Staré Město – Ostružná – letní verze

V obdobné zimní variantě jsem trasu popsal nedávno, takže se k ním tentokrát vracím v letní variantě. Až na počáteční stoupání jde o trasu vcelku nenáročnou a délkou nijak ohromující, takže si ji mohou dovolit zvolit i rodiny s odrostlejšími dětmi. Třeba je nalákají objekty pohraničního opevnění, které se kolem trasy vyskytují. Dospělejší turista se pokochá jistě dalekými výhledy a pokud se sem turista vydá na přechodu mezi jarem a létem navíc ho potěší barevné rozkvetlé louky, kterými prochází.

Jde o přechod vlastně nejvyšší části Branenské vrchoviny, která je jinak součástí daleko větší Hanušovické vrchoviny, nicméně všeobecně pohoří vnímáme jako část Jeseníků, protože do soustavy území tak jako tak patří.

Protože jde tedy o přechod, za přiblížení poslouží vlak nebo bus, které zajíždějí do Starého Města. O víkendech je ale jistější ten vlak, autobusy sem dojíždí jen brzo ráno.

Vcelku jakýmkoliv způsobem dojdeme na staroměstské náměstí, kde nás může zaujmout renesanční radnice, i o víkendech bývá otevřeno Íčko s minimuzeem a navíc na věž se dá i vystoupit k vyhlídkám do okolí. Navíc v některé zdejší hospůdce (Národní dům, Pohoda, cukrárna) se dá něco pozřít, případě v obchodě doplnit zásoby, protože po trase žádná občerstvovna nehrozí.

Na rozcestníku si přečteme sadu směrovek a vybereme si tu nejhlavnější, tedy červenou, vlastně až do cíle neslezeme.

Od náměstí tedy pokračujeme zástavbou k výpadovce na Brannou, tu ale záhy opustíme a kolem rodinných domků opouštíme „Starák“. Červená TZ je tu značená souběžně místním červeným okruhem, který provází zájemce, kteří holdují studiu pohraničních pevností z první republiky. Ač tedy neprojdeme okruh celý, i tak si bunkrů užijeme celkem dost. Ještě vcelku snesitelným stoupáním dorazíme k prvnímu většímu objektu (už jsme minuli nějaký řopík).

Tím větším objektem je pěchotní srub s označením Stm-33 (Stm = Staré Město). Lidovější označení je Lesík. Proč tak je nasnadě, bunkr stojí na kraji lesa. Srub využívá parta bunkrologů jako ubytovnu a budete-li mít štěstí, možná že i vstoupíte dovnitř. Mě se to zčásti podařilo, ač tedy na hoře větrali matrace, dole (asi dvě patra pod zem) ještě spalo pár opilců, kteří ještě nepřekonali včerejší opici – byla sobota ráno.

Zajímavější je tak vyhlídka nad bunkrem což je velká část východního hřebene Králického Sněžníku, výhled na Jeřábskou hornatinu i na střechy Starého Města.

Za Lesíkem následuje poněkud drsnější kopec. Vystupuje se loukou k dalšímu pěchotnímu srubu. Loka se nekosí, tedy respektive kosí později z důvodu hnízdění chřástala, takže postup je poněkud stížen vysokou trávou, je tedy lepší najít si již nějakou prošlapanější stezku. Dalším cílem je bukr s označením Stm-34 a pojmenováním Svah. Proč takto je celkem jasné z umístění ve stráni. Zase jsme o něco povylezli, tak máme pod sebou Staroměstsko jako na dlani, samozřejmě i s přilehlými horami. Přes údolí na severu vlastně vystupují i pohraniční hory, které už patří k těm Rychlebským (samozřejmě na ně navazuje pohoří Kraličáku).

Dál pokračujeme do kopce loukou (značek tu moc není, takže dbáme pokynů šipek). Vystupujeme k okraji lesa na první vrchol Jelen kde stávala lovecká chata (už nestojí). Vlastně tak máme odbyto největší stoupání dál je to už taková malá hřebenovka.

Za Jelenem necháváme za sebou i výhledy na Staroměstsko, ale před námi se teď postupně objevuje Heubý Jeseník, konkrétně jeho západní vrcholy, kterým říkáme Keprnická klenba.

Cesta tu ubíhá mezi dalšími vrcholky v nenáročných výškových rozestupech, i když celkově se pořád stoupá. Samotná značka vede často lesem, ale spíš na jeho okraji a pokud není na loukách ohradník a pasoucí se stádo, dá se klidně podél lesa, jak nakonec i vedou v zimě stopy. Následuje vrchol Kutného vrchu, který již názvem naznačuje dobývací činnost v minulých dobách. V mělkém sedélku pod vrcholem se trasa křižuje se žlutou TZ od Branné do Velkého Vrbna.

Brzy máme na dohled plochý kopec tedy Holý Vrch. Pod ním se rozkládá osada Kronfelzov. Dnes už zde nikdo trvale nebydlí, nicméně chalupy slouží k individuální rekreaci. Hospoda tu bohužel není, sna jen že by chalupáři něco slavili. Značka zachází do vsi, takže si můžeme pár chalup prohlédnout i s opravenými kapličkami nebo zvonicí.

Ještě tedy musíme zdolat Holý vrch, nebo jeho temeno, značka nejde přímo přes vrchol, který je považován za nejvyšší kopec Branenské vrchoviny (858 m kóta v lese).

Mírný sestup sestupuje k rozcestníku U Líp (kde by se neznačenou cestou mohlo vydat k Ostružníku a dál třebas na Paprsek).

Červená TZ ale pokračuje víceméně vrstevnicově (občas to je do kopce i z kopce) k rozlehlé louce nad Ostružnou, tedy k rozcestí Pod Stráží. Seběhneme k dalšímu rozcestníku s hrdým názvem Continental, to už jsme na horním konci Ostružné. Tady už pohostinství není nouze, takže pokud tu nebydlíme, pozor, aby nám nějaký spoj neujel...