Žďárské vrchy - Devět skal

Bylo, nebylo... kdysi dávno se nějaké BYTOSTI na nebesích roztrhl perlový náhrdelník. Stalo se to zrovna nad centrální částí Žďárských vrchů a tam, kde jednotlivé kuličky na zem dopadly, proměnily se v krásné skalní útvary. Protože se tato "nehoda" udála ve veliké výši nad zemským povrchem, jednotlivé perly nedopadly na stejné místo, a tak jsou skoro všechny skály osamocené a dělí je navzájem od sebe menší či větší vzdálenosti. Jen na jednom jediném místě přistál zbytek náhrdelníku s vícero kuličkami a tady také najdeme jediné "skalní město" celé oblasti. (Možná že tak nějak by mohla vypadat pověst o vzniku Devíti skal)... ale ve skutečnosti ale vznikly tyto skalní útvary "až" ve starších čtvrtohorách a jsou tvořeny nejstaršími našimi přeměněnými horninami - krystalickými břidlicemi, v tomto konkrétním případě pak migmatickými a biotickými rulami.

Devět skal tvoří tři mohutné a na vrcholcích rozježené skalní hradby s devíti rozeklanými věžemi, které dosahují výše téměř 20 metrů. Součástí hlavního skalního areálu jsou další tři nižší věžovité útvary, takže celek opravdu vytváří jakési skalní miniměsto. Skalní kulisy, rozervané bezpočtem svislých puklin, jsou orámovány původní přirozenou smrkovou bučinou a tvoří tu nádherná, divoká a romantická přírodní zákoutí. Stromy si našly každé volné místo mezi balvany, spadajícími po svahu od skalních hradeb, daří se tu i suťovému porostu a mladé stromky podnikají "náletové výpady" do každé volné pukliny či škvíry hlavních skalních útvarů. Samozřejmostí je vyhlášení této pozoruhodné skalní oblasti Přírodní památkou - má rozlohu 3.33 ha. Vrchol nejvyšší skály je turistům dostupný po vyznačené odbočce z modré turistické trasy. Od lovecké chaty (vystavěné na začátku druhé světové války Němci pro jejich vysoce postavené nadřízené) stoupá v délce 100 m na skalní nádvoří mezi dvěma mohutnými skalními hradbami a odtud šplhá vlevo na tu vyšší skalní věž. Stezka není zabezpečena technickými pomůckami, a tak je místy nutno použít i rukou! (Rozhodně přístup na skalní vyhlídku nedoporučuji lidem trpícím závratí, přístup za deště pak bude obtížný i pro nás druhé.) Panorámata, viděná z přírodní "rozhledny" nás asi trochu zklamou: výhledová výseč na okolní krajinu je omezena jen jedním směrem, na stranu druhou máme pohled na romantické "hradní nádvoří," odkud jsme sem vylezli, a na nejbližší skalní bloky v okolí. Vše ostatní, co naše oči vidí, jsou už jen notně přerostlé koruny stromů okolního lesa. I tak je tu ale nádherně a navíc nás může hřát vědomí, že se nacházíme na nejvyšším místě Žďárských vrchů a to rovných 836 m nad hladinou moře!

Možná se při odpočinku na přírodní vyhlídce zamyslíme nad tím, proč se tyto skály jmenují zrovna Devět skal, když je tu těch skalních útvarů o něco víc. Já osobně si myslím, že to nebude tím, že by je počítal nějaký matematický analfabet jako já, ale protože právě název "Devět skal" zní při vyslovení nahlas nejvíc melodicky a tajuplně... (Schválně si zkuste říct jiný počet... a hned je po romantice !!)

Na tyto hlavní skalní útvary pak navazuje směrem na severovýchod téměř jeden a čtvrt kilometry dlouhý pás navzájem oddělených skalních útvarů - (počítáno i s Bílou skálou a skalkami v jejím okolí.) Jako zastavení či kapličky Křížové cesty tu v lesním hřebeni nad modrou značkou vystupují skalní věže, kazatelny a skalní bloky. Nesou názvy Ostrá skála, Žlutá věž, Uhlíř, Šedá věž, Varhany a jiné... Jedna ze skal dokonce nese k nemalé radosti "utiskované menšiny" název Cikánský hrad. Na něj a na ostatní skalky je ale horolezcům po většinu sezóny vstup zakázán! Není to ale proto, že by bylo lezení na skálu, označenou romským názvem, projevem rasové diskriminace, ale protože se skály staly domovem ohrožených ptačích druhů a v době hnízdění je tady lezení prostě zakázáno!

(Na hlavních Devíti skalách ale není skálolezení nijak omezeno.)