Zřícení předměřické vodní elektrárny do Labe v roce 1932 a stavba její nástupkyně

Výstavba zdejší vodní elektrárny byla úzce spojena s regulačními pracemi na Labi, které na konci roku 1912 postoupily od Hradce Králové až pod pevný předměřický jez, kde byl zřízen ve dně provizorní dřevěný práh. Protože se však zjistilo, že tyto práce nemohou být zastaveny, tak se o 2 roky později začalo s přípravou výstavby pohyblivého jezu (projekt byl vypracován Expoziturou c. k. ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze a stavba byla zadána firmě Ing. Karel Herzán z Prahy), kterou však hned na začátku ochromila 1. světová válka. Přesto se však podařilo závěrem roku 1915 dokončit stavební část jezu i mostu, který byl s jezem spojen. Začátkem roku 1917 však došlo při odchodu ledů k vážnému poškození chatrného pevného jezu, který byl v budoucím nadjezí stále v provozu, a musel být okamžitě opraven. Zároveň došlo k dokončení montáže jezové hradící konstrukce a zdvihacích mechanismů a urychleně bylo též započato s výstavbou vodní elektrárny pro zdejšího mlynáře Josefa Voženílka. Při průchodu ledů v roce 1918 došlo k opětovnému poškození a následnému zřícení starého jezu, čímž došlo k vyprázdnění zdrže a obtoku staveniště. Protržením jezu zůstaly mlýny a další podniky na Labském náhonu, do něhož starý jez vzdouval vodu, mimo provoz. V září téhož roku byla obnovena funkce Labského náhonu ze vzdutí nového jezu, ale veškeré práce na vodní elektrárně se 2 Francisovými turbínami s horizontální hřídelí a úpravách ve zdrži nového jezu byly ukončeny teprve v roce 1923. K jejímu plnému spuštění však mělo původně dojít již před 3 lety.

Již roku 1930 se objevily první problémy, kterým však nikdo nevěnoval pozornost, a tak se 10. dubna 1932 zhroutila strojovna předměřické elektrárny s obytnou budovou, polovinou jezu a mostu do Labe. Jen zázrakem vyvázli všichni obyvatelé elektrárny, která náležela mlynáři Josefu Voženílkovi, bez úhony. Tato katastrofa byla způsobena tím, že ničivé spodní proudy Labe od spuštění elektrárny v roce 1921 podemílaly základy, zvětšovaly vzniklé dutiny a praskliny, do nichž se propadly pilíře, až povolily neúprosnému tlaku vody, hmotnosti železa a betonu, takže nosná deska strojovny se zlomila a jen duchapřítomnost správce Kredby, strojníka Franka a velké štěstí zachránilo život 9 lidem, včetně 9leté Věry, dcery manželů Voženílkových, kteří byli v době katastrofy v Praze. Části dřevěného zařízení domu a bytu, dveře, kusy skříní, postelí a stolů, záclony, peřiny, různé textilie a drobnosti, to vše plulo jako němý svědek katastrofy k Hradci Králové. Dejme však slovo agrárnímu "Venkovu" ze 16. dubna 1932:

„Zásobování východních Čech elektřinou a předměřická katastrofa.

Předměřická katastrofa ukázala nejlépe, co znamená dokonalá elektrisace obcí a krajů. Jak jsme se zmínili, vodní elektrárna v Předměřicích na Labi byla uvedena do provozu v roce 1921. Byla to soukromá elektrárna J. Voženílka, která přebytek proudu dodávala do sítě Východočeských elektráren, akc. spol. v Hradci Králové. Elektrárna v Předměřicích byla dosti velkým objektem, neboť měla dvě turbiny o celkovém výkonu 1260 kva. Vyrobená energie byla jednak přímo dodávána do mlýnů kabelem o 5000 volt a pak vedením o 10.000 v do sítě Východočeských elektráren.

Katastrofa byla pocítěna v městské elektrárně v Hradci Králové po prvé v neděli ve 13.55 hod., kdy nastalo v síti krátké spojení a proto samočinně olejové vypínače vypnuly dodávání proudu. Již ve 13.58 hod. byly zase zapojeny a síť byla znovu pod proudem. Ve 14.10 hod. nastalo nové a mnohem větší krátké spojení v síti. Mezitím došla telefonická zpráva o katastrofě a proto ihned na místo byl vyslán vůz, aby odstranil vedení z bývalé hydroelektrárny, které se připojuje na hlavní vedení VČE. Ve 14.55 hod. mohla býti zase celá síť Východočeských elektráren pod proudem, neboť vedení z Předměřic bylo odstraněno. Pouze několik obcí v okolí Předměřic zůstalo bez proudu, neboť byly přímo zásobovány proudem z Předměřic. Kromě závodů, které pracovaly s vlastní vodní silou mezi Předměřicemi a Kukleny a které stržením jezu v Předměřicích neměly k disposici vodní spád, nebyl žádný jiný podnik postižen nedostatkem elektrického proudu. Kdyby uvedené podniky měly instalovanou primérní přípojku na síť VČE, pak ani ony se nedostaly do tak svízelné situace. VČE na žádost p. Voženílka za jeden den postavily prozatímní vedení, které zaručilo dodávku proudu pro světlo do mlýnů a druhý den pak dodávku potřebného proudu k pohonu. Instalace přívodu síly 500 ks za dva dny jest jistě výkon velmi pěkný a ukazuje pohotovost Východočeských elektráren.

Zásobování celého území VČE proudem je zaručeno, neboť elektrárny mají jednak velkou parní centrálu v Poříčí u Trutnova, dále vodní elektrárny ve Spálově, Liticích, Lese Království a Albrechticích a kromě toho řadu pomocných elektráren soukromých. Síť VČE jest připojena i na pardubickou elektrárnu a pak na síť Severomoravských elektráren, na severu na síť elektrárny v Liberci a Jablonci. Tímto spojením je zaručena dodávka do celé sítě i kdyby snad několik centrál bylo postiženo poruchami. V této naprosté bezpečnosti dodávky proudu jest právě výhoda soustavné elektrisace, kterou u nás provádíme od převratu vskutku plánovitě a k hospodářskému prospěchu celého státu.“

Krátce po katastrofě došlo k provizornímu zahrazení části řečiště od středního pilíře k pravému břehu hatěmi a záhozem, který byl opřen o zaberaněné piloty. Následně byl postaven hradlový jez u pravého břehu v místě bývalé vodní elektrárny, jejíž zbořeniště bylo odstraněno. Oprava havarovaného jezu skončila v listopadu 1933. Firma Josef Voženílek tehdy předložila dvojici nových projektů na stavbu vodní elektrárny, ale ani jeden jí nebyl schválen. V roce 1938 zpracovalo Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze projekt na výstavbu nového jezu a úpravu Labe v Předměřicích nad Labem. Stavba byla následujícího roku zadána firmě Kindl z Prahy a práce byly zahájeny v roce 1940, kdy bylo přikročeno též k úpravě řečiště. Po počátečních potížích bylo nutno projekt přepracovat a stavba pokračovala až do roku 1943, kdy ji zastavili Němci. S jejím dohotovením včetně obou polí silničního mostu a úseku přilehlé novostavby se započalo v roce 1946. Zaměstnanci si stanovili plán, že obě pole silničního mostu dokončí do 28. října 1948 a tento úkol dokončili o 5 dní dříve. Dále se zavázali, že odevzdají do provozu úsek silnice Předměřice nad Labem-Správčice do zahájení řepné kampaně, což rovněž splnili. Provedli též úpravu dvacetimetrového propustu, jak se zavázali Východočeským mlýnům. Roku 1948 byla stavebnímu závodu TA-511 zadána stavba vodní jímky ze železných štětovnic 16 m dlouhých v délce 113 m. Stavba horní stěny gigantické jímky byla zahájena 11. listopadu 1948 a ukončena 7. ledna 1949. Celé vodní dílo spolu s vodní elektrárnou bylo dokončeno až v roce 1952. Na tento krok se již s netrpělivostí čekalo, protože provizorní přemostění bylo v prosinci 1951 uzavřeno pro nákladní vozidla nad 2,5 tuny, což byl velký problém.