zařízeno. Muzeum dnes spravuje 76.000 sbírkových předmětů, které dokumentují vývoj vědy a techniky v Českých zemích. Expozice jsou zaměřeny na astronomii (skvělá je část Z dějin astronomických přístrojů 15. - 20. stol.), architekturu, stavitelství, fotografování, měření času, hutnictví, televizní studio nebo kontaktní čočky, ale hlavně se sem chodí kvůli unikátní sekci Doprava, mapující historický příběh automobilů, motocyklů, letectví a lodní i železniční dopravy v českých zemích. Vidět zde můžeme např. první československý automobil President z r. 1898, letoun Jana Kašpara z r. 1911, Masarykovu Tatru 80 z r. 1935 nebo stíhačku Supermarine Spitfire z r. 1945, kterou používali naši letci bojující ve Velké Británii.

První sbírky pro Zemědělské muzeum vznikly pro zemskou výstavu v roce 1891, ale samostatné muzeum se datuje až rokem 1918. NZM neustále měnilo své sídlo (Opava, Bratislava, Konopiště, Kačina, Hluboká aj.) a do budovy na Letné se vrátilo až v r. 1994. V letech 2015 až 2018 prošla budova generální rekonstrukcí a její expozice následně zmapovaly všechny zemědělské obory, tedy i rybářství, lesnictví, myslivost, gastronomii nebo ochranu půdy a vody v krajině. Na střeše budovy vznikla terasa s vyhlídkou. Nejvíce se stále chodí kvůli expozici Jede traktor, která představuje více než 20 typů našich i zahraničních traktorů z let 1917 až 1953.

Václavské náměstí s Národním muzeem

Václavské náměstí je jedním z nejznámějších i největších (alespoň co se délky týče) pražských plácků. Má rozměry 750 x 60 m a jeho původní název je Koňský trh. Jedná se o místo tradičních demonstrací a pouze tady se u nás svého času prodávala točená pistáciová zmrzlina. I zdejší bufety a klobásové stánky spoluvytvářely tvář noční Prahy. Údajně se jedná o nejfrekventovanější pěší zónu v zemi. Náměstí dlouho vypadalo spíše jako náves a v jeho spodní části stávaly novoměstské kotce. Symbolem náměstí je bronzová jezdecká socha sv. Václava od českého sochaře Josefa V. Myslbeka, která byla dokončena v roce 1912 a jejíž součástí jsou také skulptury sv. Prokopa, sv. Anežky, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha.

Horní část náměstí uzavírá historická budova Národního muzea, která byla postavena v letech 1895 až 1891 podle projektu Josefa Schulze. Interiérová výzdoba byla dokončena o 10 let později. NM je naší národní památkou, a to i díky sochařské výzdobě exteriérů a interiérů, nástěnným malbám a umělecko-řemeslným detailům. Na výzdobě muzea se mj. podíleli sochaři Schnirch, Popp a Wagner nebo malíři Hynais, Brožík a Mařák. Fasáda i sochy byly původně světlé, k jejich „historickému začernění“ došlo až při rekonstrukci v letech 1971 až 1973. Poslední rekonstrukce zde proběhla v letech 2011 až 2020. Nejnavštěvovanější částí NM je dnes vyhlídková kopule a pod ní se nacházející sál Panteon se sochami a bustami významných osobností české historie a obrazy z našich dějin. Pozoruhodná je také monumentální dvorana hlavního schodiště, vstupní vestibul s nádherným kazetovým stropem nebo sochařská výzdoba exteriérů. A vlastně i celá stálá expozice ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V hlavním městě to - samozřejmě - není žádný problém. A za ty roky už tady máme své „prověřené oblíbence“.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Absolutně všechno a vždycky, protože v těchto případech to snad ani jinak nejde. Jen by to občas chtělo trošku více času a o dost méně lidí …

Ostatní informace

Pokud nebudete chtít v Praze jen tak „zevlovat po bulvárech“, musíte se připravit na skutečnost, že vstupné vám takový poznávací výlet výrazně prodraží. Ale občas fakt nelze jinak a není důvod litovat.

PS: Protože se ve všech případech jedná o místa téměř notoricky známá, nechávám tentokrát fotografie úmyslně bez popisek. Kdo nepozná, může zkusit „po kvízovovsku“ přiřadit ...

napsáno v květnu 2024

Poslední aktualizace: 24.5.2026

Praha (II.) a 9 „méně známých“ míst, která také rozhodně musíte vidět na mapě