Z Černého Kříže ke Stožecké kapli a do Volar

Druhý z výletů naší šumavské dovolené měl být původně vzhledem k horkému počasí spíše odpočinkovější, ale nakonec tak úplně nedopadl…

Prvním ranním vláčkem jsme si zajeli na Černý Kříž a vydali se po modré turistické značce nejdříve až příliš pohodlnou a také poměrně frekventovanou asfaltkou k lávce přes Studenou Vltavu (2,3 km) – a poté už vzhůru do lesů.

Následovalo rozcestí Pod Stožečkem (1 km) a zanedlouho další Pod Stožeckou kaplí (1,5 km), odkud jsme samozřejmě nemohli nevyšplhat 800 metrů do kopce k samotné kapli – a poté ještě dalších 200 m Na Stožeckou skálu.

Jsou to obě opravdu kouzelná místa, kam rozhodně stojí za to z hlavní trasy odbočit, chvíli si zde posedět, občerstvit se výbornou vodou z pramene u kaple a pokochat se úchvatným rozhledem z vysoké skály nad ní…

Po návratu na již zmíněné rozcestí jsme pokračovali dalšího 1,5 kilometru po asfaltové silničce na rozcestí Stožecká luka a ještě kousek za ně, až jsme narazili na koňskou a lyžařskou stezku, po níž jsme odbočili asi 2 km směrem na rozcestí Pod Radvanovickým vrchem.

Odtud jsme pokračovali už zase po modré značce přes Radvanovické sedlo na Zelenou cestu (3,5 km), z níž už je to jen kilometr do sklářské obce Lenory, kde je možno se trochu občerstvit.

Poté jsme se ale na rozcestí Zelená cesta vrátili a vydali se na poslední úsek naší nakonec opět docela dlouhé pouti – ještě 10,5 km po zelené do Volar.

Přes Volarské šance (2 km) jsme dorazili ke známému vodáckému tábořišti a železniční zastávce u Soumarského mostu (1 km), odkud jsme vzhledem ke zdejšímu čilému ruchu raději hned spěchali dále k lávce v Dobré (2 km), osvěživše se ale mezitím přece jen trochu ve studené vltavské vodě.

Pestrými kvetoucími loukami jsme pak dále pokračovali Pod Lískový vrch, odkud už to bylo přes Brixův dvůr do Volar jen asi 3 kilometry.

Škoda, že toho ospalé městečko v pondělí odpoledne turistům zrovna moc nenabízí (zrovna došla i zmrzlina)…