Loading...
Trojkřídlý patrový zámek s mansardovou střechou se vypíná na návrší jižně od zdislavické návsi. Díky střídmé architektonické podobě patří k nejmalebnějším feudálním sídlům z osvíceneckého období u nás. Hlavní vchod je zdůrazněn mělkým rizolitem a nad ním umístěným štítem s erbem Dubských. Fasády průčelí jsou bohatě členěny, boční kratší křídla mají mnohem skromnější ráz.
Předchůdcem zámku bývala tvrz, stojící zde již roku 1397. Na konci 17.století byla Adamem Karlem z Kopenic přestavěna na dosti skromný barokní zámek. Styl pozdního baroka podstatně změnil jeho vzhled roku 1790 a o čtyřicet let později na něm nechal klasicistní úpravy provést rod Dubských z Třebomyslic. Tato jeho podoba zůstala zachována dodnes, i když byl později upraven pro sociální ústav. V okolním parku vyrostly drobné stavby (např.Sofiin gloriet) ještě počátkem dvacátého století. Po válce byl zámek znárodněn a roku 1948 v něm zřízen sociální ústav. Po sametu v restituci vrácen původním majitelům, 2016 prodán a novým majitelem vzorně opraven.
Zámecký areál je veřejnosti nepřístupný, ale je možno si prohlédnout hrobku rakouské spisovatelky českého původu Marie Dubské (1830 – 1916), provdané Ebnerové z Eschenbachu. Pro svou zesnulou chuť ji severně od zámku nechal zbudovat její manžel Moritz. Klasicistní hrobka s vnitřní kaplí byla do okolního svažitého terénu velmi pěkně zakomponována. Zájemcům bývá otevřena v turistické sezóně o víkendech, dále při slavnostních příležitostech a výročích a také o „Víkendu otevřených zahrad.“
Marie Ebner z Eschenbachu se na zdislavickém zámku narodila a poté zde prožila i velkou část svého života. Psala hlavně romány, novely a povídky a díky obdobným tématům ve své tvorbě bývala přezdívána rakouskou Boženou Němcovou. Ta ale na rozdíl od ní žila v chudobě.
Nejznámějším Mariiným románem je „Obecní dítě“, z novel vyniká „Božena“ a z povídek pak ta o psovi, který se nemůže rozhodnout mezi láskou ke dvěma pánům – pytlákovi a myslivci, kteří se navzájem nenávidí. Povídka nese název „Kranbambuli.“
Psala i dramata, ale s nimi už takový úspěch neměla. Roku 1899 získala od císaře Františka Josefa I. vyznamenání za umění a vědu a o rok později čestný doktorát na vídeňské univerzitě. V roce 1910 a 1911 byla spisovatelka nominována na Nobelovu cenu za literaturu, v současnosti je u nás ale její tvorba (i když byla českého původu) zapomenuta.