Raškov – Hanušovice, krátký výlet na Nový hrad

Oblíbený výšlap na jeden z pozapomenutých moravských hradů je často vyhledáván zejména místními. Nový hrad je považován za jeden z největších strážních hradů u nás. Kdy přesně hrad vznikl není přesně známo, muselo to být snad počátkem 14. století, v jehož polovině je už ale bezpečně uváděn. Vlastně coby opevněné sídlo neměl zas tak dlouhého trvání, vojenský význam upadal již v druhé polovině 15. století. Po válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem již byl zřejmě i pobořen, tehdy byl hrad majetkem Tunklů z Brníčka a Zábřehu. Hradní komplex byl už tehdy tak rozsáhlý, že nebylo finančně únosné jeje držet. Každopádně občas spíše zbytky pevnosti posloužili např. i během 30tileté války. Případně nějakým nekalým živlům. V současné době je paradoxně v soukromém držení. Samotný hrad není veden jako nemovitá věc, ale okolní lesy spravují majitelé z Bludova, tedy rodina Mornstein-Zierotin (tedy potomci slavného moravského rodu. Žerotínům (Zierotinům) Nový hrad též kdysi patřil.

Zastávka Raškov bývá oblíbeným výchozím bodem k výletu na zříceninu. Důvod je prostý, je to nejbližší výspa civilizace. Přítomnost vlakové zastávky je pak důvodem začít právě zde. Podmínkou je ovšem užití patřičného dopravního prostředku, tedy osobního vlaku, kde je nutno použít patřičného tlačítka, zastávka je na znamení.

Počátek trasy je přímo na nástupišti, kdy je nutné porušit vlastně i jakýsi zákaz, se značkou zákaz vstupu, musíme totiž přejít přes koleje a vydat se do blízkého svahu. Můstek z konstrukce železných traverz a kamenných plátů překoná malý potůček, který svádí vodu z blízkých kopců kolem osady Lužná.

Značená trasa (žlutá) je vedena po lesní cestě, která bývá občas využívaná při těžbě dřeva, ale v současnosti vedou k hradu i mírnější lesní cesty, kterými se lépe pohybuje velká technika. Po nějakých 300 výšlapu je nutno potůček přebrodit, ale většinou vody není moc, tak je to celkem na sucho. Kdo se vzhůru vydá v časně jarním období, nemůže si nepovšimnout poměrně mohutných skalních výchozů, které se zvedají nad cestou. Kdo přemýšlel, kde mohli stavitelé hradu brát materiál, mají částečnou odpověď, ačkoli dá se předpokládat, že větší část kamení dolovali blíže k hradu, před jeho vstupem. Hradní kopec je z převážné části tvořen rulami a svory, což jsou celkem typické horniny Jeseníků (kam vlastně vše kolem řadíme, přesněji jde samozřejmě o Hanušovickou vrchovinu). Prudký výstup netrvá zas tak dlouho (cca 1km), než ve dvou ostrých zatáčkách dorazíme k širší lesní cestě se zelenou TZ od Bohdíkova (to je ta pohodlnější). Ještě další ostřejší zatáčka (tam se připojí modrá TZ z Lužné). Kratší rovinka a jsme pod hradem. Vpravo od cesty si můžeme povšimnout určité díry ve svahu což je zřejmě pozůstatek lomu, kde si stavitelé sebrali větší část materiálu. Kovový rozcestník a šipka na něm prozradí, že k samotnému hradu nám zbývá asi 300 m. Procházíme pozůstatky bývalé hlavní brány a po chvíli vidíme otvor do další již vnitřní části hlavních částí hradu. Hned za vstupem můžeme narazit na výletníky, kteří si tu rozdělali ohníček a něco na něm tepelně upravují (převážně špekáčky). Již zde jsou k vidění zbytky mohutných zdí objektů, kde zřejmě pobývala i posádka hradu. Jak bylo řečeno, hrad byl strážní, tedy vlastně šlo o vojenský objekt, čili hospodářské zázemí zde bylo spíše menšího rázu.

Po obejití spodní části můžeme poněkud krkolomněji vystoupit k nejvyšším částem hradu, kde zřejmě stával válcová věž, po níž v zemi zůstal kruhový základ a zřejmě část zříceného zdiva.

A níž pod vrcholem vidíme i další zbytky staven na severním svahu kopce.

Kdo by chtěl prozkoumat celý původní areál, musel by se vydat od hlavního vstupu níže k západu, kde je patrný zbytek základu hradby a níže položená hranolová věž.

Další část trasy využívá modře značenou cestu. Ta za ostrou zatáčkou pod hradem odchází z lesní cesty (zelená TZ) a samostatnou méně vyježděnou cestou míří k úpatí kopce. Další odbočka ještě prudčeji míří pod svah. Prvotní sešup se postupně mírní, v závěru pak dojde takřka do údolní nivy Moravy. Je klidně možné, že průchozí vyruší hluk motorů, za kolejemi je terénní okruh pro pitbike motocross (je to takový motokros na rovině).

Naše trasa nyní sleduje blízkou železniční trať a sleduje okraj lesa. Dojdeme k zástavbě několika rodinných domků a po sléze k označení poblíž zastávky Hanušovice-Holba. Znalci tuší, že název má něco společného s produktem místního pivovaru. Současná hlavní část města se rozkládá na území původní vesnice, které bylo položené pod soutokem Moravy a Branné, původní stará část se rozkládá výše v údolí potoka směrem k Habarticím.

Za zastávkou se trasa poněkud odchýlí od železnice a ještě vystoupá o mírně do lesa, kde nakonec klesá k samotným Hanušovicím, přesněji k silnici od Šumperka (Bratrušova a Kopřivné). Po ní dorazíme k rozcestí se silnicí směr Ruda a turistickému křížení Hanušovice – u pivovaru. Jsme téměř u cíle, pokud se budeme držet značené trasy (souběžná modrá a červená) jsme u nádraží. Pokud nás ale láká podchod pod železniční tratí, není důvod zajít k nějakému občerstvení v Pivovarské hospodě.