Zámek v Hošticích

Vesničku Hoštice a její rázovité obyvatele dobře známe z komedií Zdeňka Trošky, ale tahle její jmenovkyně leží 17 km od Kroměříže ve svazích Litenčické pahorkatiny. Malebná víska s pouhými 157 obyvateli se může pochlubit mnoha zajímavostmi a památkami, z nichž tou nejvýznamnější je rozkošný zámeček obklopený parkem. Hoštice jsou poprvé zmiňovány Léta Páně 1141 v listině olomouckého biskupa Zdíka. Tvrz byla zbudována v polovině 14 století a zanikla za česko-uherských válek. Poté obnovena a definitivně zanikla za třicetileté války. Na jejím místě na konci 17.století vyrostl patrový barokní zámek. Roku 1788 byl přestavěn v rokokovém slohu a klasicistní pravy na něm provedeny na začátku století devatenáctého. Za Ferdinanda Geisslerna byl hlavně hoštický statek znám mezi chovateli a zemědělci v celé Evropě. Zámecký pán zde totiž vyšlechtil plemeno „jemnovlných“ ovcí, které za napoleonských blokád nahradily vlnu získavanou ze španělských ovcí merino.

 

 

Rod Dubských se stal majitelem zámku roku 1875. Známým se stal díky rakouské spisovatelce Marii Dubské (provdané Ebner – Eschenbach), která se sice narodila v sousedních Zdislavicích, ale na zámečku v Hošticích často pobývala a ráda se procházela v blízkých kaštanových alejích. Vyrůstala bez matky (zemřela krátce po jejím porodu) a malá Marie se ji snažila nahradit únikem do světa fantazie, ze kterého pak bohatě čerpala i ve své literární činnosti. Otci bylo její psaní proti srsti, pokládal je v té době za nevhodné pro ženu, a tak Marie často pobývala v Hošticích, kde našla ke své tvorbě tolik potřebný klid.

Stala se v té době nejznámější německy píšící spisovatelkou a po její smrti byla v parku umístěna její busta, na jejímž podstavci je rytina z jejího nejznámějšího románu „Obecní dítě.“

 

Za druhé světové války v hoštickém zámku členové partyzánského oddílu Olga zajali německého generálmajora Dietricha von Millera. Roku 1948 byl zámek rodu Dubských vyvlastněn a vybavení částečně odvezeno do Buchlovic. Interiéry hoštického zámeckého sídla sloužily od 1952 jako „Národní škola pro nápravu vad řeči“ a o rok později se proměnily na dětský domov, který byl funkční až do roku 1996. Nyní je zámek v soukromém vlastnictví, opravený a dobře udržovaný. Ačkoliv je veřejnosti oficiálně nepřístupný a ta si jej tak může i s parkem prohlédnout jen přes mříž u vchodu, přesto „cestička“ do jeho interiérů existuje. Jejich prohlídku je možno si domluvit na e-mailu: luksik.petr@post.cz, a vstupné je dobrovolné.

 

(Když jsem si na kterémsi webu prohlížel fotografie vnitřních zámeckých prostor, věřím, že prohlídka určitě stojí za to!

 

Závěrem snad už jen to, že si i tyhle Hoštice oblíbili filmaři. Na zámku se natáčely např. „Četnické humoresky“, „Četnící z Luhačovic“, filmy „Můj strýček Archimedes“ a „Znamení Koně“ a také scény z historického seriálu o Marii Terezii.