Zaniklý Temešvárský rybník

Jedním ze zaniklých a neobnovených královéhradeckých městských rybníků byl také Temešvárský rybník, na něhož můžeme dnes vzpomenout pouze pohledem na nedalekou dochovanou budovu bývalého mlýna. Původně se v těchto místech měly nacházet 2 rybníky, které měly být později spojeny do jednoho celku, ale osobně o tom pochybuji a mnoho autorů přišlo s touto teorií díky tomu, že výše zmíněný rybník často měnil svá pojmenování - Hunšovský (podle Petra Huneše, jenž držel zdejší dvůr a v letech 1458, 1480 a 1481 byl zmíněn jako královéhradecký městský radní; vyskytují se i verze Unčovský či Hrušovský), Vraždovský (v 16. století podle místního mlynáře Mikoláše Vraždy, který byl v roce 1513 hradeckým hofrychtéřem a roku 1599 měla od něj koupit rybník královéhradecká obec, což je také pochybné, protože buďto došlo k záměně číslice 1 za 9 a z letopočtu 1519 tak vznikl rok 1599, nebo šlo o úplný nesmysl, když byl rybník roku 1547 zkonfiskován císařem královéhradecké obci a v roce 1559 jí odkoupen od Jaroslava z Pernštejna), Vlčí hrdlo (ještě v letech 1744-1749 nacházíme místní pojmenování "U Vlčího hrdla") a Temešvárský. Z tohoto pak kolikrát vznikala nedorozumění, takže např. František Ladislav Sál ve své knize "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I." a mnozí další tvůrci z toho odvozovali, že se jednalo o vícero rybníků a ve skutečnosti to byl stále ten jeden samý, což se však kolikrát nese až do dnešních dob. Výše zmíněné rybníky též totiž nenalezneme v záznamech nikde vedle sebe, vždy pouze jednotlivě, takže existence pouhého jednoho rybníka v těchto místech musí být velice pravděpodobná.

Rybník Vlčí hrdlo byl podle tradice vybudován jakýmisi mnichy "k držení vody". Nejspíše šlo o opatovické benediktýny, kteří ho zřídili před rokem 1228, kdy byla poprvé zmíněna jeho existence, ale vzhledem k jeho vývoji se dá předpokládat, že se nejprve nacházel v dnešních loukách pod čp. 555, kde dodnes můžeme nalézt mokřadní místa. Přebytečná jarní voda pak byla odváděna odtokem u sádek do luk, kudy vedl později starý náhon (vybudovaný v roce 1533, podle jiných zdrojů až roku 1548), a pak uměle vyhloubeným příkopem k Šostenám do luk a do Labe. Jeho počátky v pozdější podobě však můžeme hledat až v 16. a 17. století a podle všeho vznikl nejen kvůli chovu ryb, ale rovněž jako rezervoár vody pro zdejší mlýn, jenž vznikl při Hunšovském dvoře, případně ještě před jeho vznikem. Původně však tento dvůr nebyl majetkem královéhradecké obce, což dokazuje zmínka v "Liber luteus", knize zápisů o prodejích domů a pozemků v letech 1588-1602: "Úředníci důchodní m. Hradce koupili dvůr Hunšovský k obci m. Hradce s povolením, též z jistého a bedlivého uvážení pánuov purgkmistra a pánuov plné raddy, pánuov starších obecních na místě vší obce m. Hradce, od starodávna k šosu a správě m. Hradce náležitý. Stal se tento trh v raddě v přítomnosti cís. rychtáře, p. purgkmistra a jiných pánuov radních." Stalo se tak 12. dubna 1588 (některé prameny hovoří již o roce 1587), kdy byla rovněž doložena existence Hunšovského rybníku, jenž byl v roce 1547 zkonfiskován císařem Ferdinandem I., roku 1559 byl získán městem zpět a své jméno nesl ještě v roce 1605, kdy u něj byla doložena existence mostu, alespoň podle Registry vydání z důchodu městského. Za třicetileté války byl dvůr s mlýnem roku 1645 vypálen Švédy a posléze postupně obnoven. Některé jeho pozemky byly odprodány královéhradeckou obcí v roce 1722 a již z roku 1749 máme zprávu o opětovné existenci tamního mlýna, který tehdy náležel Františku Kumprichtovi a ten ho odprodal Matěji Maršonovi, za něhož dochází k postupnému zmenšování rybníka a nově vzniklé plochy byly využívány k pastvě dobytka. Někdy v té době došlo též k přejmenování dvora a mlýna na Temešvár, údajně na oslavu osvobození Temešváru rakouským vojskem, k němuž došlo v roce 1718.

Za císařovny Marie Terezie mělo město spojit Hunšovský rybník s Vlčím hrdlem do jednolité vodní plochy, jež pak byla zvána podle sousedního mlýna, ale jak jsem již zmínil, tak jde spíše o tradovaný omyl, v němž pokračoval také regionální historik Ludvík Domečka, který spolu s Františkem Ladislavem Sálem tvrdil ve své knize "Královéhradecko. I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého" následující: "Za doby panování Marie Terezie nejspíše město Hradec Král. spojilo rybníky Hunšovský a Vlčí Hrdlo v jeden rybník, který se pak zval Temešvárským dle mlýna. Temešváru nebo též Vlčím Hrdlem. Později název rybník Temešvárský časem zcela vytlačil název Vlčí Hrdlo. Poněvadž při napájení velkého rybníku Temešvárského nebyla by stačila voda původně vedená ze Stěžer z nějaké studánky a deštivá s polí na rybník Hunšovský, byl přeložen kus toku náhona vedeného z Labe nad mlýnem předměřickým k rybníku Březhradskému na rybník Temešvárský. Tento nový náhon nazývá se r. 1749 asi náhonem Kumprichtovým, ježto při výtoku jeho z rybníka Temešvárského stál mlýn Frant. Kumprichta."

K výše jmenovanému dodejme, že po připojení rybníka na Velký Labský náhon po roce 1780 došlo ke zrušení stěžerské strouhy, která byla lidově zvána jako "Stroužka". Sám rybník se však tehdy nacházel pouze pod Temešvárským mlýnem, teprve později byl posunut severovýchodním směrem, což můžeme vidět v mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c113). V roce 1785 obhospodařoval okolní pozemky mlynář Jan Maršon, jenž vedl s královéhradeckou obcí několik sporů o vodu z rybníka a náhonu a o čištění koryta. Roku 1794 vyplácela královéhradecká obec zdejšímu fišmistrovi Janu Peškovi 9 zlatých za celoroční služby. Z let 1799-1800 máme zprávy o osazování rybníku rybami, které prováděla královéhradecká obec, jíž zůstala tato vodní plocha v majetku, zatímco mlýn se dostal do soukromých rukou. V té době taky probíhá dlouholetý spor vlastníka mlýna s kydlinovským mlynářem o dostatečné množství vody v náhonu. Roku 1804 došlo k pronajmutí rybníka, ale protože zisky z něj nebyly příliš veliké, tak byl v roce 1818 z většiny vypuštěn a vysušen. Ze 16 jiter a 65 čtverečných sáhů se staly louky a pole a pouze na 6 jitrech a 15 čtverečných sázích zůstal rybník, aby sloužil jako zásobárna vody pro zdejší mlýn, jehož vlastník František Šmejkal vydražil od města roku 1843 13 strychů pozemků z vysušeného Temešvárského rybníku, za něž zaplatil 1 686 zlatých a 15 krejcarů. Z map pak Temešvárský rybník, jehož maximum můžeme vidět v mapě II. vojenského mapování z let 1836-1852 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_7_VIII), zmizel ve 3. čtvrtině 19. století, kdy měl být úplně vypuštěn (ve svém maximu měl mít 44 348 čtverečných sáhů čili 84 měřic a sahat měl od dolní louky až po sádky), takže jedinou vodou v těchto místech zůstal Velký Labský náhon. Většina z pramenů se shoduje na roku 1875, což by mohlo odpovídat pravdě, protože v reambulaci stabilního katastru z roku 1874 je rybník sice zakreslen, ale již rozparcelován na jednotlivé pozemky (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_3361_6). Dalším důkazem může být zpráva o tom, že byla v rybníce 1. ledna 1866 nalezena mrtvola Matěje Macka z Jeníkovic. Jediným protichůdným pramenem je mapa III. vojenského mapování z let 1877-1880, kde je rybník stále zanesen (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3955_2), takže si můžeme vybrat, čemu věřit a čemu nikoliv. Je jasné, že zániku rybníka přispěla zejména výstavba železniční trati Severozápadní dráhy z Hradce Králové do Chlumce nad Cidlinou v letech 1873- 1874, která vedla horní třetinou této vodní plochy, která tak musela být zrušena právě před onou výstavbou a následně došlo i na zbytek rybníka, jenž můžeme najít ještě v Mapě politického a školního okresu Hradce Králové od Dr. Antonína Boháče z roku 1896 (viz http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/21765/?view=-160.734375,119.84375,7) a v některých kartografických dílech, které vznikly před 1. světovou válkou. Z map pak úplně mizí během 2. poloviny 20. let 20. století. V roce 1905 se již o severní části těchto míst hovořilo pouze jako o "pozemcích obecních na rybníce Temešvárském", a to v souvislosti s jejich šestiletým pronájmem Aloisi Michálkovi z Kuklen a vyplacení přebytku kauce ve výši 45,83 K. Jako louka posléze sloužil i zbytek rybníka pod železniční tratí, což dokazuje letecký měřicí snímek z roku 1937 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.HKRA80.08580&bz=-644028.07,-1043329.64).

Stejně tak dopadla i dřevěná budova sádek se starým čp. 2 a sedmerem přilehlých rybníčků z 18. století, jež se nacházela v zatáčce, kde se stýkají dnešní ulice Honkova a Pardubická a v současné době se na jejich části vypínají objekty čp. 899, 900, 15 a 526, neboť nové stavení čp. 2 tu bylo vybudováno v letech 1890-1891 a ani to zde již nenalezneme. Dnes náleží většina pozemků po tomto rybníce Ing. Davidu a Jaroslavě Šmeralovým, část patří státu a městu, přičemž tyto parcely slouží zejména jako skládka zeminy a různých stavebních odpadů, jež sem byly navezeny v minulosti, takže by dnes nikdo netipoval, že se v této vlnitě vypadající lokalitě někdy nacházela nějaká vodní plocha. Naopak severní část bývalého rybníka nad železniční tratí je parkově upravena a může tak sloužit k oddychu obyvatel města.