Loading...
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
| Parkoviště Třetí Dolský mlýn na soutoku Křimovského potoka a Chomutovky |
|
Asfalt | 0,0 km | |
| Již r. 1616 na tomto místě vznikla pila. Níže na toku Chomutovky postupně vznikl První a Druhý mlýn, které sloužily k mletí obilí. V průběhu 19. století se údolí stalo vyhledávanou turistickou stezkou. Proto ve 30. letech 20. století byl na soutoku Křimovského potoka a Chomutovky postaven Třetí mlýn, který měl mlýn pouze v názvu. Sloužil rovnou jako restaurační a hotelové zařízení. Později byly ke stejnému účelu upraveny i další dva mlýny, které jsou ke stejnému účelu stále využívány. Třetí mlýn zůstal po r. 1991 opuštěn a chátral. Později zmizely i ruiny. Zůstal jen název. Z parkoviště jsme vyrazili po mostku přes Chomutovku a po modré odbočili vlevo. | ||||
| Přístřešek Třetí mlýn | Asfalt | 0,2 km | ||
| Opouštíme modrou značku a odbočujeme vlevo po cyklotrase č. 3079 proti proudu Chomutovky a začínáme mírně a plynule stoupat. Zpočátku vodu není moc vidět, jen slyšet. Cesta vedla listnatým lesem, silně zarostlým, u cesty byly převážně kopřivy nebo jiné náletové rostliny. Až když se zhruba po 3 km les změnil ve smíšený s převažujícími smrky se jako mávnutím proutku plevelnaté rostliny změnily v pěkná luka s hezkými kvítky. Najednou to bylo úplně něco jiného a daleko hezčího. | ||||
| Dolní vodopád Chomutovky | Asfalt | 1,2 km | ||
| Dva metry dlouhý vodopád je vidět z cesty. Vody je však málo, ani to nevypadá jako vodopád. Však je spíš dlouhý než vysoký. | ||||
| Dieterova štola | Asfalt | 2,0 km | ||
| Toto vodní dílo přehlédnout nelze. Vpravo od cesty najednou vidíme kaskády, které vedou shora z tunelu až k cestě. Samozřejmě nikde nejsou žádné informace. Až později se mi podařilo zjistit, že je to vodní regulační stavba – uměle provrtaná štola, která byla vybudována v letech 1899 – 1904 současně s vodní nádrží Kamenička mezi potokem Kameničkou a řekou Chomutovkou. Měla za úkol zadržovat vodu z rašelinišť na jaře při tání sněhu nebo v době přívalových dešťů, aby do vodní nádrže Kameničky tekla neznečištěná voda. Štola je dlouhá 1,2 km, široká 1,2 x 1,8 m a překonává výškový rozdíl 95 m. | ||||
| Pašerácký dům | Asfalt | 4,8 km | ||
| Tento patrový již neobývaný a neudržovaný dům na pravé straně cesty je tzv. Pašerácký domek. Postavil ho r. 1912 okresní výbor Chomutov – Hora Sv. Šebestiána jako nocležnu pro turisty. R. 1920 ho koupilo město Chomutov. Část domu byla ponechána pro nouzové noclehy turistů, část využíval lesní úřad. | ||||
| Hubertova studánka | Asfalt | 6,1 km | ||
| I když je celkově málo vody, tady voda teče. Jsou zde hrnečky, usuzujeme tedy z toho, že je to pitná voda. Určitě je studená. Nabrali jsme si ji i do lahví a přežili jsme. | ||||
| Rozcestí Bezručovo údolí |
|
Asfalt | 6,6 km | |
| Zprava z kopce přichází červená turistická trasa a odbočuje naším směrem, stejně jako naše cyklotrasa č. 3079. Na směru cesty nic neměníme, pokračujeme skoro v přímém směru. Ještě nás čekalo zhruba 1,5 km stoupání. | ||||
| Vodopád Chomutovky |
|
Asfalt | 6,8 km | |
| Vlevo od asfaltové silničky je vidět tři metry vysoký vodopád. Je skutečně škoda, že není vody víc. | ||||
| Opouštíme les |
|
Asfalt | 7,3 km | |
| Po dlouhém, ale mírném stoupání jsme se konečně dostali na náhorní plošinu. To bylo to nejkrásnější za dopoledne. Před námi vpravo se otevírají pohledy na skutečně hezké údolí Chomutovky. Prostě něco, co se nechá sotva popsat. A k tomu vlevo ještě daleké výhledy. Kocháme se, koukáme naštěstí i zpátky. Právě při pohledu zpátky je vlevo vidět zajímavý zbytek stavby. Právě v těchto místech vedla železniční trať Křimov - Reitzenhain. Byla zprovozněna 23. 8. 1875. Na českém území vedla v délce 12,8 km. Stala se důležitou spojnicí s Německem, převážně pro nákladní dopravu. Vozilo se po ní hlavně uhlí ze severočeských dolů. Při vzniku této tratě byla jediná zastávka v Hoře Svatého Šebestiána, ve 30. letech byla vybudována ještě zastávka v Menharticích a na hraničním Reitzenhainu v Čechách. Po válce byl tento přechod uzavřen, v květnu 1948 tady byla osobní doprava zcela zrušena. Ještě se několik let po ní vozilo dřevo a rašelina. V říjnu 1972 byla trať zrušena. To, co jsme v lese zahlédli, byl zbytek mostu, který překlenul Bezručovo údolí. K jeho odstřelu došlo r. 1986. Zbytek mostu se zachoval i na druhé straně údolí. | ||||
| Obec Hora Svatého Šebestiána (840 m) |
|
Asfalt | 8,1 km | |
| Po červené a cyklotrase jsme došli do této obce, která leží na výpadovce z Chomutova (13 km) do Německa téměř doslova uprostřed Krušných hor. Založena byla pravděpodobně v 1. pol. 16. století jako horní město. Těžilo se zde zejména stříbro, měď a cín. Údajně zde r. 1529 byl postaven kostel sv. Šebestiána. První písemná zmínka je však až z r. 1549. R. 1597 bylo císařem Rudolfem II. povýšeno na královské horní město, které se o 20 let později vykoupilo ze všech poddanských povinností. Během třicetileté války byla obec zdevastována, ukončena byla i činnost většiny dolů, jejich obnovení bylo jen krátkodobé a neúspěšné. Obec se rozvíjela až od poslední třetiny 19. století díky obchodu se Saskem. To vše ukončila 2. světová válka. Obyvatelstvo bylo odsunuto. Byla zbourána asi stovka neobydlených domů, r. 1967 byl odstřelen neudržovaný novorománský kostel, v budovách zrušených muzeí byl dětský domov. Domy však nikdo neudržoval, proto byl r. 1985 domov zrušen. Teprve po r. 1989 se obec začala rozvíjet. Bohužel rozvíjela se i prostituce. V současné době je opravena řada budov a hezky upravené náměstí. V obci je i několik restaurací. | ||||
| Penzion U Soudu – Hora Svatého Šebestiána | Asfalt | 8,3 km | ||
| Tento penzion s restaurací je na náměstí. Byl nám doporučen nejdřív několika chlapci, ale vzápětí nám jejich typ potvrdil i jeden z místních. Moc jsme si zde pochutnali za velice příznivé ceny. Nabízí menu s polévkou a moučníkem za cenu okolo 100,- Kč, jen samotná vepřová s br. knedlíkem a špenátem stála 75,- Kč. Dali jsme si menu a byli moc spokojení. Samotná porce nebyla na přejedení, ale s polévkou a moučníkem toho bylo až až. Já ani brambory nesnědla. Točí tu Svijany, měli světlý Svijanský máz a polotmavého Fandu. Personál je příjemný, takže tohle zastavení nemělo chybu. Pokračujeme z náměstí po cyklotrase (již bez červené) k vysílači kousek do mírného kopečka a po asfaltce stále dál. Cestou se kocháme další nádhernou přírodou. | ||||
| U vysílače | Šotolina | 8,7 km | ||
| Cyklotrasa odbočuje | Asfalt | 9,7 km | ||
| Kdo chce pokračovat po cyklotrase 3003, nesmí přehlédnout její odbočku vpravo z hlavní cesty. Vede z kopečka téměř na okraji lesa až do bývalé obce Menhartice. Tato obec zanikla z důvodu výstavby přehradní nádrže Křimov. Dnes jsou jen v kopřivách zbytky rozvalin. Zachovala se však Menhartická studánka, která byla s největší pravděpodobností hlavním zdrojem pitné vody pro tuto obec. Její voda je stále pitná. V jejím okolí se pravděpodobně až po zániku obce objevili další prameny. Pramen 1 a 2 jsou skutečně blízko, pramen 3 je pár metrů od cyklotrasy, která zde odbočuje vpravo a vede souběžně se žlutou trasou. Nejsilnější je pramen 4, který je na okraji lesa v prostoru mezi odbočkou cyklotrasy. Pitné jsou i všechny tyto prameny, jen přístup k nim je přes kopřivy a pokud prameny někdo neupravil, těžko se tam čistá voda nabere. To je podle starších informací. My jsme tyto prameny neviděli, protože jsme zde neodbočili. Pokud bychom sem došli, pokračovali bychom prakticky v přímém směru po žluté. | ||||
| Pod Menhartickým vrchem | Asfalt | 10,5 km | ||
| Kdo si nevšiml odbočky cyklotrasy vlevo, stejně jako jsme si jí nevšimli my, dojde na rozcestí, ze kterého vedou další tři cesty. Nejdřív jsme si zanadávali, že nemohou označit, která ze zdejších cest je cyklotrasa. Pak jsme zjistili, že chyba je jinde – u nás. Po patřičném zkoumání mapy jsme se drželi cesty stále vpravo. | ||||
| Menhartický vrch (849 m) | Šotolina | 11,0 km | ||
| Téměř po rovině jsme došli na tento vrchol a konečně jsme začali klesat. Bylo tu však krásně, bylo vidět daleko, navíc všude na louce i na cestě kvetly malé macešky, prostě idylka. | ||||
| Menhartice | Šotolina | 12,0 km | ||
| Došli jsme ke dvěma chalupám, které snad jako jediné patří do zaniklé obce. Zda vznikly přestavbou původní stavby nebo zda se jedná o novou výstavbu, těžko říct. Trvale zde asi nikdo nebydlí. Schůdná cesta u nich končí. Dál pokračují pěšiny téměř neviditelné. Aspoň ta naším směrem se po chvíli ztratila v trávě. Naštěstí u chalupy je rozcestník, který slouží asi pro podobně zbloudilé turisty. My se naštěstí orientovali i podle tabletu. | ||||
| Na žluté turistické značce |
|
Šotolina | 12,8 km | |
| Konečně jsme doklesali na žlutou turistickou značku jen kousek za původními Menharticemi se studánkami. V lese jsme už neexperimentovali a drželi se značky,která jen těsně obešla vrchol Chlum (755 m). | ||||
| Odbočujeme a klesáme |
|
Šotolina | 14,3 km | |
| Žlutou skutečně neopouštíme. Ta zde obočuje vlevo a klesá a klesá. Závěrečných snad 1,5 km klesání bylo však hodně prudké. Kolena dostala pěkně zabrat. | ||||
| Parkoviště Třetí Dolský mlýn | 15,7 km | |||
| Jsme v cíli | ||||