Plačící Moravská Třebová, poutní Koclířov, hraniční Hřebeč a Boršov aneb podzimní Hřebečsko podruhé

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na kole • Se psem

Moravská Třebová • Fotografie (56) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (56 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jestliže jsme se poslední dva až tři roky východočeské Moravské Třebové vyhýbali téměř jako onen pohádkový chlupatý rohatec dvěma zkříženým břevnům, v říjnu se pro nás naopak stala téměř druhým domovem. Zřejmě jsme si opět uvědomili dvě skutečnosti: že je toto město – i jeho okolí – skutečně krásné a že to sem máme poměrně blízko.

Náš druhý podzimní výlet do této lokality byl opět programově pestrý (vévodily mu zejména sakrální i drobné památky, vyhlídková místa a Matka Příroda vůbec), a to jsme ještě několik původně naplánovaných atrakcí museli „minout bez povšimnutí“. Už jen proto, že podzimní den už je přece jen tak nějak kratší … a ani to večerní přisvícení kometou na tom moc nezmění. Přes předchozí řádky by jen jednořádkový popis všeho, co jsme nakonec viděli, zabral dohromady min. jednu stránku formátu A4.

Za čím jedeme?

Vzhledem k tomu, že i ranní počasí nám bylo nakloněno více než minule, začínali jsme v Moravské Třebové. A hned poklusem k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, do jehož interiéru jsme pronikli snad vůbec poprvé (a ze těch pokusů bylo). Stavba z 13. století je dnes již barokním svatostánkem v podobě z roku 1726 a je spojována zejména se jmény Beduzzi (architekt), Supper (fresky) a trojicí Sturmer – Pacák – Tischler (sochařské dílny).

Následovalo tradiční kolečko po náměstí TGM a přesun k Bráně času z roku 2013. A potom již přišly ke slovu památky ve „slepém rameni“ Jevíčské ulice. Tady se nachází barokní sousoší Loučení Krista s Pannou Marií, kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého a tzv. Povodňové pamětní desky.

Poté se přes Schody mrtvých přesuneme na Křížový vrch. Krátká zastávka na hřbitově je sice povinností, ale naším hlavním cílem je někdejší kamenolom, kde se nachází vyhlídka U Plačící Anny. Je to ale spíše připomínka Anny Gromesové a hororové lásky až za hrob než skutečné vyhlídkové místo. Tábořiště pod skálou však každého čundrák, skauta či trampa jistě potěší.

Tím je vyčerpán program moravskotřebovský a my zamíříme na Hřebeč. Naše meta je přitom docela skromná – parkoviště. Hned vedle něj se totiž nachází Vyhlídka U Tety, což je velmi zajímavý dřevěný altán s vyhlídkovou plošinou nasměrovanou k Moravskotřebovské kotlině a Zábřežské vrchovině, barokní hraniční kámen, terénní náznaky zříceniny hradu Boršov (není tam sice nic, ale položili jsme základ na večerní smaženici) a neogotická kaple či kostelík sv. Josefa nad hřebečským silničním tunelem. A protože restaurace U tety o víkendech neotevírá, vyrazili jsme celkem brzy dál.

Velmi rychle jsme ovšem náš dopravní prostředek znovu opouštěli, protože Koclířov se skutečně nachází hned za humny. Tady jsme se ale zdrželi o to déle, protože tato obec se 750 obyvateli má nabídku památek a různých „atrakcí“ až překvapivě bohatou i pestrou. My začali areálem farního kostela sv. Jakuba Většího a sv. Filomény s pozoruhodnou vstupní bránou, kaplí Božího hrobu a ambitovou křížovou cestou. Jsou zde i stopy gotiky, takže radost nám kazila jen rekonstrukce křížové cesty, která tak byla pod fólií a neviditelná.

Z areálu hřbitovního jsme se přesunuli do prostor někdejšího kláštera redemptoristů, ve kterém dnes najdeme poutní místo známé jako Českomoravská Fatima s kostelem sv. Alfonse a Panny Marie Fatimské, kopií kaple Zjevení z portugalské Fatimy, různými sochami (Anděl ČR / Portugalska, Jan Pavel II.), Lurdskou jeskyní, kaplí Panny Marie Nazaretské nebo křížovou cestou. Nechybí ani cukrárna, ubytovací prostory a něco jako přírodní amfiteátr. Toto poutní místo je o spojení přírody, duchovna i víry … a je zde opravdu příjemně.

Při odjezdu z Koclířova se ještě krátce zastavíme u zdejší sochy sv. Jana Nepomuckého a vydáme se k poslednímu bodu našeho programu. Tím je Boršov, kdysi samostatná „německá“ obec, dnes část Moravské Třebové. Naším zdejším cílem byl hřbitovní areál s kostelem sv. Anny, jehož nejstarší část zřejmě vznikla již ve 13. století. Pozoruhodná – a interiérově, bohužel, nedobytná – stavba, kterou zde doplňuje kryté schodiště z roku 1849, pozdně gotické „reliéfní“ sousoší s tématem Olivetské hory z počátku 16. století i několik zajímavých náhrobků. A pod krytým schodištěm i kvalitní barokní Socha sv. Jana Nepomuckého.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování ani stravování není problémem v Moravské Třebové, jisté možnosti nabízí i Koclířov (Hřebeč je jeho částí), problémem zde však bývají tzv. zavíračky (U tety o víkendu, klášterní cukrárna ve všední dny).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Dá se říct, že naprosto všechno viděné. Krásné památky i podzimní příroda, počasí také vyšlo a silnice byly docela průjezdné. Dost těžko něco vyzvednout, ale určitě bych se někdy rád podíval do interiérů hřbitovních kostelů v Moravské Třebové a Boršově.

Nelíbilo: Snad jen ty zavíračky kostelů i občerstvoven a zakrytí křížové cesty v Koclířově.

Ostatní informace

Kromě nákladů na dopravu a něco malého do žaludku jsme tentokrát opravdu nepustili ani ten pověstný chlup. Vyjeli jsme totiž v neděli, takže vlastně ani nebylo kde. Otevřeno měli snad jen benzinky a supermarkety ...

(napsáno v říjnu roku 2024)

Poslední aktualizace: 15.5.2025

Plačící Moravská Třebová, poutní Koclířov, hraniční Hřebeč a Boršov aneb podzimní Hřebečsko podruhé na mapě