Jak jsem překonával svůj vlastní strach. Opět jsem zavítal do mého oblíbeného, určitě by se dalo říci, srdečního místa. Místa, které jsem „objevil“ sice relativně hodně pozdě, tím spíš, že se nachází jen kousek nad naší chatou. Místo, které má jednoduše svou vlastní duši. Místo na kterém jsem uskutečňoval první „pokusy“ a ověřování teorie v praxi. Místo jehož pískovec poznaly mé ruce asi nejčastěji. Místo „volného lezení“ i pro zcela obyčejného smrtelníka, kterým jsem já. Spíš jen obyčejného turistu než lezce. Místo, které je pro mě stále inspirací, oázou klidu (existují části, které nejsou až tak známé) i místa které jsou výzvou a srdce dokáže bušit naplno. „Malé skalky“, které mě jednoznačně okouzlily.   Spíš bych měl říkat balvany, i když některé jsou „poněkud“ rozlehlejší a vyšší. Činnost na nich prováděná se jmenuje bouldering, tedy lezení po balvanech. Každý si zde může najít ten „svůj“ kámen a zkusit to, na co jinde nemá odvahu. Přesto i zde se dají najít zajímavě obtížné cesty, které jsou ve skrytu známých stezek… Opět jsem zavítal do mého oblíbeného, určitě by se dalo říci, srdečního místa. Místa, které jsem „objevil“ sice relativně hodně pozdě, tím spíš, že se nachází jen kousek nad naší chatou. Místo, které má jednoduše svou vlastní duši. Místo na kterém jsem uskutečňoval první „pokusy“ a ověřování teorie v praxi. Místo jehož pískovec poznaly mé ruce asi nejčastěji. Místo „volného lezení“ i pro zcela obyčejného smrtelníka, kterým jsem já. Spíš jen obyčejného turistu než lezce. Místo, které je pro mě stále inspirací, oázou klidu (existují části, které nejsou až tak známé) i místa které jsou výzvou a srdce dokáže bušit naplno. „Malé skalky“, které mě jednoznačně okouzlily.   Spíš bych měl říkat balvany, i když některé jsou „poněkud“ rozlehlejší a vyšší. Činnost na nich prováděná se jmenuje bouldering, tedy lezení po balvanech. Každý si zde může najít ten „svůj“ kámen a zkusit to, na co jinde nemá odvahu. Přesto i zde se dají najít zajímavě obtížné cesty, které jsou ve skrytu známých stezek…