Přidat Ústí nad Orlicí mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Ústí nad Orlicí
Cesta do dětství aneb Regionální den železnice (Česká Třebová)
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na kole • Se psem
Kam a jak jedeme?
Tento tip na výlet se měl původně jmenovat „Návrat do dětství aneb když si dokážete zamilovat i České dráhy“, ale nakonec mi přišel až příliš expresivní. Na druhou stranu je nutno uznat, že – většinou plným právem kritizované – ČD připravily v polovině září akci, která evidentně nadchla všechny malé i velké a domácí i přespolní (jako šumperští jsme zde zaznamenali návštěvníky z Kolína i Vsetína a ve věkovém rozpětí od dvou měsíců do 83 let, ale ani jedno nemuselo být hodnotou konečnou). A takto jsem navíc do titulku článku nenápadně prosadil i svého oblíbence největšího, tedy Vláďu Mišíka …
V každém případě jsme do východočeského železničního uzlu vyrazili jedno zářijové sobotní ráno stylově vlakem (na oslavu železnice to snad ani jinak nelze) a naše pozitivní očekávání zde byla naplněna měrou vrchovatou. A navíc tady dokonce jezdilo i Prasátko …
Za čím jedeme?
Největšími hvězdami dne se ovšem staly dva stroje, které byly označeny za ukázku české krásy i jemné dokonalosti a obrovské sovětské síly. Jednalo se o parní lokomotivu Lízu z Letohradu a sovětského – nebo přesněji ukrajinského – stošestnáctitunového ikonického giganta, dieselového Sergeje. Jako další star si ovšem na točně zarotovala také naše lokomotiva řady 770 známá jako Čmelák.
Velký zájem vzbuzovaly „dobytčáky“, tedy různé vagóny 3. třídy, kterými jsme - jako hodně malé děti - tak rádi jezdili v Jeseníkách i na Boskovicku. Plno bylo hlavně ve voze, které tahalo již zmíněné Prasátko (tedy motorová lokomotiva řady 701, která je takovým železničním traktorem) a ve vagonu, který sloužil jako občerstvovací bufet. Naprostou novinkou pro nás naopak bylo svezení historickou patrovou soupravou Bpjo, kterou pro Československé státní dráhy v roce 1965 vyrobili soudruzi z NDR.
Nechyběly modely vláčků, předváděcí vozy, výstava o historii železniční dopravy, skákací hrad, bazar všeho možného, výukové předměty z železniční průmyslovky a neskutečné množství prodejců, kteří ovšem většinou nabízeli věci s železnicí skutečně související. Nekoupit si nějaké tričko s pěknou parní mašinkou bylo takřka nadlidským úkolem …
A protože někteří členové výpravy znali z České Třebové jen vlakové nádraží, dali jsme si nakonec i procházku kulturně - historickou. Jako „průvodce cizinců" jsem zvolil jen to nejdůležitější (toto město opravdu v posledních desetiletích neskutečně zkrásnělo), takže jsme si postupně užili zvelebeného starého Starého náměstí, prostory pivovaru, kterému se díky jeho produktům často říká Kohout, a zejména romantického – původně hřbitovního - areálu s rotundou (kostelem) sv. Kateřiny z I. poloviny 13. století, polodřevěnou vstupní zvonicí i několika kamennými artefakty a chráněnými stromy. Nesmírně půvabné místo a krásný závěr vydařeného výletu ...
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Se zajištěním tekutin a poživatin nebyl sebemenší problém. Využili jsme nabídky prodejců v areálu českotřebovského železničního depa i ve zdejším pivovaru Faltus.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbilo: Skvělá akce, která byla skutečnou cestou do dětství. Dá se říct, že vše, co zde bylo k vidění, jsme si z dětství pamatovali (tedy takto zblízka a interiérově – mnohdy i z místa strojvůdce - určitě ne) … a rádi zase připomněli. Navíc tady všechno evidentně zajišťovali lidé, které to baví a kteří byli ke všem návštěvníkům velice vstřícní. Příjemným bonusem byla závěrečná procházka k rotundě sv. Kateřiny, která bývá uváděna jako Šumperku nejbližší románská památka. Dovnitř jsme se sice opět nedostali, ale za vidění stojí celý areál někdejšího hřbitova.
Nelíbilo: Možná by se dalo říct, že jsme pár věcí ze sobotní železniční „show“ prošvihli, ale nijak nám to nevadilo. Bylo to prostě o pohodě, takže vlastně spíše také líbilo ….
Ostatní informace
Doprava do České Třebové nás přišla na necelých 200 Kč / osoba a naše peněženky splaskly i díky nákupu tekutin, poživatin a drobných suvenýrů. Vstup na samotný Regionální den železnice byl volný.
Zcela na závěr ještě jedna veselá historka z cesty (předem ale odmítám jakákoliv nařčení, že bych patřil k obdivovatelům činnosti současné vládní garnitury a zesměšňoval její oponenty). I když jsme jeli v sobotu ráno, byl vlak naplněn k prasknutí (naštěstí jsme měli místenky). Naši prvotní hrůzu z toho, že všichni jedou na vláčky, rychle smazalo zjištění, že většina cestujících s sebou veze vlajky a míří do Prahy na protivládní demonstraci. Již uklidnění jsme se pak museli zasmát čtyřem starším dámám, které popíjely šampaňské a debatovaly na téma, jestli nemůže být problém s tím, že mají na rukou drahé prsteny. Až pak jedna radostně zvolala: „Neblázněte, vždyť dnes nejedeme demonstrovat proti chudobě, ale proti vládě. Takže na zdraví, dámy“ …
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Rybník
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Cesta do dětství aneb Regionální den železnice (Česká Třebová)
