Bradelským lesem Troubelice - Moravičany

Touto trasou jsme šli jedním ze dvou úvalů tzv. Bradelského lesa - horský hřbet. Kompet celý úval se táhne z jedné strany od potoka u Nedvězí a končí u obce Třeštiny, kde se potok vlévá do řeky Moravy a z druhé strany je ohraničen potokem protékajícím obcí Libinou ústící do říčky Oskavy a tekoucí až do obce Dětřichova. Bradelský proto, protože tento úval spadal před příchodem Slovanů na toto území pod Bradlo (nejbližší a nejvyšší skalní vrchol tohoto území) a les proto, protože byl, v dobách než bylo toto území osídlováno, zalesněn. U obce Veleboř, kde vyvěrá říčka Okenice, se horský hřbet dělí na dva laloky. Západní a nepatrný strácí se mezi obcemi Stavenicí a Třeštinou. Východní z názvem Holubice rozkládá se směrem jihozápadním - na tomto laloku stojí zámek Úsov, kaple sv. Rocha, kaple sv. Josefa (mj. poblíž této kaple se nachází nejvyšší vrchol nazvaný Bradlec - jmenný pozůstatek Bradelského lesa) a Nové Zámky se dvorem, kaplí a myslivnou. V historických pramenech se Bradelský les připomíná roku 1356, kdy Ješek z Vildenberka na Bouzově kupuje vesnici Bohuslavice a Třeštinu i s Bradelským lesem.

Tentokrát se vydáváme východním lalokem Bradelského lesa nazvaného Holubice jihozápadním směrem. Začínáme na železniční zastávce "Troubelice, zastávka", kde je vyvěšené zelené turistické značení = počáteční bod turistické trasy. Dále po cca 500 metrech narazíme na autobusovou zastávku "Troubelice, sídliště", kde potencionální turisté také mohou vystoupit a pokračovat dále po zelené turistické značce k, již od zastávky viditelnému, železničnímu mostu. Míjíme také moderní betonový kříž. Pokračujeme dále po zelené turistické trase přes Pískov na vrchol Holubice. Na této etapě trasy můžeme zhlédnout Bradlo, za dobré viditelnosti rehabilitační středisko Paseka, v dály poutní místo chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém kopečku u Olomouce a v neposlední řadě i obce mikroregionu Uničov, které s této strany započínají oblast Hané. Samozřejmě na to vše se ve většině případů díváme na levou stranu.

Po průchodu Holubicí se před námi objeví, za dobré viditelnosti, mj. i pohádkový hrad Bouzov, dále mírně po pravé straně uvidíme také známou věznici Mírov. Před zámkem Úsov se mírně po levé straně objeví kaple sv. Rocha (která, spadá také pod východní lalok Bradelského lesa).

U zámku nám končí zelená turistická trasa a začíná modrá, po které zamíříme až do Moravičan k železniční zastávce. Po "modré" tedy projdeme městečko Úsov a dostaneme se k hájence na Klučích. Odtud, při pohledu zpět, je krásně vidět vysílač na Holubici, zámek a kapli sv. Rocha - trasa, kterou jsme prošli.

Dále se dostáváme do lesa s názvem Doubrava, spadajíce pod Litovelské pomoraví. Při cestě lesem, po "modré", narazíme na studánku (kde se můžeme občerstvit pitnou vodou - certifikaci o pitné vodě by měl mít hajný na hájence na Klučích), mohyly (Bradlec) a dále na kapličku u sv. Joséfka i s ohništěm (kde si lze za příznivého počasí i opéct špekáčky, vuřty či klobásy).

Doubravu opouštíme a naskýtá se nám pohled reality = železniční trať Olomouc - Zábřeh na Moravě zprovozněnou od roku 1845 a železniční most opravovaný v roce 1998 po ničivých záplavách v roce 1997. Pod tímto mostem projdeme do vesnice Moravičany a to i kolem místního gotického kostela zasvěcenému sv. Jiří ze 14. století. Docházíme tímto tedy k železniční stanici "Moravičany" a nebo k autobusové zastávce "Moravičany, železniční stanice", kde naše pěší trasa končí.

Tento lalok Bradelského lesa se mi osobně líbí a to proto, že se zde píše historie jako taková - zámek a kapličky - ale i historie a kouzlo pravěkých dob, kdy toto území začali obývat lidé doby bronzové. Procházející turista, který se pozorně dívá mi může dát za pravdu. Mohyly (Bradlec) v této lokalitě, jsou z doby bronzové a to z roku kolem 1400 př. n. l., byly vystavěny náspy z kamení a hlíny pro pohřbívání svých mrtvých a to odlišně muži (se zbraněmi) od žen (se šperky). Našlo se zde také pár kousků Lužické keramiky, které má ve vlastnictví Šumperské vlastivědné muzeum. Lužický lid je ve většině názorů přijímán jako indoevropského původu. Na mohylách se nachází zbytek bukového porostu. Proto je Bradlec prohlášen za přírodní rezervaci, kterou nelze přenést do muzeí (narozdíl třeba od vycpaných zvířat). Z tohoto snad vyplívá, dle mého názoru, že lid pobýval v okolí Mohyl v budovách stavěných ze dřeva s roubenou konstrukcí a hlíněnou spárou, které se v intervalech v řádech desítek let přesouvaly o několik stovek metrů. Vrchol Holubice má také určitě svou historii. Co vím, našla se zde kolekce paleolitické štípané kamenné industrie, která se nachází v depozitářích Vlastivědného muzea v Olomouci.

Tato trasa se dá za příznivého počasí zvládnout i na kole.