TURISTIKU PODPORUJÍ
61 049 turistů a cestovatelů
104 030 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 240 670,- odměny za články

Frýdek Místek

Frýdek Místek vznikl spojením dvou obcí, které odděluje řeka Ostravice. Město Frýdek-Místek leží na okraji Moravskoslezských Beskyd. Nejvýznamnější stavbou města je barokní zámek.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Tipy na výlety / Trasy / Cestopisy Ivančena / Přehrada Morávka Ubytování Frýdek Místek
Turistické cíle / Mapa Frýdek Místek Přehrada Šance / Lysá hora Satinské vodopády

Moravskoslezské Beskydy
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Moravskoslezské Beskydy
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Dobročinný pochod "Na Lysou pro Zuzku" s neplánovaným lanovým zpestřením.

Turistické cíle Hora

Fotografie (58)  • Foto: TomášNejedlý

    Tak jako minulý rok, tak i nyní jsem měl „záminku“ vyjít na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Nepochybně mě opět lákala myšlenka pokoření mé vlastní B-3, což se minulý rok nepodařilo. Něco málo jsem napsal v tomto článku:

 

https://www.turistika.cz/mista/smrk-respektive-jeden-dobrocinny-pochod-na-lysou-pro-janu-a-pokus-o-mou-malou-beskydskou-trojku-lysa-hora-smrk-knehyne/detail

 

     Ale nakonec se vše odehrálo trochu jinak. O zážitky jsem ovšem ochuzen nebyl. Nejsem zastáncem davových „šílenství“ a tak se výstupům na Lysou horu, Radhošť, Pustevny nebo například Praděd spíš vyhýbám. Zato mám v oblibě trasy, které ze mě skoro sedřou duši, ale zážitek je o to krásnější. Přese vše se i v době davové turistiky dají najít místa neznámá, nenápadná a někdy dokonce i utajená. O tom všem, ale tento příspěvek nebude. Spíš jsou předešlé řádky odůvodněním proč je pro mě výstup na Lysou horu (ač je krásná a za tento nezájem až tak nemůže – i zde se dají najít místa, kde nepotkáte živáčka, dají zabrat a můžete být okouzleni tajemně drsnou skalnatou přírodou o které ví jen nepatrná skupina lidí a dokonce ani přístupem na tyto místa neporušíte žádný paragraf zákonu o ochraně přírody a krajiny – v některých ohledech pověstná, hrůzu nahánějící „stočtrnáctka“ - 114/1992Sb).

 

      Na Ostravici jsem autobusem dojel kolem čtvrt na deset ráno a tak bylo vcelku dost času. Start pochodu byl na známém parkovišti „U Trafa“, kam již nemohou lidé dojet autem, jak bylo dlouhou dobu zvykem. Mezi řádky to vypadá tak, že si za to vše mohou motoristé sami – když nechávají auta stát „jak jim od prd… odpadnou“. Důvod prý byl ten, že nemohly projíždět velké auta lesníků, kterým pozemky patří. Chápu, že pak může dojít trpělivost. Z mého pohledu je mi to úplně jedno, dovést se na vrchol autem, pokud mohu jít, běžet nebo naopak se třeba jen plazit, loudat či škrábat nahoru beru jako naprosto nesportovní přístup. Takový výstup ztrácí jakoukoliv hodnotu.

 

      Pochopitelně existují lidé, kteří toto štěstí nemají a i to byl důvod již pátého ročníku dobročinného výstupu na Lysou horu. Tento rok se jednalo o získání peněz na přístroj pro pohybový trénink nohou a rukou poháněný elektromotorem o váze asi 70 kg a „nosností“ o zhruba šedesát kilo větší, jehož cena je kolem 70 tisíc. Jedná se o zařízení pomáhající lidem s pohybovými omezeními, křečemi, ochrnutím nebo slabostí svalů. Už od narození to neměla jednoduché a tak koupení trika a vylezení na Lysou je to nejmenší co člověk může udělat. Upřimně řečeno většina „startovných“ na větších akcích je dražší.

 

     Jak těžké může být pro ochrnutého člověka dostat se nahoru a jak veškeré cesty končí koncem asfaltky jsem si uvědomil třeba při výjezdu na jinou Lysou horu (u Vsetína) a popsal v tomto článku:

 

https://www.turistika.cz/mista/vyjezd-vozikem-na-lysou-horu-u-vsetina/detail

 

      V hlavě mám i další články s „vozíčkářskými“ trasami v okolí Vsetína, jednu další dokonce i napsanou, ale protože nemohu najít fotky, tak ji zatím oficiálně nezveřejňuji. Bez fotek by měla být zde:

 

https://www.turistika.cz/vylety/nejkrasnejsi-vozickarska-trasa-na-vsetinsku/detail

 

     Z tohoto i dalších ohledů beru za svou osobní povinnost, pokud jen trochu mohu pomoci, pomoct. Před pár lety kamarádka chodila se mnou po kdejakých skalách, ač ji až tak moc nefascinovaly, spíš naopak. Mozková příhoda vše změnila a když se po možná roce podívala ven z nemocnic a pak dostala i domů tak to byl velký úspěch. Dalším důvodem je také poděkování někomu „neviditelnému“ nahoře, který mi pomohl z pár průšvihů, když jsem se nezodpovědně, ale odvážně pokoušel sám „jen nahlížet“ :-) do některých našich „utajených“ jeskyní. Pokud jsem se takhle pouštěl do vyšších skal maje jen zcela mizerné lezecké zkušenosti, tak to bylo na pováženou. Teď už to vím, ale říkejte mi to tehdá… Naštěstí jsem se z toho dostal, ale bylo to spíš tou hromadou štěstí než rozumem. Ten jsem tehdy neměl, měl jsem jen VELKOU DÁVKU ZVĚDAVOSTI. Nyní už vím, že takovým způsobem se jeskyně nenavštěvují, ale vždy s někým kdo je víc než důvěrně zná.

 

     Když jsem došel k „Trafu“, tak zde již byla nemalá skupina oblečená ve žlutém a to zdaleka nebyli všichni. Mohlo být něco po půl nebo kolem třičtvrtě na deset ráno a oficiální čas startu je deset hodin. Fotografování na Lysé má být za tři hodiny, tedy ve třináct. To bych určitě stihnout chtěl, protože minulý rok jsem na to nečekal a po vylezení na Lysou jsem zde dlouho nepobyl a fičel zpět dolů na Ostravici směrem k mému smělému plánu překonání několika dalších významných beskydských vrcholů. Před rokem se nejenom pochodem vybíraly peníze pro změnu pro Janu na „zvětšovací lupu“ nebo spíš kameru k počítači, aby mohla lépe číst. Překonání těchto velmi poctivých vrcholů by pro mě bylo další symbolickou podporou něčeho co má v dnešním zkaženém světě SKUTEČNÝ VÝZNAM. Sice jsem na nadmíru smělý plán (Lysá hora – Smrk – Kněhyně – Čertův Mlýn - a podle sil Tanečnice – Pustevny a pak již „jen“ do údolí, do Frenštátu) již neměl síly (což už jsem poznal hluboko pod vrcholem Smrku – nejtěžší a nejkrásnější hory Beskyd (snad se na mě ostatní kopce zlobit nebudou)), ale na železniční zastávce Čeladná jsem určitě zklamán nebyl. Více je v tomto povídání:

 

https://www.turistika.cz/mista/smrk-respektive-jeden-dobrocinny-pochod-na-lysou-pro-janu-a-pokus-o-mou-malou-beskydskou-trojku-lysa-hora-smrk-knehyne/detail

 

     Letos jsem toto neplánoval, ale čas před startem jsem si krátil procházením po okolí, které již dlouho znám. Ale do jednoho místa jsem se pozorněji nepodíval nikdy, jen z cesty, kterou jsem se často připojoval na červenou turistickou trasu, pokud jsem nevycházel přímo z Ostravice. A zde se dostanu k pokračování nadpisu článku a k souvislosti s lany. Kdo místo u „Transformátoru“ zná, tak již asi tuší kam mířím. Abych nedělal reklamu, tak budu trochu mluvit v tajenkách a ten kdo bude chtít vědět více si bude muset zbytek zjistit „mezi řádky“ sám. Procházím se, dívám se mezi stromy a přemýšlím jestli mám nebo nemám odvahu. Dostávám se i k informační tabuli a mezi mnoha zajímavostmi vidím i možnost lezení na strom až do výšky 15 metrů. Jsou zde uvedené i další lákadla. Na startu již na desátou hodinu čeká nemalá skupinka lidí. Myšlenky „bylo by zajímavé...“ se ve stejný okamžik mísí s přesným opakem „mám na to, dyť je to pěkně vysoko!“.

 

     Ale patrně již v okamžiku přečtení slovní kombinace “lezení na strom“ bylo už dávno rozhodnuto. Jen má odvaha nějak pokulhávala. Trochu více… :-)

 

     To už ke mně přichází dva „průvodci tímto místem“… Slovo dá slovo a po zaplacení symbolických padesáti korun již na sebe vytahuji kombinovaný úvaz. Dostávám i stejně nutnou přilbu. Protože jde o zajímavost, kde mohou i děcka (záleží na výšce) tak používají tuto kombinaci, i když nakonec budu jištěn jen jako kdybych měl pouze „sedák“. Po základním seznámení se s technikou a pravidly již stoupám po žebříku ke stromu do pár metrů výšky. Zde se nohami opřu o strom a „jistič“ (později se i představíme a tak se dozvím, že mě na starosti měli dva Jirkové) ať se zakloním a vyzkoušíme zda jištění skutečně funguje. Lano mě udrží a tak je vše v pořádku. I já jsem si na začátku, ještě na pevné zemi zkontroloval „osmičku“ - uzel, kterým se lezec nejčastěji uvazuje na lano, takže by vše mělo být v pořádku. Píši to zde v pár větách, ale ve skutečnosti to pro mou hlavu tak úplně jednoduché nebylo. Pokud jsem se doteď snažil nějaké menší nebo jen o trochu větší kameny překročit nebo překonat něčím co bylo spíš jen náznakem lezení než skutečným lezením, jak já říkám obtížností nula-nula-nic, tak zde přišla první věc, kterou musí dokázat „čekatel na lezce“ podstoupit a psychicky zvládnout.

 

     Tím je skutečnost, že pokud je člověk jištěn, tak se může od skály, obtloustlejšího balvanu nebo v tomto případě od kmenu stromu odpoutat, povolit ruce a zaklonit. Je to něco co jde proti zdravému rozumu a hlavu je třeba o tom přece jen nějakou dobu „přesvědčovat“. Udělat to bez jištění, tak jsem již dávno dole… :-)

 

     Jaké měl „jistič“ jistítko si nejsem zcela jistý, rozhodně se nejednalo o žádný „kyblík“, hádal bych nejspíš „grigri“. Ať tak či onak, jedná o certifikované atrakce i instruktory, tak jakékoliv obavy rychle vzaly za své. Stačilo jen překonat svůj vlastní strach. Opouštím žebřík, chytám se prvních umělých chytů (na destičce, které později budou i stupy) a pomalu stoupám nahoru. Pořád je ve mně ještě výrazný zvyk, když se někde pohybuji sám a jediné na co se mohu spolehnout, jsem sám samotný. Nevěřím rukám ani nohám. Přiznávám se, že v tomto okamžiku jsem ve stavu blízkém říct „končím, jdu dolů“ a veškerou snahu vzdát. Zatím to ale ještě nevyslovuji. Zdola se ptají proč nejdu, nepokračuji... Odpovídám, že nevím jestli mám sílu. Pohled odzdola nahoru již od žebříku mi také mnoho sebevědomí nepřidával – kde stupy končí jsem ani nedohlédl. Na druhou stranu to nechci úplně rychle vzdát, protože vím, že druhý pokus by byl psychicky mnohokrát těžší. Chvíli odpočívám, vydýchávám se a vnitřně uklidňuji…

 

     Odpoutávám se od roky navyklých pravidel a zvykám si na něco nové – na to, že jsem někým jištěn. Tedy, že si mohu dovolit udělat chybu aniž by nutně musel následovat jistý pád. Nakonec se přece jen odhodlám k dalšímu kroku. Opatrně, pomalu, ale přece jen stoupám. Chyty jsou velké (na málokterých balvanech na západním svahu Lysé hory (především v oblasti Liščích ďur) bych hledal větší jistotu). Párkrát se mi podařilo stoupnout i na destičku (ne samotný chyt-stup) a tak se snažím pokračovat čistěji (sportovněji) jen přímo na samotný stup. Pomalu, ale jistě si začínám lezení vychutnávat a cítím skoro jen rutinní lezení jakoby po žebříku. V okamžiku, kdy si toto myslím, mě z omylu vyvede místo, kde se mi zdá, že pravidelnost končí, jeden stup mi nějak chybí a musím nohu dávat výš. Taktéž se mi zdá, že i chyty jsou o něco výš. Prvky jsou zajímavé, pestré a zdaleka ne všechny stejné, ale leze se mi víc než dobře. Strach, který byl těsně nad žebříkem, je tady ve výšce minimálně deseti metrů nad zemí pryč. Rozhlížím se dokonce i kolem sebe a parkoviště pode mnou se nějak zmenšilo. Nakonec se dostávám do nejvyšších míst, do přibližně patnácti metrů nad zemí. Zazvonění na jakousi velkou rolničku je radost, ale jen částečná. Vím, že mě čeká cesta dolů. Říkám si, že po stupech bych zase podobně jako po žebříku mohl sestoupit dolů. Postup je ovšem jiný. Tak jako na skále se z vrcholu slaňuje, tak totéž mě čeká tady. Výhodu mám v tom, že spoustu věcí řešit nemusím. Tedy spíš než slanění bych měl psát spouštění. Mě čeká „jen“ korigovat boční (výkyvný) pohyb do stran a vhodně došlapovat na strom. Instrukce jsou „nedržet se stromu, ale lana nad smyčkou“. Zakláním se. S tím problém nemám, už jsem si to trochu vyzkoušel při mých pokusech na Liščích ďurach. Tam jsem se musel o vše starat sám, ale zase to nebylo v takové výšce. Zde byla moje rychlost pohybu dolů ovládána „jističem“. Stačilo jen pár kroků dolů abych našel ten správný rytmus. Souhra byla skvělá a za chvíli jsem se již dostal nad žebřík, kde jsem se na chvíli zastavil. Možná, že jsme se moc nepochopili, ale možnost sestupování po příčkách žebříku se současným spouštěním po lanu (kdy musím vhodně odhadnout odskok od té které příčky abych správně přistál na té nižší a neproletěl mezi nimi) je prý nejobtížnější.

 

     Mě to tak vůbec nepřišlo. Konečně jsem v bezpečí na zemi. Teď si všímám, že na parkovišti je pusto prázdno, všichni již vyrazili nahoru. Možná jsem trochu víc unavený, patrně mi i srdce po tomto dalším, pro mě velmi velkém kroku k metě „víc než stále začínající začátečník pod skalami“ silněji bije. Poprvé jsem si vyzkoušel další techniky, které jsou pod skalami zcela nezbytné, natož v jeskyních, kam bych rád, až udělám spoustu dalších podobných nutných velkých kroků v dlouhé cestě za „vysněnou metou“ :-) , také rád dostal. Pokud, ale nebudu brilantně ovládat základ, tak o tom nemohu ani uvažovat. Úspěch a splnění něčeho, co jsem v tomto okamžiku považoval za nejobtížnější, mě dodává chuť a trochu energie do další zkoušky. Do dalších lanových překážek.

 

     Vzhledem k tomu, že nedávné první seznámení s ferratou ve „Velké Dohodě“ v Moravském krasu mi velmi rychle ukázalo hranice mých schopností (i tam jsem říkal, že chci nejprve projít to úplně nejjednodušší, ale nakonec to dopadlo jinak a po úspěšném projití části s obtížnosti A, náročném pokračování v úseku s obtížností B a snad i na začátek obtížnosti C, kde jsem to již vzdal a vracení se do jistějšího místa na odpočinek znamenalo v tom okamžiku můj skutečný lezecký „majstr štyk“. Pro znalce ferraty v tomto bývalém lomu mohu uvést číslo cesty 10 D (největší obtížnost je na ní D).

 

     Úspěch dodal sílu do dalších zkoušek – tato zábava je již trochu dražší, ale určitě stojí za to, minimálně to bude super rozcvička na další výstup na Lysou. Zde již trvá delší dobu seznámení se s pravidly a hlavně technikou, kterou jsem do té doby neviděl. Respektive viděl jiné, jednodušší typy, ale ovládání tohoto mechanismu bylo něčím zcela novým. Pro mě a většinu dalších lidí asi zbytečné komplikace, na druhou stranu je třeba vzít v potaz i to, že se zde budou často pohybovat i děcka a ty jsou velmi zvídavé, mírně řečeno. Pokud dospělý člověk pochopí, že sejmutí obou karabin je nerozum, tak děcko nemusí. Zkrátka a jednoduše, jedná se o něco podobného ferratové brzdě (setu), ale s tím, že není možné mechanicky uvolnit obě karabiny naráz, vždy musí být jedna „uzavřena“. Toto je zajištěno lankem v bovdenu. Odjistit se dá malým mosazným tlačítkem vzadu na rukojeti, ale vždy je jedna z karabin zajištěna. Zkrátka nikdy nejde sundat obě a jen tak odejít s oběma karabinami v ruce, tedy bez jištění. Jen na pár místech je jakýsi háček z něhož pak lze tu poslední, stále zavřenou karabinu sejmout. Ten ovšem bývá jen na koncích cest. Teď už si úplně přesně nepamatuji, jestli je možné jednu karabinu vyjmout z lana kdekoliv nebo až na jakémsi různobarevném „téčku“, kterému průvodci říkali „magnet“. Netuším zda se skutečně jedná o magnet nebo je to jen jakýsi slangový výraz, ale rozhodně nejde karabinu nacvaknout jinde než na tomto prvku. Ovládání na začátek komplikované, ale po pár překážkách jsem postup „strávil“ i já. Nejprve jsme došli k jakési „zkušební lanové dráze o délce několika metrů, kde se vše prakticky vyzkoušelo. Po ní se i v lanovce poprvé svezu. Oba průvodci se představili a já tedy také. Ze začátku bylo na mě informací vcelku hodně a tak jsem to vzal ve stylu „až bude třeba tak se zeptám“. Vše je děláno pro bezpečnost později nahoře. Jak by trempové řekli, tak k úvazku se jakýsi hodně modifikovaný ferratový set (toto pojmenování určitě není přesné, ale nenapadá mě nic jiného s čím bych to porovnal) uvazuje klasicky „lišákem“ - liščí uzel, liščí smyčka, jeden z nejjednodušších uzlů vůbec, podobně jako třeba „vůdcovský uzel“, který má být schopen správný horolezec udělat skoro za všech podmínek. Třeba i jednou rukou, se zavázanýma očima a za zády. Chvíli se to musí poslepu učit, ale jde to.

 

    Další věc kterou dostanu je kladka se dvěma „rolnami“ pro lanovku „zip-line“ od Petzla. Maximální zátěž 20 kN a je použitelná na lana o průměru 9 až 13 mm. Tu lze spolu s kratší smyčkou nebo vhodně dlouhým lanem s uzly upevnit do pomocných ok sedáku a tak nepřekáží. Zato jistící kladky s bovdenem jsou neforemné a tuhé a představa si je dát někde kolem pasu nepříliš elegantní. Pokud jsou již na jistícím lanu při překonávání překážek, tak již naštěstí zas tolik nepřekáží.

 

      Přiblížíme se k asfaltce spojující parkoviště u „Transformátoru“ s rekreačním střediskem „Sluníčko“. Zde se nachází nástupní žebřík k překážkám a první odpočinková plošina. Pravidlem je, že pokud je zde více lidí, tak na plošině mohou být maximálně tři a na samotné překážce vždy jen jeden člověk.

 

     Jako první je několikametrový sjezd lanovkou k druhé plošině. „Přistání“ není úplně nejčistější, ale koleno to vyřeší… :-) První přepnutí karabin a napoprvé si vybírám ty nejjednodušší překážky, které jsou označeny žlutým magnetem (ony „téčka“ na přehazování karabin). Barevně jsou označeny náročnosti takto: žlutá – nejjednodušší, červená – středně těžké a nakonec černé – nejobtížnější.

 

     Ve „žluté cestě“ následuje na lanech zavěšený mostík s dřevěnými deskami ve tvaru cik-cak. Pokud jdu pomaleji,rozvážněji, tak ho ani moc nerozvibruji. V některých okamžicích je třeba se zastavit aby se most ve výšce několika metrů uklidnil a pak pokračovat. Zvládám ho relativně snadno. Možná si na všechny překážky a jejich posloupnost nevzpomenu, ale snad uvedu všechny co mě nějakým způsobem zaujaly.

 

      Zajímavé místo je „pavučina“, která se vlní všemi možnými, ale především nemožnými směry. Něco jako stabilnější lanový žebřík. Musím hledat místa kam došlápnout s nohou. Ať tak či onak, začínám se pomalu ale jistě bavit, krásná rozcvička a na každé plošině zasloužený odpočinek na vydýchání.

 

      Následují svislé lanové smyčky, jež jsou v dolní části „zpevněny“ nebo spíš jen uklidněny ocelovým lanem. Zde už je třeba využít trochu více sílu rukou a chytat se spíš výše než níž. Tohle je pro mě již náročnější, ale také se s tím vypořádám – stále jdu po nejlehčí „žluté“. Na některých místech už bylo třeba přemýšlet i při přepínání karabin. Je třeba volit kratší cestu, v opačném případě nedosáhnou kam by člověk chtěl. V jednom místě je třeba přešlápnout (nebo přejít přes) jakési velké síťové lehátko, uchycené pouze ve dvou protilehlých stromech, abych se dostal k lanům dalších překážek.

 

     Následuje lanový traverz s mírně vyosenými a vzdalujícími se „pomocnými“ lany, které byly přibližně uprostřed uchyceny na stromu. Tato část byla pro mě určitě tou nejjednodušší a přecházel jsem ji skoro rutinně ani jsem se prakticky vůbec nemusel dívat na nohy jestli dobře postupují po spodním „hlavním“, „nosném“ lanu. Na to jak jsem si myslel, že při výklonu to může být vcelku problém, tak ve skutečnosti vůbec nebyl. Skutečně si to vychutnávám. Už si skoro myslím, že mám vše obtížné té nejjednodušší cesty za sebou – CHYBA LÁVKY! Čeká mě jedna z posledních zkoušek, která na první pohled náročně nevypadá… Opak je pravdou!

 

     Jsou to čtvercové desky pouze shora uchycené v každém rohu lanem. Toto ukotvení se nakonec ukáže jako velice nestabilní a při přece jen nějaké únavě vcelku dobrou zkouškou nervů, klidu a psychické odolnosti. Při pokusu přestoupit na další desku se totiž ta předešlá posune ještě více dozadu. Větší zatažení za „kotvící“ lana také není úplně nejvhodnější. :-) Řada těchto desek dá zabrat. Pak ale už následuje jen lanovka ve formě nějaké „pomy“, ale kotouč pod zadkem moc nesedí. Při přistávání na jednu z posledních plošin již kotouč odjíždí tam kam by neměl. Stojím na pevné zemi, no - plošině několik metrů nad zemí a čeká mě zasloužená odměna – dlouhý lanový sjezd o délce možná padesát metrů. Prohlížím si krajinku pod sebou a je to jako obíhání dalšího kola vítězného běžce. Kdyby v potůčku bylo více vody, tak bych přejížděl i nad jakýmsi jezírkem. Po tomto sjezdu mě čeká ještě jeden krátký a už po žebříku sestupuji dolů.

 

     SUPER – zvládl jsem to, ale vím, že jsou zde ještě další zajímavější a těžší překážky. A také vidím, že se nejedná jen o krávovinu pro děcka, ale i ti dospělejší si zde mohou užít spoustu zábavy a protáhnout ztuhlé kosti a svaly. Dokonce překážky unesly i člověka, který má nemálo kil navíc, tak je to v pořádku… :-)

 

     Chtěl jsem nadbytečný čas využít zde a využil jsem jej tedy naplno. Upřimně řečeno, na začátku jsem měl času víc než dost, tak teď budu muset pořádně zabrat abych to na vrchol Lysé od „Trafa“ zvládl zhruba za hodinu a půl. Rozloučíme se a já se vydávám svižným krokem po červené turistické trase k vrcholu Lysé hory. Cesta je známá, k Butořance, dále nad horolezeckou chatou „Tatranka“ u Velkých mazáckých skal až k Lukšinci a potom již „jen“ kamenitou cestou na vrchol. Je mi jasné, že stihnout „velké focení“ na Lysé nebude jednoduché. Jdu na hranici snesitelné bolesti, zkrátka se snažím „Lysou řezat“. Vcelku se mi daří držet svižné tempo, ale na „umělých schodech“ v posledních kilometrech pod Lysou již výrazně cítím únavu a tempo již není takové jaké bych si přál. V místech, kde již je Lysá „lysá“ mi zbývá k určenému času (13 hodině) asi dvacet, maximálně 25 minut. Nedovoluji si žádný odpočinek, ten může být až nahoře.

 

     Lysou „VELEHORU“ jsem „dobyl“ s časovou rezervou asi sedmi minut. SUPER! Jak málokdy si na vrcholu Lysé hory sedám, tak teď ano. Druhé nemalé vítězství tohoto dne mám za sebou. Nevím jestli jsem kdy jindy šel na Lysou rychleji. Nakonec se čas focení o nějakou půlhodinu posunul, ale počet lidí, kteří se zde sešli nebyl malý. Je obdivuhodné jak něco jde, když se jen trochu chce. Nadace podporuje onkologicky nemocné děti od roku 2010. Byla založena po Jonáškovi, který chtěl pomáhat jiným nemocným dětem pomocí nejrůznějších dobrot a hraček… Jonášek už je „nahoře“, ale nadace pomáhá stále a nejenom výstupem na Lysou.

 

     Při „velkém focení“ bylo i poděkování všem a to samotné bylo velice dojemné, asi jsem nebyl jediný kterému nezůstalo „oko suché“. V ten okamžik se vybralo více než 120 tisíc korun pro víc než dobrou věc...

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.547, 18.408)
Poslední aktualizace: 20.9.2021
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Ostravice

Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
1,6km od místa

Příspěvky z okolí Dobročinný pochod "Na Lysou pro Zuzku" s neplánovaným lanovým zpestřením.

Zajímavá zátiší potoku Sepetný.
Zajímavá zátiší potoku Sepetný.
Potok
Jedná se o jeden z menších přítoků řeky Ostravice, který pramení na západním svahu Lysé hory v oblasti Golena. Jeden z jeho pramenů může být právě někde v místech, kde tisíce milovníků Lysé hory na červené turisti…
0.3km
více »
Ostrá hora a Medvědí skály
Ostrá hora a Medvědí skály
Trasa
Trasa popisuje, jak se při cestě na Lysou horu z Ostravice (od transformátoru) dostat na Ostrou horu a Medvědí skály. Z parkoviště u "Opičárny" (lanové cvéntrum) či transformátou se lze vrátit o několik metrů níže…
0.3km
více »
Ostravice - hotel Sepetná
Ostravice - hotel Sepetná
Výletní místo
Při svém výletu na Ostravici jsem si udělala příjemnou procházku k horskému hotelu Sepetná. Jeho návštěvu mě doporučil manželský pár, který byl zde také na výletě. Ukazatelé a rozcestníky mě k němu spolehlivě zave…
0.4km
více »
Medvědí stezky, Beskydy - žlutý okruh
Medvědí stezky, Beskydy - žlutý okruh
Trasa
Medvědí stezky, Beskydy - žlutý okruh      Okruh je určen především pro pěší turisty. Některé pasáže nejsou pro jízdu na kole vhodné. Vzhledem k faktu, že se je…
0.4km
více »
Sepetný
Sepetný
Potok
Potok Sepetný je průzračná horská bystřina s kamenitým řečištěm. Sopotný pramení v oblasti lesa Peklisko, severně od chatové osady Butořanka a v nadmořské výšce kolem 800 metrů. Od svého pramene směřuje tok Sopo…
0.8km
více »
Medvědí skála
Soutěž 1 bod
www.turistikaprozivot.cz
Medvědí skála
Skalní útvar
Medvědí skála je poněkud nepřesné označení pro skalní pískovcový zub v Beskydech, nad Ostravicí, v masívu Lysé hory. Medvědí skály či Medvědí ďury (díry, pukliny) označují rozsáhlé kamenné moře na západním a jižním vrcholovém úbočí Ostré hory. V jeho dolní části se pak nachází výchoz, asi 7m, s výraznými výhledy do údolí. Správnější by tedy bylo označení Dolní nebo Velká…
0.8km
více »
Pod Lukšincem
Pod Lukšincem
Rozcestí
Pod Lukšincem je rozcestí zelené a žluté turistické značky a nachází se asi dva kilometry severozápadně od Lysé hory ( 1323 m.n.m.). Rozcestník je umístěn u křižovatky lesních cest a je od něj pěkný výhled severní…
1km
více »
Na Staškově
Na Staškově
Orientační bod
Na Staškově je rozcestí modré a zelené turistické značky a nachází se na křižovatce lesních cest na okraji lesa asi 4 km severozápadně od Lysé hory. Rozcestník je umístěn na stromě a nedaleko něj je několik laviče…
1.1km
více »
U Zbuja
U Zbuja
Chata
Dřevjanka „U Zbuja“ je původní beskydská usedlost z roku 1836, která se nachází v lokalitě „Na Bílém“, na katastru obce Malenovice, u turistické trasy na Lysou horu z Ostravice. Až do roku 1998 se na místním grunt…
1.1km
více »
Ostrá hora
Ostrá hora
Kopec
Vrchol Ostrá hora ( 782 m.n.m.) se zvedá v oblasti Moravskoslezských Beskyd, severním směrem nad podhorskou rekreační obcí Ostravice. Na stráních vrcholku roste smíšený lesní porost. Severním směrem od Ostré hory se zvedá vrchol Staškov ( 752 m.n.m.) a jihovýchodním směrem Tribulka ( 691 m.n.m.). Na jižním úbočí Ostré hory byl postaven horský hotel Montér a celá řada…
1.1km
více »
Ondrášovy díry - Studená jeskyně
Ondrášovy díry - Studená jeskyně
Jeskyně
Ondrášovy ďúry (zmiňované spíše počeštělým Ondrášovy díry, což je asi stále lepší toponymum než verze Ondřejovy) na Lukšinci jsou významným pseudokrasovým terénem. Při cestě od Zbuja a od Satiny si jich asi všimne každý - rýhy (deprese) místy obklopují obě strany cesty. Nejznámější ďura je asi Zbojnická (Ondrášova, někdy Velká Ondrášova) uzavřená v době hnízdění netopýrů mříží…
1.1km
více »
Ondrášovy díry - Ondrášova jeskyně
Ondrášovy díry - Ondrášova jeskyně
Jeskyně
Ondrášovy ďury, jak je místní označení jeskyně Pod Lukšincem na Lysé hoře, jsou pseudokrasové jeskyně, tj. vznikly rozjížděním vrstev hornin, v tomto případě především pískovců. Chybí jim tedy krápníková výzdoba i…
1.2km
více »
Z Butořanky na Liščí díry
Z Butořanky na Liščí díry
Trasa
Beskydy nabízí spoustu zajímavých míst, ale spousta zůstává dobře utajená širšímu zástupu turistů. Neznačená trasa na Liščí díry, což jsou tři větší a několik menších skalních nebo kamenných útvarů z godulského pískovce, měří asi 1,5 km a převýšení je pouhých 70 m. Je vhodná především jako doplněk jiného výstupu, při němž se přechází známé rozcestí Butořanka, resp. Pod…
1.4km
více »
Vodopády Satiny
Vodopády Satiny
Tipy na výlet
Řeka Satina rodící se pod Lysou horou vytváří na své pouti mnohé přeje a vodopády, za kterými jsme se vydali. Svoji pouť začneme na parkovišti Satina bus. Vydáváme se od rozcestníku po žl…
1.4km
více »
Za královnou Beskyd
Za královnou Beskyd
Tipy na výlet
Vzhůru na Lysou horu ...! Nejprve se ovšem musíme dopravit k ní Zvolíme tedy vlak, který nás přes Frýdlant nad Ostravicí dopraví do Ostravice a odsud už po opuštění nádraží jen vzhůru, vzhůru a ještě výš. Projdeme…
1.4km
více »
Butořanka
Butořanka
Rozcestí
Rozcestí Butořanka najdeme východním směrem od obce Ostravice a na východním úbočí vrcholku Smrčina ( 810 m.n.m.). Toto rozcestí se nachází na lesní cestě 4,5 kilometry od Lysé hory ( 1323 m.n.m.). Rozcestím proch…
1.4km
více »
U Veličků
U Veličků
Rozcestí
U Veličků je rozcestí a orientační místo na žluté turistické značce asi 3,5 kilometrů severozápadně od Lysé hory ( 1323 m.n.m.). Nachází se tu malá osada starých roubených chalup a v jedné z nich je hospoda U Vel…
1.5km
více »
S kočárkem na Lysou horu
S kočárkem na Lysou horu
Tipy na výlet
Vydáme se z Papežova (Krásná) 600 mnm stoupáním 8,8 km po asfaltce Na Lysou horu 1323 mnm, královnu Beskyd. Převýšení 723 m. Dostupnost busem: zast. Krásná, Nižní Mohelnice, rozc.Lysá hora Dostupnost autem: u zast. malé parkoviště vlevo, naproti ubytování "Pod Lysou horou" Frýdek-Místek - Nošovice - Raškovice - Krásná - Papežov, cca 25 km Za krásným výhledem z královny Beskyd. To stoupání stojí za to. Cestou se najíme z vlastních zásob. Na Lysé hoře je dostatek jídla a pití v Šantánu nebo v chatě …
1.7km
více »
Ostravice - Informační centrum
Ostravice - Informační centrum
Ostatní
Beskydské informační centrumInformační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a také v Beskydech. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Mapy, publikace a různí průvodci jsou Vám zde k dispozici také. Doporučuji se zastavit v místním centru před výpravou Na Lysou horu, centrum je pří…
1.7km
více »
Ostravice
Ostravice
Vesnice
Horská obec Ostravice se rozkládá v údolí horské stejnojmenné řeky Ostravice. Najdeme ji na úpatí Moravskoslezských Beskyd pod Lysou horou, která má 1328 metrů nad mořem. Lysá hora je…
1.8km
více »
Ostravice -  Lysá hora - Frýdlant nad Ostravicí
Ostravice - Lysá hora - Frýdlant nad Ostravicí
Trasa
Po snídani v kantýně naší ubytovny se chystáme na další výlet po Beskydech. Čeká nás 8,5 km stoupání na Lysou horu (převýšení 900m) a klesání 11,5 km (klesneme o 950 m). Zlí jazykové tvrdí, že pěší výstup na Lysou…
1.8km
více »
Lysá hora procházka na celý den
Lysá hora procházka na celý den
Trasa
Lysá hora oblíbená to hora Petra Bezruče a jedno z nejdostupnějších míst pro Ostravany. Je příjemným místem výprav mnoha rodin s dětmi, zájmových kroužků, jež potkávám při svých výstupech. Trasa, jež jsem vložil d…
1.8km
více »
Moravskoslezské Beskydy
Moravskoslezské Beskydy
CHKO
Moravskoslezské Beskydy patří horopisně k nejrozmanitějším v ČR. Hlavní hřeben se táhne od Velkého Polomu (1069 m) až po Radhošť (1129 m). K nejvyšším vrcholům patří Lysá hora (1323 m), Smrk (1276 m), Kněhyně (1…
1.9km
více »
Hotel Bezruč
Hotel Bezruč
Městečko
Poloha hotelu Hotel ** Petr Bezruč je zasazen do horského údolí ve svahu nad říčkou Satinou pod nejvyšší horou Beskyd - Lysou horou ( 1323 m.n.m.), ve výšce 620 m. n.m. v u jihovýchodního okraje obce Malenovice. …
2.1km
více »
Údolí Mazák
Údolí Mazák
Údolí
Údolí Mazáku se nachází asi 2 km za Ostravicí směrem k přehradě Šance. Spolehlivě vás tam dovede modrá turistická značka přímo z Ostravice. Nejprve míří po hlavní cestě, ale pak odbočí vlevo a vstupuje do údolí.…
2.2km
více »
Satinské vodopády
Satinské vodopády
Vodopád
Beskydy zrovna dvakrát neoplývají vyhlášenými vodopády a i to málo, co tu naštěstí máme, je v některých případech, tak trošku ukryto zraku veřejnosti. Mám na mysli především vodopády známe jako…
2.3km
více »
Ivančena - památník
Ivančena - památník
Památník
Památník. nedaleko rozcestí červené a modré turistické značky. Modrá směr Lysá hora po červené se dostanete až do Pražma. Mohyla je symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství. Roku…
2.7km
více »
Lysá hora
Lysá hora
Vrchol
"Lysá hora je nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd (1323 m n. m.). Z jejího vrcholu, který není zcela zalesněný, se rozbíhají 4 velké rozsochy, jež se rozvětvují v další menší podruž…
2.7km
více »
Smrk
Smrk
Vrchol
Smrk je druhou nejvyšší horou Beskyd a svou výškou 1276 m působí velmi majestátně. Je to hora osamocená s předvrcholem Malý Smrk (1173 m.n.m.) a je tvořená godulskými pískovci. Jste-li nadšenci vrcholových hospůdek a občerstvení, musíme vás zklamat na Smrku nic takového nenaleznete. A možná i proto je méně navštěvován a výstup na tento vrchol je považován za nejnáročnější v…
5.5km
více »