Pontebbana, nejkrásnější část slavné Alpe - Adria

Kam a jak jedeme?

Jestliže celá slavná cyklostezka Alpe – Adria, spojující rakouské horské velikány s italským mořem, představuje většinou pro každého (nejen) cyklistu soubor úžasných výhledů a neuvěčitelných zážitků, tak její nejpůvabnější část, tedy „železniční“ Pontebbana, je pravou a nefalšovanou jízdou snů. Neuvidíme zde sice žádné skutečné velehory, ani se neponoříme do vln Jadranu, ale čeká nás příjemná nenáročná jízda, při které si všichni jistě naplno užijí nejen nádherných pohledů na vrcholky Julských Alp nebo šumění vysokých vodopádů, ale také historických památek a skvělé italské kuchyně. A protože zde nejsme v Čechách, nemusí se nikdo bát sesednout z bicyklu a zapít dobré jídlo třeba i sklenkou vynikajícího vína …  

Celá dálková cyklostezka Ciclovia Alpe Adria (nebo chcete-li Alpe - Adria Radweg), spojující Mozartův rakouský Salzburg s italským letoviskem Grado, měří sice nějakých 420 km, ale náš výlet bude asi desetkrát kratší. A ani nejvyššího bodu celé trasy, nacházejícícho se v nadmořské výšce okolo 1.200 metrů, se rozhodně bát nemusíme. Pontebbana jako taková měří jen 47 km, vede po bývalé železniční trati, vybudované v letech 1875 až 1879 a stejný název nese i současná železnice, která prochází mezi italskými městy Tarvisio a Udine. A jestliže na oficiálních stránkách cyklostezky je celá její trasa rozdělena na osm etap, tak Pontebbana je šestou z nich.

Za čím jedeme?

Naše cesta začíná v obci Camporosso (její nejvyšší bod má 819 m), kde Alpe - Adria najíždí na těleso zrušené železniční tratě, tedy Pontebbany. A odsud budeme víceméně stále klesat, navíc prakticky pořád se stejným sklonem. Dost často v protivětru, ale ten přece patří k základním pravidlům cyklistiky. Odměnou nám naopak bude perfektní asfalt (nemalá část cyklostezky je vlastně novostavbou z roku 2015), skvěle udržovaná cyklostezka, desítky tunelů a viaduktů i nádherné okolní přírodní scenérie. Ve zmíněných tunelech se ale občas nesvítí, takže je potřeba mít neustále připraveno osvětlení. Některé tunely jsou totiž poměrně dlouhé a je v nich tma jako v … však víte.

Možných zastávek nás cestou, kterou lemují někdejší nádražní budovy, čeká poměrně dosti, takže musíme být tak trošku vybíraví, abychom vůbec někam dojeli. Kromě těch přírodních (stojí se nejčastěji kvůli fotografování hor a vodopádů), musíme zmínit i stopy civilizace. Tím prvním zastavením múže být např. městečko Pontebba, které leží na soutoku řek Pontebbana a Fella a díky kterému víme, odkud vlastně název naší trasy pochází. Navíc tudy prochází někdejší rakousko – italská hranice. Zajímavé je určitě i další městečko Dogna, kde v úzkém údolí vedle sebou vedou čtyři proudy - řeka Fella, dálnice, stará silnice a bývalá železnice, tedy současná cyklostezka Pontebbana. Minout rozhodně nelze bývalé nádraží Chiusaforte, sloužící dnes jako restaurace a malé železniční muzeum. Právě tady mnozí z nás nahradili obvyklé pivo (mají tu stejně jen lahvové) výborným červeným vínem.

Samostatnou kapitolou je pak krásné opevněné středověké městečko Venzone. Někteří ovšem tvrdí, že středověkým bylo pouze do roku 1976, kdy jej zničilo silné zemětřesení, a od té doby se prý jedná pouze o moderní repliku, postavenou podle středověké předlohy. Navíc s levandulovým obchůdkem na každém rohu, Zdejší hradby, katedrála, rotundová kaple, benátská Radnice a mnohé další památky však za delší zdržení rozhodně stojí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Místa vhodná k ubytování a stravování jsou v podstatě uvedena v předchozím odstavci. My jsme měli ubytování jinde, ale pojedli jsme i popili v nádražní budově Chiusaforte, resp. na bývalém peróně. Během konzumace jsme stihli obhlédnout také zdejší malé nádražní muzeum a restaurační informační minicentrum.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kategorie líbí – nelíbí se v tomto případě omezí pouze na samá pozitiva (a sociální jistoty), kterým jednoznačně vévodí čarokrásná příroda a pamětihodnosti i atmosféra městečka Venzone. Za minusy, které jistě potěší všechny škarohlídy a morouse, můžeme označit snad jen nepříliš vydařené počasí během naší cesty a tu černočernou tmu v některých tunelech, která by žádného bezpečnostního technika jistě nepotěšila.

Ostatní informace

Kromě útraty na již zmíněném nádraží Chiusaforte a při krátké zastávce v Pontebbě, jsme tentokrát v podstatě vůbec peněženku nepotřebovali. Ve Venzone se ovšem dá navštívit zpoplatněné mumie v rotundě u katedrály i místní muzeum a něco přece jenom „spolkne“ dopravné a nocležné. V každém případě však svých peněz na Pontebbaně jistě nikdo litovat nebude …