Okolo Jelení skalky (a skoku)

Do stejné řeky sice nelze vstoupit, ale do stejné cesty se dá klidně vydat, ať již úmyslně, tak i ne zcela plánovaně. Inu když jsem na jaře vybíral z nabídky CP (cestovních příkazů) kam se vydat na značení, ani jsem si neuvědomil, že jsem zrovna tuto trasu maloval při minulé obnově (ta se dělá po třech letech). No nevadí, třebas i něco cestou objevíme a nakonec nemusíme absolvovat celou předchozí tras, ale můžeme k návratu nebo pokračování zvolit i něco odlišného. Nicméně počátek je závazný, protože značka se obnovit jak příkaz káže.

Nástupní bod se tak jeví v Loučné (nad Desnou), ačkoliv tedy jde jen o výstup z dopravního prostředku (vlaku), po té pak sledovat červené značení pěší trasy, která nás dovede k rozcestníku, odkud nás značení čeká. Tedy od vlakové zastávce přes přejezd k penzionu Oáza, pak pod sjezdovkou a odbočka na louku, tedy pastvinu. Ta je hned zkraje přehrazena kusem spadlého stromu, ale hlavně drátem, naznačujícím, že by se tu snad někde mohl i pást dobytek, ale není po žádném skotu památky. Hned nás ale čeká poměrně strmý vzestup podél křovisek na okraji louky, po nějaké dvou až třístovce metrů jsme ale u vstupu do remízku, kde naštěstí končí i ohrazení pastvy, takže ten úsek s možným dobytkem není zas tak dlouhý.

Pěšina dál pokračuje převážně bukovým lesem, spíš po jeho okraji, o něco výše překonáme ještě kratší mýtin a jsem zhruba před koncem nejstrmější části výstupu. To se dostáváme k širší lesní cestě, kterou je i vedena červená cyklotrasa 6155. Ta nás bude nějakou dobu rovněž doprovázet. Už jsem postoupili do poněkud vyšší nadmořské výšky, takže les se proměnil více na jehličnatý, tedy převážně smrkový. Jde však o monokulturu, která byla vysázena v poválečné době. Dřívější políčka sudetských Němců leckdy byla daleko výše.

Ještě se musíme připravit na pozvolnější stoupání, které ale už naštěstí není tak výživné. Po nějakém půlkilometru se napojí další lesní cesta, takový okruh kolem Loveče (746 m). Na nějakou dobu jsme na otevřeném úseku kolem lesní louky, kde se otevře výhled zejména k blízkým vrcholům Hrubého Jeseníku. Na okraji lesa je ocelový rozcestník žluté barvy, říkáme mu podle červené stříšky číňan a tady nám začíná avizovaný CP.

Od Přemyslova sem přichází modrá TZ a ta nás bude zajímat především, nicméně malovat budeme barvy dvě, tedy navíc i tu červenou, kterou jsme dorazili. Rozcestník má označení (textovou tabulku) Bukovice a první metry vedou k okraji této osady, která správně spadá k Velkým Losinám. Tady jsem ale na samém konci, kde je několik rekreačních chat a chalup. Dojít musíme k asfaltce a pak po ní vzhůru, poblíž míjíme chatu Jeřabinku, kolem ní se dá jet dál k Přemyslovu, my ale držíme směr stále po asfaltce, již trošku užší, ale se slušným povrchem. Vedle u cesty může zurčet potůček, což je budoucí říčka Losinka. Dorazíme k serpentině a ještě necelých 200 m a je konec. Tedy v rozcestí Pod Jelení skalkou můžeme schovat červenou barvu a pak už stačí modrá. Červená pěší i zmíněná cyklotrase ostře odbočí na cestu směr k Pekařovu. Naše modrá pokračuje stejným směrem dalších nějakých 300 n k další serpentině, kde končí i asfaltový povrch. Značená trasa pak zase celkem ostře zatočí k SZ a stálým tempem vzhůru pokračuje úbočím Jeleního skoku. Změna směru pak nastane asi po kilometru, kdy následuje levotočivá zatáčka přímo na západ. Jinak tato lesní cesta je dosti zajímavá, jedno jsem ji i požil k výjezdu pod Ucháč. Cesta totiž tuto horu celá objede a připojí se k cestám poblíže sedla u Tří kamenů. Nás ovšem čeká brzy poněkud nenápadné odbočka na úzkou cestu, která v začátku ostřeji stoupá do lesa. Asi 400 m trvá na vrchol stoupání, což je vlastně celkem mělké sedlo mezi zmíněným Ucháčem a blízkou kótou 934 m. Nenápadně jse přišli zpět na zmíněnou okružní cestu a mírné klesání nás vyvede k mělkému sedlu s křižovatkou pěších tras a cyklotrasy (zase 6155). To hlavní je u konce, tedy značení modré TZ. Když jsme už ale dorazili k názvosloví Tři kameny-útulna, bylo by hříchem nechat samotné Tři kameny bez povšimnutí. Nejen kvůli mohutným skalám, ale hlavně kvůli výhledům. V Jeseníkách jsou sice vyšší vrcholy než udávaných 907 m této vyhlídky. Nicméně právě zdejší výhledy patří k těm parádním. Můžeme se pokochat hned dvojicí těch Jesenických Nej, tedy na jedné straně Praděd (na V), na západě Kraličák. Samozřejmě je toho k vidění víc, ale to vydá na samostatný článek.

Vracíme se k rozcestí a kudy dál. Zaujala mě možnost vzít to přes sjezdovky na Přemyslově. Znamená to pokračovat dolů po asfaltce (cyklotrase) p cca 200 m je neznačená odbočka na lesní cestu, která je naštěstí stále používaná, tím pádem poněkud zaneřáděná těžbou, ale jinak dobře schůdná. Cesta se drží víceméně vrstevnice a jen mírně klesá zhruba do výšek kolem 850 m. Po asi půlkilometru se objeví první světlina, to je modrá přemyslovská sjezdovka. Jsme ještě celkem vysoko, ale v této části je sjezdovka ještě úzká, takže je k dispozici menší výhled na protější hřeben Černé stráně. Další 200 m a jsme u černé sjezdovky, ta je o něco širší, nicméně v posledních mírných zimách se moc nejezdí, neboť není zasněžená. Ale vidíme pěkně dolů na stanici lanovky a budovy lyžařského centra.

Za sjezdovkou se vnoříme opět do lesa. Neplatí to ale 100%. I na Jelení skalce a kolem se v poslední době celkem vydatně těžilo, takže kde by měl být les, jsou časté mýtiny, nebo i průhledy. Hojně si tak užíváme méně obvyklých výhledů, které jsou ale většinou směřovány k Pradědu, blízkému Mravenečníku či v údolí položených Koutech a Loučné. Velmi dlouho si tato lesní cesta drží stálý směr zhruba jihovýchodu a klesá pod hřebenem, který je pojmenován Jelení skok. Inu hlavní vrchol je Jelení skalka a pak asi jelen skála postupně dolů. Mám nutkavý pocit, že kdysi jsem od vrcholu šel po tomto hřebínku, neobjevím-li něco zajímavého, ale došel jsem jen k nějaké nezajímavé skalce. Tak jsem se vrátil. No škoda. Jak se trasa už více točí k v nižších polohách pod svah víc k jihu až jihozápadu, objeví se v lese přeci jen výživnější skalní výchozy nebo bloky. Ty si asi nechám ale na pozdější dobu, dnes už se hlásí únava.

Pokračujeme tedy k civilizaci, tu nám připomene vysílač mobilního telefonu a za nějakých 200 m jsme ve známých místech. Tedy tam, kde před nějakým časem končila asfaltová cesta a modrá trasa se otáčela k SZ.

Návrat tedy míří do již známých míst, následuje rozcestí Pod Jelení skalkou, připojení červené TZ a cykloznačky, nicméně dá se trošku ušetřit, kolem Jeřabinky dál po asfaltce a zkratkou přímo k rozcestí Bukovice a po té již beze změn k vlaku.