TURISTIKU PODPORUJÍ
60 509 turistů a cestovatelů
101 568 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 137 099,- odměny za články

Frýdek Místek

Frýdek Místek vznikl spojením dvou obcí, které odděluje řeka Ostravice. Město Frýdek-Místek leží na okraji Moravskoslezských Beskyd. Nejvýznamnější stavbou města je barokní zámek.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Tipy na výlety / Trasy / Cestopisy Ivančena / Přehrada Morávka Ubytování Frýdek Místek
Turistické cíle / Mapa Frýdek Místek Přehrada Šance / Lysá hora Satinské vodopády

Moravskoslezské Beskydy
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Moravskoslezské Beskydy
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Jak jsem překonával svůj vlastní strach.

Rady a tipy Zdraví a bezpečnost

Fotografie (30)  • Foto: TomášNejedlý

Opět jsem zavítal do mého oblíbeného, určitě by se dalo říci, srdečního místa. Místa, které jsem „objevil“ sice relativně hodně pozdě, tím spíš, že se nachází jen kousek nad naší chatou. Místo, které má jednoduše svou vlastní duši. Místo na kterém jsem uskutečňoval první „pokusy“ a ověřování teorie v praxi. Místo jehož pískovec poznaly mé ruce asi nejčastěji. Místo „volného lezení“ i pro zcela obyčejného smrtelníka, kterým jsem já. Spíš jen obyčejného turistu než lezce. Místo, které je pro mě stále inspirací, oázou klidu (existují části, které nejsou až tak známé) i místa které jsou výzvou a srdce dokáže bušit naplno. „Malé skalky“, které mě jednoznačně okouzlily.

 

Spíš bych měl říkat balvany, i když některé jsou „poněkud“ rozlehlejší a vyšší. Činnost na nich prováděná se jmenuje bouldering, tedy lezení po balvanech. Každý si zde může najít ten „svůj“ kámen a zkusit to, na co jinde nemá odvahu. Přesto i zde se dají najít zajímavě obtížné cesty, které jsou ve skrytu známých stezek či značených turistických tras. „Malé“, ale nepochybně krásné „kamení“. Ten největší a nejznámější kámen může mít výšku možná čtyři, pět metrů.

 

První seznámení s touto skalkou (jediné o které vím, že nahoře je jistící bod) a poskytuje nádherný výhled na vrchol Lysé hory i s vysílačem, svahy kopce Mazák, do údolí k vodní nádrži Šance – Řečice i na velikány za západě – Malý Smrk a vedle jednou z nejkrásnějších hor Moravskoslezských Beskyd vůbec, horu těžkou, divokou a jednoznačně „svou“, horu (VELEHORU) Smrk, bylo velmi silné. Sice zdaleka nebylo tou první částí Liščích ďur, které jsem viděl, ale určitě mě zcela uchvátilo. Místo, které jsem měl, vedle vrcholu „Smrčina“ (protože chatová oblast se jmenuje „Pod Smrčinou“, tedy výstup na vrchol měl pro mě zcela jiný, mnohem hlubší význam – o něm samotném snad někdy jindy), důkladně poznat už před mnoha desítkami let ve svém dětství, ale alespoň se „zadařilo“ v posledních letech. Nenápadné, ne moc navštěvované místo (naštěstí), přesto mnohem blíž mé duši – vysoké nedostupné hory nebo skály jen těžko budu schopen kdy vylézt a naopak chodit jen tam, kam míří davy, mě nebaví. A Liščí ďury i přístup k nim po západním svahu od chatové osady dokáže „prohřát“ i v zimě. Po „vrcholové prémii“ se dosáhne zasloužené odměny, kterou jsou pohledy na okolní hory i do hlubokých údolí, zdůrazňujících mohutnost a drsnou krásu místa. Pokud se bude člověk snažit dívat kolem sebe, tak v Beskydech, které někteří označují za „malé hory“, v tom horším případě „nehory“ najde místa, která jej uchvátí a určitě je nebude považovat za nemalá nebo nevýrazná.

 

Určitě jsou hory vyšší, náročnější, mohutnější a nedostupnější… Ale nikdy bych neměl odvahu tvrdit, že Beskydy jsou „nehory“. I ony dokáží člověku, který zde nachodil stovky kilometrů a snaží se i na „malý“ výlet (takový ve skutečnosti neexistuje, vždy se může něco neplánovaně „zvrtnout“) poctivě připravit, vytvořit perné chvilky. Příkladem je můj výlet v okolí Jestřabského vodopádu, vrcholu Skalka a cesta „utrpení“ do Mostů u Jablunkova, popsaná zde:

 

https://www.turistika.cz/vylety/vylet-na-velky-polom-a-hledani-jestrabiho-vodopadu/detail

 

Aby se místo vrylo člověku do paměti, musí dát alespoň trochu zabrat. Protože se o Liščích ďurach až tolik nepíše, je svým způsobem dobrodružství i jejich pouhé hledání a pocit, když už je člověk konečně najde. Jedinou a významnou inspirací pro mě byly tedy procházky místem a jeden průvodce boulderingovou oblastí Liščích ďur dostupný na internetu. Tam jsou označeny tři hlavní oblasti, ale já bych přidal (nebo rozdělil) oblast na celkem pět různých (i svým vzhledem) menších částí. Oblast, kterou jsem „objevil“ úplně poprvé je v průvodci označena pořadovým číslem III. Leze se „ze stoje“ nebo „ze sedu“. Nejméně náročnými jsou patrně cesty pojmenované „Pilíř“ a „Hrany Pilíře“. Ze stoje obtížnost 1 a 2 podle stupnice Fb. Relativně již vysoká část a její první vylezení mi určitě udělalo velkou radost, že jsem to musel „dát“ ještě jednou. :-)

 

Dalším oblíbený „balvan“ je v v oblasti II s cestami označenými „Slunná“ a „Stinná“. Mají se lézt „ze sedu“, já jsem byl rád, když jsem je vylezl alespoň „ze stoje“. Pokud zde přijde někdo poprvé a nebude mít v paměti všechny možné i nemožné cesty, tak může být zábavou i vymýšlení směru kudy by se dalo… Přesně v těchto místech jsem poznal drsnost hrubozrnného pískovce, když jsem se snažil v rámci ještě „čistějšího“ vylezení o trochu těžším, ale přímějším směrem a nějak to nevyšlo – gravitace byla silnější. Poté už jsem „krávovinek“ nechal a pro ten den Liščím ďurám dal pokoj. No, popravdě úplně ne. Abych se vyhnul pocitu neúspěchu a pomalého vyvíjení se ještě většího strachu, tak jsem toto místo vylezl ještě jednou s jistějšími chyty, ale celkově ve vrcholové části ne tak elegantním pohybem. Strach jsem tedy odsunul na „někdy“ jindy a s poškrábanými rukami a trochu naraženými zády pokračoval do údolí potoku Mazák a nad mrazový srub na vrcholu Žár popsaný zde:

 

https://www.turistika.cz/mista/mrazovy-srub-na-vrcholu-hrebene-zar/detail

 

S pochroumanými zády jsem neměl zájem stoupat prudkým svahem nad potokem, ale prošel jsem se po lesní cestě, o které jsem sice věděl, ale netušil kam přesně vede. Tehdy byla příležitost to zjistit. Po serpentinách a prudším kopci jsem se najednou (po delší době) dostal na nejkrásnější, ale i nejtěžší cestu vedoucí na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, na žlutou turistickou trasu vedoucí od hráze vodní nádrže Šance. Pak jsem pokračoval směrem k vodopádům „Na Kobylíku“. Jednu část s nepříliš vydatnými vodopádky jsem již znal, ale jižnější vůbec ne. To co jsem viděl ani moc označit vodopády nemohu, ale i tak se jednalo o místo hezké, ale obtížněji přístupné. Po cestě k nim jsem ještě po velmi dlouhé době potkal kamarádku ze základky, tak jsem hned na bolavé záda zapomněl. Inu staré dobré časy… To jsou ty výjimečné okamžiky, kdy i pouhých pár minut dodá do výletu spoustu další skryté energie. Pro mě jako člověka, který chodí většinou sám, je to velká vzpruha a najednou se dá „hory přenášet“. :-) Navíc pokud se jedná o cesty méně známé, tak se většinou jedná o TURISTY a ne „jakobyturisty“, kteří se všude dovezou autem. Není problém se rozpovídat, jako by se jednalo o starého známého a přitom může jít opět jen o pár minut a často ani nevím jak se kdo jmenuje. V horách to asi není tak podstatné. Stisk ruky a rozloučení zde má úplně jinou hodnotu… I proto mám hory rád.

 

Ale nyní zase zpět k Liščím ďurám na západním svahu nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Byl jsem zde mnohokrát a ještě mě neomrzely. Byl jsem zde jak za krásného slunečného počasí, tak i za přesného opaku. Inu staly se jakousi mou turistickou součástí. „Skalky“, které jsou tak trochu blíž běžnému člověku. Místo, kde jsem se mikrokrůčky pokoušel postupovat dál k nedostižné metě jakýchsi „nadpozemských „machrů“ i „krásek“ porušujících zákony gravitace. Dyť přece není možné se na kolmé stěně skoro bez jakýchkoliv výstupků udržet. Machrů, kteří se dokáží za jednu ruku vytáhnout nahoru a já jsem rád, když se za ty dvě své udržím a někde dole najdu alespoň malou oporu pro nohy. Borci, kteří lezou dokonce i v převisech. Něco zcela nemyslitelného.

 

A já jsem měl nemalý plán, pro mě velice smělý. Využití lana na strmých svazích i na ledem částečně pokrytých pískovcových blocích jsem si vyzkoušel a s postupem času již prováděl s větším klidem. Vždy to ovšem bylo jen takovou pomocí (spíš především psychickou)v místech které již byly náročné, ale při troše umu bych je byl schopen sejít i bez lana. Pochopitelně z hlediska jakési vnitřní jistoty i elegance „sestupu“ bylo lano a „Duelferův sed“ vhodnějším řešením. Dobré je na tom i to, že dotyčný může sestupovat ohleduplněji k přírodě – nebude „sjíždět“ půdu „skluzem“, což je i bezpečnější. Naučil jsem se tak techniku, která mi rychle a elegantně umožní překonat místa, která bych jindy musel třeba obcházet. A především je to další zkušenost, kterou mohu použít „kdyby něco“. Ale z klasického slanění na něčem kolmém jsem měl vždycky velký strach. Nedaleko zatopeného lomu „Šífr“ jsem si našel jakousi uměle vytvořenou poměrně strmou „stěnku“ z naskládané břidlice v některých místech se vytvářela i jakási římsa. Celková výška nevelká, možná dva, maximálně tři metry. I tak to znamenalo chvíli hledat odvahu. Několikrát jsem si místo zkušebně vylezl, ale i tak k prvnímu, druhému, možná až k x-tému kroku ve výše popisovaném „Duelferově sedu“ jsem se poměrně dlouho odhodlával. Světe div se, je to možné. Je možné se takhle dostat dolů. Co mě zaujalo (sice jsem to čekal, ale ne v takové míře) je to, jak se ruce brzdící lano během pohybu o pár „čísel“ dolů velmi výrazně zahřály. Možná to nebyla nejlepší technika – obě ruce jsem povoloval a během mžiku zase zastavoval současně. Kdybych musel takhle překonat více metrů nebo se stalo něco nečekané a ruce povolil, tak bych velmi rychle shučel dolů. Ale v případě nejvyšší nouze a kdyby vše ostatní bylo ještě nebezpečnější, by se asi se silnějším lanem použít dalo. Toho jsem si na celém výletu kolem lomu „Šífr a jeho příbuzných“, jež už pomalu začínám psát, nejvíce vážil. Zase jsem si ověřil něco, co mě o malinký krůček turisty posunulo dále. Jistě dostat se dolů jen pomocí lana je krásné, ale pochopil jsem i to, že je doménou především těch zkušených a to já určitě nejsem. I to, že snad někdy budu moci jet na Slovensko, aniž bych musel mít s sebou milión protikovidových papírů s podvědomým pocitem, že cestou za hranice konám něco protiprávního, s pocitem jakéhosi provinilce a že budu moci navštívit třeba i ferraty, jsem se odhodlal k nemalé investici a doplnění výbavy. „Duelferův sed“, „dračí smyčka“ i další techniky jištění jsou fajn, ale přece jenom nouzové. Vše má své klady i zápory a dokonce i to lezení po ferratách zdaleka nemusí být bez rizika. Podle toho co jsem si nastudoval a snad i trochu pochopil, tak pády na ferratách mohou být mnohem nebezpečnější než na mnohých skalách. Proto se používá set, ale ne každý na ferratě musí mít potřebné zkušenosti a znalosti. Jedna věc je přečíst si to v chytrých knihách a druhá věc je praxe. Nejlepší je pokud je vedle někdo zkušenější, kdo dá pozor na případné chyby.

 

A kde si techniky vyzkoušet nejlépe než tam, kde to člověk zná. Netušil jsem, že to pro mě a nové vybavení bude skutečný křest ohněm. Ty věci a rizika, která jsem očekával, jsem tak nějak zvládnul. Ale udělal jsem jednu zásadní chybu, i důvod proč píši tento článek. Pokud jen jednomu člověku ušetří zdraví nebo dokonce zrak, tak budu rád. Nepamatuji si, že bych se o této nepříjemné vlastnosti volného konce lana někde dočetl. Asi většina lidí nebude tak nešikovných jako já v tom okamžiku, ale i tak... Po minutě bolesti oka po ráně konce lana jsem ještě něco viděl. Sice byla kolem mě skutečná mlha, pravým jsem viděl ostřeji, ale levé mělo určitou část pohledu hodně zahalenou. Co jsem se z toho šoku trochu vzpamatoval, tak jsem sestoupil dolů a místo zrcátka použil foták, abych si vyfotil to zasažené oko. Měl jsem strach, aby se postupně nezalilo celé krví. Naštěstí to vypadalo tak, že jsou jen více zdůrazněné některé žilky v oku. To se ale mohlo s postupem času zhoršit. Měl jsem fakt strach a byla to hloupost, podcenění (ovšem něčeho zcela nečekaného) a říkal jsem si, že pokud se to nebude alespoň trochu s časem zlepšovat – tělo si s tím neporadí samo, tak budu muset ještě večer zajít na pohotovost, na oční. Navíc vím, že u oka i sluchu se mohou následky projevit až za hodně dlouhou dobu. Přiznám se, že strach z tohoto byl v tomto okamžiku mnohem větší než z pokusu o slanění. Nyní již po něčem kolmějším než jsem kdy předtím vyzkoušel. V oblasti, kterou jsem si sám pro sebe dovolil nazvat „U Převisů“.

 

Ale pěkně od začátku. Měl jsem to štěstí poznat beskydské Liščí ďury při nejrůznějším počasí a poslední výlet stál v tomto ohledu skutečně za to. Podle všech pravidel bych měl nejradši trčet doma. Jenže, když už je to x-tý víkend, kdy vyzkoušení nového vybavení kvůli počasí odkládám a strach i zvědavost zda ty věci, které jsem si nastudoval skutečně fungují se mísí s předpovědí počasí, která jednoznačně není optimistická. Čas, kdy nejčastěji jedu vlakem na Ostravici už padl při pohledu ven v Ostravě, kdy prší. Po chvíli se počasí umoudří a na chvíli vyleze i slunce. Pohled na webkamery na Lysé hoře není ani ideální, ale na druhou stranu není ani zcela pesimistický. Okolní kopce vidím a údolí je částečně osvětlené sluncem. No nic, vstupuji do bitevního ringu s tím, že „uvidím“…

 

Později poznám, že i hora si se mnou trochu pohraje. Naordinuje mi snad všechny možné druhy počasí. Vycházím, zvědavost je silnější, stejně jako představa s každým dalším týdnem se zvyšujícího strachu z něčeho, co již jsem kvůli něj mnohokrát odložil. Pokud jej nepřekonám nyní, bude mít zase pan STRACH nějaké body k dobru. Jindy to bude zase jen horší. Když jedu do Frýdku, přesněji Místku, ještě neprší. O chvíli později vidím na sklech autobusu dešťové kapky. Z toho nejsem ani trochu nadšený. Nějak se mi vkrádá do hlavy vtip z turistických časopisů. Skalní lezec většinu času tráví čekáním na vhodné počasí. Rozumné pravidlo, že se za deště neleze dovedené do extrému. Nejenom čekání na sucho ale i pravidlo několika dalších dnů bez deště teď začínám chápat v plné síle. Vtip, který moc vtipný není, ale spíše hodně pravdivý. Sám moc dobře vím, jak se mokré kameny mohou stát skutečně zákeřné. Nechci ovšem opět, jako již mnohokrát, oddalovat svůj strach, abych jej na příště udělal zase o něco větším. Vystupuji na Ostravici a je relativně dobře – neprší. Zatím snad ani nemrholí. Vše je teď soubojem s počasím a časem. Čím dřív se dostanu nahoru, tím lépe. Každých pár ušetřených minut bude jen k dobru. Nejprve jdu poměrně svižně. Čím jsem výše, tím více nabírá strach a nervozita na síle. Nejde ani tak o výšku jako o zmenšující se vzdálenost ke kamenné i balvanové oblasti. Začíná trochu mrholit. Jindy bych si toho ani nevšiml, nyní je to další věc, která je proti mně.

 

Už dlouho jsem nezažil takovou nervozitu a vnitřní neklid. Rozum mi říká, otoč se, dnes to nemá smysl. Ale už jsem přece tady. Cesta je pohodová, míjím jen skutečné turisty, najednou se v tomto počasí nejedná o davové šílenství jako jindy. Míjím ostrou zatáčku se studánkou, kdy bych jindy odbočil po kamenité cestě a sledoval červenou turistickou trasu vedoucí až na vrchol nejvyšší hory. Nyní výjimečně ne a pokračuji po asfaltce. Zbývá pár set metrů k dalším křižovatkám s jinými, nyní již neznačenými lesními cestami. Nikdy jsem nešel tímto směrem, ale jen opačně. Proto je trochu zkouškou orientace vydat se správně po té, která mě dovede na vrstevnici od které se dá již lehce odbočit, v tomto směru doleva k nejvýraznějším útvarům Liščích děr. Kousek za studánkou se počasí stává horší a začínají mě zábst prsty na rukou. Celkově mi při stoupání až taková zima není, mikinu mám stále na batohu, i když ostatní turisté už dávno na sobě. :-)))

 

Přibližuji se k poslední samotě a počasí ukazuje své možnosti. Fouká mrazivý vítr, jednoznačně již prší. Souboj s časem i počasím jsem právě prohrál. „Pán Lysé hory“ mě zde dneska NECHCE. Jsem pár set metrů od Liščích děr. Vím, že nejlepším řešením by bylo se otočit a jít dolů. Nervozita je hrozná a vše jednoznačně mluví proti. Na seznamování se s technikami a jejich zkoušku jsem si „zvolil“ snad ten nejhorší okamžik.

 

Pokračuji dále. Uvidím… V nejhorším si alespoň udělám pár fotek v nevšedním počasí. V kalužích na cestě bubnují panáci. Je tak nevlídno, že teď už si mikinu nasazuji a snažím se zahřát. Těžko se mi s mokrými prsty budou dělat uzly a ovládat osma. Po ani ne deseti minutách „psího počasí“ potkávám další turisty v pláštěnkách. Pozdravíme se a kovid nekovid si podáváme ruce na znak onoho vyššího přátelství, které lze poznat jenom v místech, kde existence člověka zdaleka není jistá. O to bývají tato přátelství silnější, i když okamžiky trvají třeba jen pár minut. Potřepání rukou ve kterém je ten pravý symbol hor, skal nebo třeba i divokých vod. Ono potřepání, které v sobě nese tu nevyřčenou jistotu, že pokud by se něco stalo a šlo do tuhého, tak zde je někdo, kdo se pokusí pomoci jak jen nejlépe bude umět. Toto je po světě, kdy vše vypadá, jako by záleželo jen na majetku, velice osvěžující. V tomto okamžiku se zapomene na všechno, dokonce i na to, že prší, že je zima nebo že je člověk je unavený.

 

Kdyby nás někdo viděl z dálky, možná by se za břicho popadal, jak se tyto tři postavičky nechávají slévat deštěm a snad jim to ani nevadí. :-)

 

Ptají se zda nevím, kde jsou zde ony slavné Liščí ďury. Asi ani netuší, že se stačí jen otočit trochu doprava a dostanou se přímo k nim. Míříme pod nejvyšší „Hlavní masív“, právě pod ten, ze kterého jsou nejkrásnější výhledy na Lysou horu. Všichni tři dostaneme „svěží pozdrav“ pořádně zmoklého borůvčí při postupu starou známou, ale nyní již prakticky jen trochu patrnou cestičkou k nejkrásnějším a nejmohutnějším místům. O kus dál východněji je i jakási úzká soutěska, minijeskyňka. Rozloučíme se, popřejeme si šťastnou cestu domů a vydáme se po svých. Možná jsem je nalákal na jednu utajenou, ale o to krásnější část Beskyd.

 

Jdu již pomaleji, musím se uklidnit a psychicky připravit na nemalou zkoušku. Na zkoušku jejíž výsledek může být (s největší pravděpodobností určitě) spíš jen ústup a vzdaní se. Vše co dnes je, je prakticky jen proti. Jen jedna věc je optimističtější, přestává pršet. Konečně jsem u „skalek“ které označuji „U Převisů“. Schovávám se pod jeden z nich a dávám tam i batoh. Vytahuji lano, osmu, karabiny, nový sedák a pomocné smyčky nejrůznějších délek. Tento čas je svým způsobem jakýsi čas pro vnitřní uklidnění.

 

Sám ani nevím jestli chci tuto zkoušku strachu i ověření teorie v praxi podstupovat. Na druhou stranu moc dobře vím, že pokud to teď vzdám, tak na příště dám jen STRACHU další esa do rukávu. Jsem u nejvýchodnějšího převisu této malé, v lese velmi dobře utajené, části Liščích ďur. Místa, které jsem se už dávno pokusil úspěšně vylézt, ale i tak v mém pohledu patří k těm obtížnějším. Naposledy, když jsem zde možná před půl rokem byl, byl i strach silnější a „duelferův sed“ jsem zde nevyzkoušel, byl jsem slaboch. :-)))

 

Nacházím vhodný strom a uchycuji k němu „osmičkou“ lano. Pomalu přistupuji k hraně skalky a shazuji druhý konec lana dolů. Vrátím se zpět dolů a zkontroluji situaci. Rozhodnutí ráno doma bylo tak rychlé, že jsem jen hodil tašku se „železem“ do batohu, přidal PETku s vodou a vystartoval na autobus. Nyní zjišťuji, že jsem se tak zcela zbytečně tahal například s ferratovým setem, který mohl ušetřit pár deka na nesení, ale hlavně spoustu místa v batohu. :-)

 

Nahoře se odhodlávám, protahuji lano osmou a „couvám“ na začátek, spíše vršek skalky nebo snad obtloustlejšího balvanu s výškou asi tři metry. Nahoře menší „schůdek“ a pak už je to kolmé. Ideální pro test. Vše ostatní tak skvělé už není. Před půl hodinkou popršelo a kdo ví, jak to může klouzat. Zakláním se, ale lano není v osmě brzděno tak, jak bych si přál. Kdybych ho dal dvojitě asi by to bylo lepší. Nemám zde jistotu, kterou bych si přál a tak se ze záklonu opět narovnávám. Nejsem lenivý a udělám si Prohaskův uzel jako jakousi modifikaci prusíku. Tento uzel mě při zkoušení doma skutečně zaujal jak dobře může držet. To jsem si chtěl nyní vyzkoušet v reálu. Později poznám, že dokáže držet až tak, že mi to bude velice nemilé. Také jsem doma vyzkoušel, že když se uváže „halabala“, tak nemusí jistit vůbec. Jsem zde sám, proto musím vážit každý krok i další pohyby které budu dělat. Na začátku jako první zjišťuji, že se v případném zmatku (kdyby nastal) nesmím ani podvědomě chytnout uzlu „shora“. Tak uzel nedrží, ale naopak se po lanu posouvá dolů. Je třeba pár krůčků, abych si tento počátek velkého zlozvyku vyhnal z hlavy. Místo vršku uzlu se při kroku dolů chytám už jen zbytku smyčky pod karabinou. Asi na videích není pohled úplně nejlepší, ale měl jsem k dispozici jen jeden foťák, který jsem dal později pod „skalku“ na stativ a jednu maličkou a lehkou outdoorovou kamerku, na které ovšem není displej a tak musím mířit „naslepo“. Naštěstí je širokoúhlá a tak některé nepřesnosti „stráví“.

 

Učím se vhodně povolovat uzel a druhou rukou ovládat osmu. Volit mezi nimi optimálně je vcelku sranda. Někdy více brzdí uzel a potom je těžší jim posunout dolů. Čím víc je Prohaskův uzel zatížen, tím více drží. Aby se uvolnil, je třeba zátěž na jeho konci snížit. Nemusím se více rozepisovat, první sestup vyšel vcelku v pohodě, ale když jsem sestupoval podruhé abych se pokusil něco nahrát především pro své vlastní poučení a odstraňování případných chybiček, tak jsem se jich i dočkal. Asi už jsem si nedával tolik pozor a zkoušel různé ptákoviny. Ale na druhou stranu jsem rád, že k těmto hrubkám došlo a pochopil jsem v reálu, co se v chytrých knihách psalo. Podmínky zdaleka nemám ideální, ale i tak je zde pár chyb, které nastat neměly. První krátké sklouznutí jsem zvládl, takže dobře. Ano, i pohyb celkově má hodně daleko k elegantnosti a plynulosti. Horší je věc, kterou jsem udělal ke konci, jen kousek nad zemí. Chtěl jsem si vyzkoušet jak dobře vše drží a jak pohodlný nebo nepohodlný je sed v novém sedáku. Odpověď je, že určitě nespadnu. Opřel jsem se o nohy a postil ruce. Hle, ono to vše úplně v pohodě drží. Pokud si člověk nevhodným pohybem nebo vedením lana toto lano nepoškodí, tak může být úplně v klidu. Jsem nad zemí. Zjišťuji, že osma už nedrží žádnou velkou silou, zato „prusík“ je napnutý naplno. Zatím ještě netuším, co jsem si na sebe těmito ptákovinami připravil. Nohy spustím na zem a během okamžiku již pohodlně stojím na pevné zemi.

 

Chci konec prusíka vyjmout z karabiny a ouha – drží jak přibitý a ani nejsem schopen konec smyčky přes těch několik milimetrů přesunout a uvolnit se. Pomalu mi dochází co se stalo, ale až na druhý den v práci mi dochází jaká byla asi přesná příčina. Inu, „sedl jsem si do smyčky“. Co dělat? Batoh je asi dva nebo tři metry ode mě. Jestli se dobře pamatuji, tak v něm bych měl mít dva nebo tři nože. Ty jsou mi teď hodně platné, když se k nim nedostanu. Nahoře jsem si říkal, že bych si jej měl radši vzít, ale pak jsem na to nějak zapomenul.

 

Nyní si to už budu pamatovat dobře. :-)) Nakonec se mi ze sevření podařilo vyprostit, ale určitě to nemělo nic společného s elegancí a ani krátká smyčka z drsnosti vysunutí nadšena nebyla. Pokoušel jsem se chytnout výstupku na skalce, který by za sucha byl velejistotou. Nyní na něm ruka nedržela vůbec. Během toho všeho jsem byl už i dost unavený a potřebná síla chyběla (faktem je, že v té situaci by mi mnoho nepomohla). Představa byla, že se jednou rukou (pravou) přisunu a posunu trochu osmu nahoru, čímž bych snad Prohaskův uzel odlehčil. Pokud by se dařilo, tak bych si trochu pomohl i nohami. Ač skála až tak moc mokře nevypadala, tak přece jen byla. Až další dny jsem si uvědomil, že v pomocných okách sedáku (na která se člověk nesmí v žádném případě uvazovat – unesou jen nějaké to „železo“, karabiny, smyčky a nepochybně i nyní tak postrádaný nůž), jsem měl něco, čím bych se mohl z této „šlamastiky“ elegantněji dostat a to další smyčky i karabiny. Pomocí nich bych si mohl vytvořit dalšího prusíka pomocí něhož bych se mohl dostat o trochu výš a druhý odlehčit.

 

Je pravdou, že když mě „Pán Lysé hory“ vyháněl, tak jsem si měl jeho varování vzít více k srdci a vykašlat se na to. Vím, že zvědavost byla větší a snaha o překonání svého dlouholetého strachu taky.

 

Chyby byly především tyto:

 

- Lezl jsem za nevlídného počasí, za deště, respektive chvíli po sice malém, ale přece jen dešti, který skalku udělal problematičtější. Tím se ji svým způsobem také omlouvám, ale myslím, že jsem se k ní choval dost jemně a postupoval pomalu nevýraznými krůčky.

 

- Dole nad zemí jsem dělal ptákovinky, které bych v krizové situaci určitě nedělal.

 

- Byl jsem tak zvědavý zda slaňování funguje nebo ne, že jsem si nahoře nedal ani malou trochu odpočinku z cesty z Ostravice do výšky necelých 800 m.n.m.

 

- Při přípravě všeho jsem si velice nešikovně nechal udeřit koncem lana do levého oka. Minimálně půl dne jsem viděl polovinu obrazu v tomto oku výrazně zamlženou. To považuji za tu úplně největší chybu co jsem ten den udělal. Nakonec to bylo tak, že jsem měl větší strach z toho, že budu muset jít večer na pohotovost, na oční než ze samotného, tolik obávaného zkoušení slanění. Inu nyní budu lano k sobě přitahovat velice pomalu. Zajímavé na tom všem je to, že si nemyslím, že bych ho přitahoval nějak moc rychle. Naštěstí se oko krví nezalilo a pomalu se postupem času obraz vyjasňoval. Pár dní poté ještě oko bolelo při každém větším pohybu do stran a hlavně nahoru nebo dolů zejména na ostrém slunci. Musím zaklepat na dřevo, nyní už je vše v pořádku. Podobnou chybu již nikdy nesmím zopakovat. K situaci došlo, protože jsem ji vůbec ani v nejmenším nečekal.

 

- Vedle několika hrubek byly i chybičky. Tomu se nemohu až tak divit, učím se, zkouším a suma sumárum si myslím, že postupuji relativně opatrně. Je dobře, když následky chyb nebo chybiček se projeví hned na začátku v relativně bezpečném místě, než třeba ve výšce mnoha metrů.

 

Nejpodstatnější je, že oči zase vidí jako předtím, že jsem svým způsobem alespoň v nízké výšce překonal dlouholetý strach a vyzkoušel, že postupy fungují. Musím ještě hodně nastudovat teorii a hodně potrénovat, ale základní krůček, pro mě spíš krok, byl učiněn… :-))

 

Lezci – machři nechť berou článek s velkým nadhledem, ale já jsem strašně rád, že jsem si mnoho věcí ověřil, na mnoho věcí dostal odpověď, ale také další otázky otevřel. Teď už zbývá jen studovat a ověřovat si teorii v praxi. I kdyby to měla být jen malá rozšiřující odbočka od turistiky a opět v dalších místech STRACH vyhrál, tak tento výlet, kdy většina okolností byla proti, byl pro mě velice poučným a budu si to asi pamatovat na hodně dlouho.

 

https://youtu.be/uOubZY_lysM

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.538, 18.413)
Poslední aktualizace: 11.6.2021
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Ostravice

Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
1,4km od místa

Příspěvky z okolí Jak jsem překonával svůj vlastní strach.

Liščí díry - Horní liščí skály
Liščí díry - Horní liščí skály
Skalní útvar
Horní liščí skály patří do skupiny tří větších skalních útvarů lidově zvaných Lišči ďury (Liščí díry). Horní liščí skály se nachází nejvýše z celé skupiny (ale rozdíly jsou pouze v desítkách metrů výšky) na předvr…
0.3km
více »
Liščí díry - Dolní liščí skály
Liščí díry - Dolní liščí skály
Skalní útvar
Dolní Liščí skály představují součást rozsáhlých pískovcových útvarů rozptýlených po masívu Smrčiny pod Lysou horou, tzv. Liščích děr (ďur). Dolní část jedněch ze třech větších skal tvoří v podstatě větší kamenný …
0.4km
více »
Velké liščí díry
Velké liščí díry
Skalní útvar
Velké Liščí díry jsou součástí širšího uskupení pískovcových skalních bloků, jehož hlavní část se nachází pod vrcholem zvaným Smrčina v masívu Lukšince pod Lysou horou. Liščí díry je název lidový, resp. se používá…
0.4km
více »
Vodopády Satiny
Vodopády Satiny
Tipy na výlet
Řeka Satina rodící se pod Lysou horou vytváří na své pouti mnohé přeje a vodopády, za kterými jsme se vydali. Svoji pouť začneme na parkovišti Satina bus. Vydáváme se od rozcestníku po žl…
0.5km
více »
Sepetný
Sepetný
Potok
Potok Sepetný je průzračná horská bystřina s kamenitým řečištěm. Sopotný pramení v oblasti lesa Peklisko, severně od chatové osady Butořanka a v nadmořské výšce kolem 800 metrů. Od svého pramene směřuje tok Sopo…
0.7km
více »
Zajímavá zátiší potoku Sepetný.
Zajímavá zátiší potoku Sepetný.
Potok
Jedná se o jeden z menších přítoků řeky Ostravice, který pramení na západním svahu Lysé hory v oblasti Golena. Jeden z jeho pramenů může být právě někde v místech, kde tisíce milovníků Lysé hory na červené turisti…
0.8km
více »
Muchovice - turistická jízdárna
Muchovice - turistická jízdárna
Tipy na výlet
Vydáme se do Muchovic, malebného údolí potoka Mazák pod Lysou horou. Turistická jízdárna. Vyjížďky na koních (hucul) pro zkušené i nezkušené jezdce. Vhodné pro…
0.9km
více »
Z Butořanky na Liščí díry
Z Butořanky na Liščí díry
Trasa
Beskydy nabízí spoustu zajímavých míst, ale spousta zůstává dobře utajená širšímu zástupu turistů. Neznačená trasa na Liščí díry, což jsou tři větší a několik menších skalních nebo kamenných útvarů z godulského pískovce, měří asi 1,5 km a převýšení je pouhých 70 m. Je vhodná především jako doplněk jiného výstupu, při němž se přechází známé rozcestí Butořanka, resp. Pod…
1km
více »
S kočárkem na Lysou horu
S kočárkem na Lysou horu
Tipy na výlet
Vydáme se z Papežova (Krásná) 600 mnm stoupáním 8,8 km po asfaltce Na Lysou horu 1323 mnm, královnu Beskyd. Převýšení 723 m. Dostupnost busem: zast. Krásná, Nižní Mohelnice, rozc.Lysá hora Dostupnost autem: u zast. malé parkoviště vlevo, naproti ubytování "Pod Lysou horou" Frýdek-Místek - Nošovice - Raškovice - Krásná - Papežov, cca 25 km Za krásným výhledem z královny Beskyd. To stoupání stojí za to. Cestou se najíme z vlastních zásob. Na Lysé hoře je dostatek jídla a pití v Šantánu nebo v chatě …
1km
více »
Butořanka
Butořanka
Rozcestí
Rozcestí Butořanka najdeme východním směrem od obce Ostravice a na východním úbočí vrcholku Smrčina ( 810 m.n.m.). Toto rozcestí se nachází na lesní cestě 4,5 kilometry od Lysé hory ( 1323 m.n.m.). Rozcestím proch…
1km
více »
Údolí Mazák
Údolí Mazák
Údolí
Údolí Mazáku se nachází asi 2 km za Ostravicí směrem k přehradě Šance. Spolehlivě vás tam dovede modrá turistická značka přímo z Ostravice. Nejprve míří po hlavní cestě, ale pak odbočí vlevo a vstupuje do údolí.…
1.1km
více »
Ostravice - hotel Sepetná
Ostravice - hotel Sepetná
Výletní místo
Při svém výletu na Ostravici jsem si udělala příjemnou procházku k horskému hotelu Sepetná. Jeho návštěvu mě doporučil manželský pár, který byl zde také na výletě. Ukazatelé a rozcestníky mě k němu spolehlivě zave…
1.1km
více »
Za královnou Beskyd
Za královnou Beskyd
Tipy na výlet
Vzhůru na Lysou horu ...! Nejprve se ovšem musíme dopravit k ní Zvolíme tedy vlak, který nás přes Frýdlant nad Ostravicí dopraví do Ostravice a odsud už po opuštění nádraží jen vzhůru, vzhůru a ještě výš. Projdeme…
1.1km
více »
Zajímavé kaskády na spodní části potoku Mazák (pod chatovou oblastí Muchovice).
Zajímavé kaskády na spodní části potoku Mazák (pod chatovou oblastí Muchovice).
Potok
Pokud někdo nechce jít v poslední době až příliš frekventovanou „červenou“ turistickou cestou z Ostravice na Butořanku a dále většinou až na Lysou horu, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, může se na něj dos…
1.1km
více »
Z Ostravice na Lysou horu
Z Ostravice na Lysou horu
Trasa
Výchozí bodem je železniční zastávka ČD Ostravice. Většina lidí chodí po če…
1.2km
více »
Ostravice - Informační centrum
Ostravice - Informační centrum
Ostatní
Beskydské informační centrumInformační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a také v Beskydech. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Mapy, publikace a různí průvodci jsou Vám zde k dispozici také. Doporučuji se zastavit v místním centru před výpravou Na Lysou horu, centrum je pří…
1.2km
více »
z Ostravice do Mostů u Jablůnkova
z Ostravice do Mostů u Jablůnkova
Trasa
můj první příspěvek, tak prosím buďte shovívavý Naše putování počalo ráno ve vlakové stanici Ostravice směrem k přehradě Šance, odtud pokračujeme po modré značce, doporučuji se zastavit v Masarykově údolí, je tam …
1.2km
více »
Ostravice - železniční stanice
Ostravice - železniční stanice
ŽST
Zastávka vlaku. Zde nebo v nejbližším okolí jsou k dispozici tyto služby:vnitrostátní pokladní přepážkačtečka in-karetvýdej in-karetplatba v eurechúschovna zavazadelWCzastávka linkových autobusůveřejné parkovištěd…
1.2km
více »
Lysá hora procházka na celý den
Lysá hora procházka na celý den
Trasa
Lysá hora oblíbená to hora Petra Bezruče a jedno z nejdostupnějších míst pro Ostravany. Je příjemným místem výprav mnoha rodin s dětmi, zájmových kroužků, jež potkávám při svých výstupech. Trasa, jež jsem vložil d…
1.2km
více »
Horní mazácké skály
Soutěž 1 bod
www.turistikaprozivot.cz
Horní mazácké skály
Skalní útvar
Horní mazácké skály představují skalní výchoz na JZ úbočí Lysé hory nad údolím Suchého potoka, přítoku potoka Mazák. Ten dal celému útvaru název. Samotné max. 9 m vysoké pískovce vzniklé obnažením flyše (střídání pískovců, břidlic a slepenců) se nachází nedaleko pod osadou Butořanka a poněkud výše nad osadou Muchovice (tam jsou bližší Dolní mazácké skály), na slezské straně…
1.3km
více »
Ostravice
Ostravice
Vesnice
Horská obec Ostravice se rozkládá v údolí horské stejnojmenné řeky Ostravice. Najdeme ji na úpatí Moravskoslezských Beskyd pod Lysou horou, která má 1328 metrů nad mořem. Lysá hora je…
1.3km
více »
Ostravice -  Lysá hora - Frýdlant nad Ostravicí
Ostravice - Lysá hora - Frýdlant nad Ostravicí
Trasa
Po snídani v kantýně naší ubytovny se chystáme na další výlet po Beskydech. Čeká nás 8,5 km stoupání na Lysou horu (převýšení 900m) a klesání 11,5 km (klesneme o 950 m). Zlí jazykové tvrdí, že pěší výstup na Lysou…
1.3km
více »
Výšlap na Smrk (Moravskoslezské Beskydy)
Výšlap na Smrk (Moravskoslezské Beskydy)
Tipy na výlet
Dnes půjdeme po svých na druhou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd - Smrk (někdy také Velký Smrk) /1276 m n. m./. Nejlépe vlakem se dopravíme do obce Ostravice /kousek za Frýdlantem nad Ostravicí/ a půjdeme hlavní trasou 8 km po červeném značení, nebo z Čeladné. Také na Smrk vylezete z obce Bílá (po modré), nebo po žluté od vodní nádraže Šance ze Starých Hamrů. Jedeme na…
1.4km
více »
Krásný víkend v Ostravici - po stopách Petra Bezruče
Krásný víkend v Ostravici - po stopách Petra Bezruče
Tipy na výlet
Rozhodli jsme se vyrazit do Moravskoslezských Beskyd zdolat další menší vrcholek a to Lysou Horu. Výlet byl pouze na víkend - 2 dny. Ubytování jsme si našli v Ostravici. Samozřejmě lze bez problémů dojet do Ostrav…
1.4km
více »
Lysá hora
Lysá hora
Tipy na výlet
Lysá hora (1323 m n. m.) je nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Na vrcholu se nachází vysílač, meteorologická stanice, stanice Horské služby a horská chata. Najdete zde i kříž, který je památkou na oběti Lys…
1.4km
více »
Řeka Ostravice
Řeka Ostravice
Řeka
Významná řeka na severní Moravě, která v minulosti tvořila hranici a později se stala hranicí zemskou mezi Moravou a Slezskem. Pramení na dvou místech v Moravskoslezských Beskydech. Horní část řeky se dělí na Bíl…
2.3km
více »
Moravskoslezské Beskydy
Moravskoslezské Beskydy
CHKO
Moravskoslezské Beskydy patří horopisně k nejrozmanitějším v ČR. Hlavní hřeben se táhne od Velkého Polomu (1069 m) až po Radhošť (1129 m). K nejvyšším vrcholům patří Lysá hora (1323 m), Smrk (1276 m), Kněhyně (1…
2.5km
více »
Lysá hora
Lysá hora
Vrchol
"Lysá hora je nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd (1323 m n. m.). Z jejího vrcholu, který není zcela zalesněný, se rozbíhají 4 velké rozsochy, jež se rozvětvují v další menší podruž…
2.7km
více »
Šance přehrada
Šance přehrada
Přehrada
Rozcestník žluté a modré turistické značky. Nachází se na hrázi přehrady Šance. Žlutá značka vede na Lysou horu. Po modré se dostanete až na Bílý Kříž. Na druhou stranu vede žlutá na Malý Smrk. Za pěkného počasí je zde pěkný výhled na větší část přehrady. Až k tomuto rozcestí se dá dojet autem a pak dále pokračovat kolem přehrady. Přehrada …
3.1km
více »
Smrk
Smrk
Vrchol
Smrk je druhou nejvyšší horou Beskyd a svou výškou 1276 m působí velmi majestátně. Je to hora osamocená s předvrcholem Malý Smrk (1173 m.n.m.) a je tvořená godulskými pískovci. Jste-li nadšenci vrcholových hospůdek a občerstvení, musíme vás zklamat na Smrku nic takového nenaleznete. A možná i proto je méně navštěvován a výstup na tento vrchol je považován za nejnáročnější v…
4.5km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace