Zbytky železniční trati z Vítkovic do Svinova.
Turistické cíle • Žel. stanice
22.3.2026: Opět se jedná o článek, který vznikl úplnou náhodou a zcela nedávno. K „průzkumné výpravě“ mě dovedlo menší „pátráním“ po něčem zcela jiném. Určitě ne o mnoho dříve než se konal letošní významný běžecký svátek na severu Moravy a to „Ludgeřovická patnáctka“ [12]. Závod bývá velice brzy vyprodán, ale já jsem nelenil a zaregistroval se včas. Dostat se na start bylo možná obtížnější a více stresující než samotný závod. Závod byla „pohodička“. No, v určitém pohledu. Určitě jsem ale nebyl limitován kdy doběhnu do cíle, oproti výdeji čísel, které bylo poněkud na hraně. Ale stihl jsem [6]. Tehdy se mi podařilo „objevit“ historickou vodárnu (nebo pramen) v ostravských Benátkách. Vzhledem k těsnému stíhání startu nebyl sebemenší čas se zastavit. Na to jsem si našel jiný den po práci, bohužel vlak mi ujel „na stisk tlačítka pro otevírání dveří“ a tak jsem ztratil drahocennou půlhodinu, ale především čas, kdy ještě svítilo slunce. Fotky k popisu vodárny se mi podařilo udělat, ale na nevšední tunel mezi vodárnou v Nové Vsi a rybníky před školním statkem v Pískových dolech již světlo nestačilo. Přítmí ale stačilo na mnohem výraznější podání „valu“ nad ním. Hned mě napadly myšlenky co je to asi za kopec a že by bylo dobré se tam nějak vyškrábat. Ten den určitě už ne, časovou ztrátu na běh do Hrabůvky jsem měl více než hodinovou a tak jsem musel trasu zredukovat a neběžet k Odře, ale nezvykle si dát trasu v opačném směru než jsem zvyklý a to více méně stále do kopce. Úplně jiná zátěž a velká změna pro hlavu, která teď musela více přemýšlet jak rozložit síly na výběhy do vcelku strmých svahů (však zde bývaly doly na písek – dnes 23.3.2026 - jsem udělal čistě náhodou další „objev“ a ony skutečné bývalé doly na písek se nachází o pár kilometrů dál jihozápadním směrem) a stoupání do schodů, které jsem jindy „jen“ sebíhal, nyní bolely o dost více. Rytmicky jsou schody pochopitelně úplně mimo a tak se styl seběhů a výběhů musí „trochu“ hledat a zatím to nemám ani v nejmenším „odladěno“.
Nevyšel čas tehdy, ale v mapě jsem objevil, že by se nemělo až tak jednat o kopec, ale po zbytek železniční trati. Jaké, jsem netušil. Podle zákresu v mapě to vypadalo, že mohla směřovat třeba od Ferony do Svinova. Na mapě je uvedeno „zaniklá železniční trať Svinov – Vítkovice“. Více jsem o ni nevěděl, ale bylo rozhodnuto jaká bude ten večer popracovní procházka. Do Svinova přijíždím vlakem, ale stále nemám příliš mnoho času než slunce zapadne a bude již horší světlo. K začátkům valů nebo přesněji násepu proto dobíhám, bo není čas. Po důvěrně známé trase přes kovový most nad řekou Odrou, nazývaný také „Svinovská lávka“, kde kdysi vedla tato železniční trať (most byl postaven v roce 1926), ale nyní je to široko daleko nejbližší způsob jak mohou pěší nebo cyklisté překonat tuto významnou řeku. Pochopitelně mohlo by se jít po hlavní silnici ze Svinovských mostů do Nové Vsi, ale to není úplně košér a zcela bezpečné také ne. Pochopitelně je to i delší trasa. První náznak valů, který jsem viděl, začal od ulice „U Hrůbků“ dále východním směrem, ale pro hustý (ne až tak nízký) nízký porost jsem toto „privilegium“ přenechal jiným a zbaběle si nějakých prvních dvě stě metrů odpustil. Běžím kousek doprava a po chvíli doleva na ulici Spojnou. Ta mě dovede k mostním pilířům. Val (násep) je poměrně strmý a po chvíli poznám, že bude ještě strmější a nejistější. Celková délka od násepu a ulice U Hrůbků až ke kolejím vedoucím k bráně Ferony je to něco přes kilometr. Jsem trochu ovlivněn vánočním objevováním zbytků železniční trati z Hrabové Šučí do Nové Bělé až skoro na ulici „Na Šancích“. Kde v Nové Bělé existovalo dávné opevnění (šance) netuším. Cesta z Hrabové do Nové Bělé byla tak průchozí, že se dalo po většině trasy od mokřin u jihovýchodního cípu průmyslové oblasti „Na Rovince“ probíhat. Cestu do Bělé zastavil až plot rodinného domu jen pár desítek metrů od ulice „Na šancích“.
Na úseku bývalé trati ze Svinova do Vítkovic [7] to nejprve také vypadalo „strávitelně“, ale opak byl pravdou. Ostnatí vzrostlí ochranáři přírody i historie mi připravili cestičku trnitou. Pomyslně i doslova. Výška valu byla v některých místech značná a sklouznout dolů se mi určitě nechtělo. Pokud jsem tento násep schopen oběhnout po níže vedoucí pěšince a později i cestě k tunelu za pár minut, tak „hřebenovka“ byla očistcem. Vzpomínky na minulost bolí a ještě dnes, když píši článek, tak mám na rukou připomínky ještě viditelné. Ten a druhý den mi na kůži ještě naskočily pěkné „puchýře“ jako solidní alergická reakce. Je otázkou, zda to byla reakce na jedovatou „šťávu“ trnovníků – když jsem tam šel, tak bych keře trnovníkem nenazval, protože jsem tak impozantní trny jako nad hranou slavného a strašidelně kouzelného lomu Trhůvka, známějšího pod poetickým názvem „Pohádka“ [8] nedaleko hlučínské štěrkovny, neviděl. Překonání úseku mezi mostním pilířem na jeho západním konci k železničním kolejím vedoucím od Ferony do vítkovické průmyslové oblasti na východě mě trvalo určitě více než tři čtvrtě hodiny, spíš možná i celou hodinu. Někde jsem musel padlé stromy překračovat – to byla ta jednodušší varianta, ale mnohem častěji jsem musel trnitý porost podlézat. Skoro vždy mě něco chytlo za batoh nebo krk a nechtělo pustit. Později jsem už nesl batoh v rukou, ale ani to mi moc nepomohlo. V některých místech jsem dokonce musel sejít z cestičky, které byla patrně podobnými dobrodružnými šílenci označena žlutými „pentličkami“ na stromech jako jakési pomyslné tajné turistické značky. Podobně jako znamení těch, kteří se vydávají do zavřených dolů, štol nebo jeskyní a dalších míst, které nejsou úplně „košér“. Podobně jako překřížené větve u „vstupů do skal“ (v překladu jeskyní) znamenající „nevstupuj“ nebo alespoň „dávej si bacha“. U kopáčů minerálů (což je velice „nekošér“)to znamená: zde už je to „někoho“, kopej jinde. Ale nebudu se vydávat do problematiky něčeho, co se nemá. Podle některých řečí se měl tento úsek zkulturnit a vytvořit zde cyklostezka, ale pochopitelně z plánů sešlo a příroda si již prakticky všechno ovládla po svém. V jednom místě se mi dokonce podařilo tak pěkně neplánovaně sklouznout a už byla celá pravá a vlastně i levá ruka a kalhoty „čisté“ od něčeho podobně mazlavého a patrně ne příliš zdravého jako z odvodňovací štoly koksovny svaté Trojice [9].
I zde byla naznačena nenápadná cestička zase nahoru. Velice rád jsem se zase škrábal nahoru. Jen jsem si přál, aby nad klenbou tunelu nebyl podobný nepřívětivý porost. Tam bych se určitě nechtěl neplánovaně šinout dolů. Naštěstí o kus dále je již pěšinka o něco lépe průchozí až se dostávám na konec. Po pravici vidím rybníky před školním statkem a po levici oplocený objekt vodního zdroje prvního stupně (nejvíce chráněného) v Nové Vsi. Plot je opatřen i ohradníkem dávajícím vysokonapěťové impulzy v přibližně sekundovém intervalu [10]. Za tunelem je již cesta snadnější a násep více méně končí. Vcházím do malého ostrůvku ostravské divočiny uprostřed města. Přes koleje dál přecházet nechci, i když trať patrně nebude příliš používána. Nedaleko se nachází další, v dnešní době spíš politicky známější ostravská oblast „Bedřiška“. Určitě i ona si zaslouží zajímavý popis zde na Turistice, protože je i hornicky mnohem zajímavější než by mohlo z posledních zpráv o ni vyplývat. Bohužel na podstatné informace a historii se v dnešní době nějak zapomíná.
SKONČÍ DOLY A NA VŠE SE ZAPOMENE. NA VŠE DÍKY ČEMUŽ OSTRAVA A JEJÍ ŠIROKÉ OKOLÍ VZKVÉTALO. TO JE ŠPATNĚ. :-(
DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:
[1] https://banai.cz/zanikle-trate-vitkovicka-drobna-draha-vedla-do-piskovych-dolu/
[2] https://historie.ovajih.cz/drobna-draha-zabreh-piskove-doly-vitkovice/
[3] https://www.pshzd.cz/archeo.html
[6] https://www.turistika.cz/mista/ludgerovicka-patnactka-2026-s-necekanym-zpestrenim-navstevou-bunkru/detail … Ludgeřovická patnáctka 2026.
[7] https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/zanikle-trate-52-vitkovicka-zavodni-draha-werksabhn-zelezarny-vitkovice-ostrava.A220202_145640_po-cesku_vrja … jediný článek, který se mi podařilo na internetu objevit o této trati.
[8] https://www.turistika.cz/mista/peklo-nebo-pohadka/detail … lom „Pohádka“ v Děhylově / Jilešovicích.
[9] https://www.turistika.cz/mista/zanikajici-technicka-historie-ostravy-cast-ii-zbytky-koksovny-sv-trojice/detail … stále existující zbytky koksovny svaté Trojice.
Ostrava
Příspěvky z okolí Zbytky železniční trati z Vítkovic do Svinova.





