Staré Město – Branná – Ostružná

Trasy • Běžky • Malá náročnost

Nová ulice	Šotolina	0,0 km
Dá se nasadit hned za městem, na louce východně i malý okruh
Východiště stop	Šotolina	0,2 km
Rozcestník s mapou
Lesík	Šotolina	1,4 km
Zatáčka u pozorovacího bunkru
Pěchotní srub Svah	Šotolina	1,7 km
Těžký pevnostní objekt
Jelen	Šotolina	2,6 km
Stopa vede po kraji lesa
Kutný vrch	Šotolina	3,4 km
Přejezd na okruh Proskil
Kolem kaple	Šotolina	4,9 km
Nedaleko Řeznická kaple
Nad sjezdovkou Proskil		6,1 km
Po sjezdovce do bufetu a lanovkou zpět
Kutný vrch temeno	Šotolina	8,4 km
Okruh obtáčí výběžek kopce
Kutný vrch sedlo	Šotolina	9,3 km
Zde se přibližují větve okruhu
Kronfelzov	Šotolina	9,9 km
Opět sledujeme červenou TZ
Holý vrch temeno	Šotolina	10,8 km
Nejvyšší místo trasy, asi 250 m jižně hlavní vrchol (852 m), téměř po rovině. Je uváděn jako nejvyšší bod Branenské vysočiny (podcelek Hanušovické)
U Lip	Šotolina	11,6 km
Odbočka lesní cesty k Ostružníku
Pod Stráží	Šotolina	13,1 km
Rozcestí nad Ostružnou, po červené ke Continentalu, podle lesa bez značení k nádraží nebo sjezdovce
Straáž sjezdovky	Šotolina	13,6 km
Za prašanu se dá sjet k nádraží, nebo po sjezdovce do Ostružné
Skiareál Ostružná	Asfalt	14,0 km
Dál už pěšky k nádraží, nebo do hospod, podle času

Okruh po louce nad Starým Městem

K Lesíku

Lesík

Šipka velí přes louku

Pod Svahem

Pěchotní srub Svah

Stále mlha

Jelen a ta chata už neplatí

Kutný vrch

Pod Kutným vrchem

Východiště stop

Sjezdovka Branná Proskil

O víkendu nabídka stánkařů

U dolní stanice lanovky

Zpět nad lanovkou

Lyžařská škola měla karneval

Kiting

Výstup na Kutný vrch

Branná v mlze

Námraza má svůj půvab

Na Kronfelzov

Temeno Holého vrchu

Na Jesenicku je asi hezky

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (47 fotografií)

Zimní období bývá různě štědré nebo naopak skoupé na příděl sněhu, takže některé běžkařské trasy máme projeté vícekrát i za sezonu, protože díky nadmořské výšce bývá přeci jen dostatek materiálu, na kterém se dá jezdit, je-li zima na sníh méně vydatná, některé trasy musíme v sezóně oželet.

Aktuální zimu to naštěstí zas tak neplatí, proto se naskytla příležitost projet si trasu přeci jen méně častou.

Tentokrát je naším východištěm Staré Město pod Sněžníkem, kde častěji spíš končíme, tentokrát ale odtud vyrážíme. Předpověď počasí sice hrozila oblevou, naštěstí oteplení nakonec nebylo tak výrazné a dokonce po ránu i mírně sněžilo, ač předpověď slibovala sníh až tak od 900 m, níž mělo pršet (Staré Město má výšku u radnice nějakých 540 m). Nicméně povětšinou se půjde do kopce, takže při eventuálním oteplení se můžeme blížit k hranici sněžení. Ono nakonec beztak ustalo, bohužel silnější vítr od jihu přinesl množství oblačnosti, takže k dispozici nebyly příliš (vlastně žádné) výhledy, které by s daly zažít.

Již vcelku tradičně se na Staroměstsku pravidelně upravují běžecké stopy a protože podmínky to umožňují, letos vedou stopy až k městu, nebo jeho okrajům. Nástupní místo pro nasazení běžek je východně od náměstí na odbočce výpadovky do Branné, ovšem na odbočce červené pěší značky v ulici Nová. Jde zároveň o souběh s místním okruhem po předválečném obranném systému. Staré Město a okolí je posázeno poměrně vydatným množstvím menších bunkrů (tzv. řopíků) a k tomu i najdeme několik větších objektů, tzv. pěchotních srubů. Lyžařská stopa začíná na poli hned za posledními domy a navíc tu mají letos na louce nakroužený i malý okruh, takže si tu kratší trať mohou místní (i návštěvníci) užít méně náročné svezení. Ta naše trasa se víceméně drží červené TZ, relativně mírným stoupáním se přibližuje k objektu Lesík, což je o něco větší bunkr než maličký řopík, jeho původním určením byla tuší funkce pozorovací (a ubytovací, jednou jsem do podzemí nakoukl, jsou tam dvě patra pod zem a bylo tam celkem dost bunkrologů, kteří zřejmě vyspávali po večerní akci).

Za Lesíkem se trasa obrací více k východu a jde o patrně nejprudší výstup v celé budoucí trase. Naštěstí nejde o přehnaně dlouhé stoupání, po necelém půlkilometru jsme u pěchotního bunkru Svah, kde se již blížíme pomyslnému hřebínku nejbližší hory. Za lepšího počasí bychom měli pod sebou krásný výhled nejen na Staré Město ale hlavně na protější masiv Králického Sněžníku i s hlavním vrcholem, tentokrát si můžu pouze vzpomínat, jak jsem to tu viděl v nějakém létě.

Blízká kóta 797 m se označuje jako Jelen, podobně se jmenovala již zaniklá lovecká chata. Nyní už jsme poměrně vysoko a dál se budeme pohybovat v podobných výškách. Běžkařská stopa je najeté po loukách a pastvinách jen zčásti zajíždí na kraj lesa. Za Jelenem následuje kratší sjezd a protože je trať přeci jen namrzlá, je třeba trošky opatrností. Další stoupání již zavádí stopu do blízkosti Kutného vrchu (798 m). Název napovídá, že se kolem v minulosti těžily různé suroviny, defakto ještě nedávno grafit. To už jsme v oblasti nám dobře známé, takže po kratší orientaci nacházíme takřka vedle naší stopy stoupu vedlejšího běžkařského okruhu Proskil. Protože vlastně cestou není žádná chata nebo bufet, nabízí se příležitost zajet k občerstvení sem. Táhlou zatáčkou jakoby zpět k západu sa dostaneme opět na východní ale postupně jižní směr. Určitým naváděcím bodem mohou být lípy na obzoru, u kterých se ukrývá kaple zv. Řeznická. Nicméně dá se tu narazit i na různé křižující stopy, kterými si běžkaři občas krátí příliš dlouhé zatáčky. Ono vlastně za dobré viditelnosti se tady ani nedá zabloudit, za mlhava je ale lepší se držet najeté strojové stopy.

Od kaple pokračujeme mírným sjezdem (až ke konci je mírný výstup k východišti lyžařské stopy, tedy k sjezdovce lyžařského areálu v Branné. Svah Proskilu je relativně mírný, takže jsou běžkaři, kteří sjezdovku dokážou sjet skoro jako sjezdaři, jinak se dá po širokém svahu traverzovat a nebo plužit po okraji svahu.

Hned u dolní stanice lanovky je budova s pokladnou, sociálním zařízením a zejména bufetem, kde si dopřejme krátký odpočinek.

Od sjezdovky se dá vyjet zpět na kopec údolíčkem (modrá TZ), ale běžkaři jsou tady vítáni, takže výjezd nahoru je tu zdarma. Kdo se bojí i ošemetného slézání z lanovky ani nemusí běžky nasazovat, stačí vzít do ruky a nahoře i obsluha zpomalí k sesednutí.

Od východiště stop tentokrát míříme zcela přesně doprava (přijeli jsme tak neurčitě). Po krátkém svezení táhle stoupáme k blízkému hřebínku. Za obzorem se vznáší nějaký zelený předmět, jak jsme blíž, vidíme lyžaře s drakem (Kitingem, ne ožralého), jak je tady taková otevřená pláň užíví si čerstvého větru a otevřeného prostoru. I sníh mimo stopy je na povrchu přimrzlý, takže má dosti místa na své radovánky.

Velkou levotočivou zatáčkou vystupujeme na temeno Kutného vrchu, ale vlastně z druhé strany (jihu), na vrcholu se trasa stáčí na severovýchod. To už vidíme osadu Kronfelzov, dnes zcela plnou rekteačních chalup, nikdo stálý tu nebydlí. Velmi blízko je druhá větev zdejšího lyžařského okruhu, takže si běžkař může i vybrat, stopy vedou severně od vesnička v mírné svahu, vlastně až za Kronfelzovem začíná poslední větší výstup na plochý vrchol Holého vrchu (850 m). Naše stopa v krytu lipového remízku sleduje červenou TZ k okraji lesa s velkým dřevěným křížem a turistickým značení pod názvem U Lip. Směrem vlevo po neznačené stopě se dá dojet nad Adamovské údolí a dál po modré (kousek dosti prudce do kopce) k Ostružníku, dál třebas na Císařskou. My se ale držíme červené TZ, kde je stopa upravená a vlastně v kratších sjezdech a ještě kratších výstupech (takové vlnění) přes les dojedeme na louku nedaleko sjezdovky Řetězárna na horním konci Ostružné. Poměrně prudce se dá sjet k rozcestí u penzionu Continental, my ale pokračujeme po vyjetých stopách kolem vrchu Stráž, jak se ale blížíme nad silnici (a větrné elektrárny), je to tu dosti zledovatělé a vyfoukané, takže sjezd, jaký se nám povedl na Štěpána až k nádraží by byl krkolomný, tak se obracíme k sjezdovce a pěšky slézáme dolů. Už jsou skoro 3 hodiny, tak ani nejezdí moc lyžařů, abychom jim zavazeli. Dole jsme tak akorát, že stíháme jedno v pivovárku Cestář a tak akorát k vlaku 15.29.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.165, 16.952)

Poslední aktualizace: 10.2.2019

Vyhledání vlakového spojení na výlet