Hledání Strauchova dvora, známého z bitvy, v níž zvítězil v roce 1423 Jan Žižka z Trocnova

Husitské války se samozřejmě nevyhnuly ani Hradci Králové a nejde pouze jen o vypálení zdejšího hradu, aby nemohl být základnou pro opozici vůči straně podobojí. Nejvíce se však zde bojovalo poté, co se z něj stal tzv. Menší Tábor, když lidé okolo Jana Žižky z Trocnova opustili rozhádaný a znesvářený Tábor a hned první střetnutí dopadly pro nově vzniklý husitský svaz nesmírně dobře, zejména pokud šlo o bitvu u Hořic 20. dubna 1423. 4. srpna téhož roku Jan Žižka z Trocnova zvítězil spolu s Hradeckými nad armádou, jež byla složená z příslušníků svazu pražských měst v čele s bývalým Žižkovým spojencem Divišem Bořkem z Miletínka. Tato bitva, v níž se poprvé utkala dvě husitská vojska, se udála nedaleko Hradce Králové, a to u Strauchova dvora (jinak zvaného též Strachovým dvorem), jehož položení je nám dodnes neznámé a co pramen, to jiná teorie o tom, kde stával. Všude se též hovoří o bitvě samé, ale ne o osudech tohoto dvora.

Strauchův dvůr byl během bojů jednou ze stran zapálen. Jako vyhořelý zůstal po bitvě opuštěn a nikdy již nedošlo k jeho obnově. Byl však zničen tak, že dodnes se historikové nedokážou shodnout na tom, kde se onen dvůr nacházel. Královéhradecký historik František de Paula Švenda, který žil ve městě před rokem 1800, o něm psal, že toho jména i místa již žádná paměť v Hradci se nenachází. Václav Vladivoj Tomek ve svých „Místopisných pamětech města Hradce Králové“ tvrdí, že Strachův dvůr je nejspíše jeden z tehdejších dvorů mezi Stěžerami a Plotišti nad Labem. Věděl, že všechny hradecké dvory se nacházely mezi těmito dvěma obcemi, a proto tam bez bližšího určení umístil i Strauchův dvůr, i když v knize „“Děje království Českého píše, že Žižka porazil Diviše Bořka z Miletínka na hlavu před samým městem u Strauchova dvora. Od něho převzal tuto teorii též Hugo Toman. Karel Vladislav Zap zase píše: „Strhl se boj u nějakého Strachova dvora nedaleko Hradce“, František de Paula Švenda prohlašuje: „Žižka s hradeckými, vypravivše se z města tiše, v podměstí se sešikovali“, Bohuslav Balbín tvrdí obdobně: „v podměstí se sešikovali.“ Jisté je jen jediné, že nesprávná je teorie prof. Josefa Vinohorského, který tvrdí, že se Strauchův dvůr nacházel na Žižkově stole nedaleko Rosnic.

Nejvíce pramenů však situuje tento dvůr do Kuklen do okolí Zelené ulice a Pražské třídy, ať již jde o Ludvíka Domečku či Josefa Všetečku, na něž navázali další moderní autoři. Ze shořelého dvora tu měl totiž zůstat komín, který po letech spadl a probořil klenutí sklepa, v němž se nacházely středověké nádoby. Okolnímu poli se říkalo, jak dosvědčují zápisy v pozemkových knihách, ode dávna jako „U komína“. Z komína zbyla pouze spodní část (rondel), což potvrzuje zápis z roku 1736 v Lib. Contractum IX, kde se praví, že bylo prodáno čtyřkorcové „vorné“ pole od starodávna „U komína“ jmenované, u cesty vedle rundele komínu jdoucí.

Staří pamětníci tvrdili, že slýchali, že z cihel tohoto komínu byla vystavěna před čp. 135 (dům Josefa Dobrého) kaplička sv. Anny. Také v pozemkových knihách Adit. Divis III. z roku 1743 se jmenuje role, od starodávna řečená „U komína“, nyní již ale jako „U kapličky“. Tato kaplička stávala na místě pozdějšího chodníku od kovárny k obecnímu domu před čp. 135, jež dříve náleželo Hudlivaňkovi, proto byla zvaná kapličkou Hudlivaňkovou, aby byla odlišená od horní kapličky před Bláhovkou. Vzhledově byla podobná té mezi Pražským Předměstím a Pláckami a u Třebše, čímž vznikla domněnka, že byla vybudována při stavbě pevnosti a že takto byla pevnost omezena kapličkami na severu u Plácek, tehdy náležejících k Plotištím nad Labem, na jihu u Třebše, na západě u Kuklen a na východě sv. Markem. Ale zápis dosvědčuje, že stála již v roce 1743. Když pak bylo přestavováno čp. 135 a posunuto zpět od cesty, překážela kaplička průchozím, takže byla přenesena do jedné řady s domem čp. 135.

Studna po Strauchově dvoře se měla nalézat v nedalekém, dnes již neexistujícím lesíčku a již koncem 19. století byla popisována jako zaházená. Sklep prý býval v místech, kde stojí východní část školní budovy. V obou těchto místech se nalézal kolem roku 1800 písník, v němž se vykopávaly pravěké popelnice a říkalo se o něm, že je tam zakopán poklad. Také tam prý strašilo, na lidi tam odtud vycházelo kuře s ohnivýma očima. Jiná lidová vyprávěnka tvrdila, že zbytek komínu byl zříceninou po bývalém klášteře zakuklených jeptišek, od nichž měla obec obdržet své pojmenování.

Pozemek, na němž se nalézala kovárna čp. 138, náležel do roku 1828 c. k. silničnímu ředitelství. Tento pozemek zakoupil erár nejspíše v době, kdy stavěl v letech 1810-1814 silnici přes Kukleny, aby odtud bral štěrk. V těchto místech bývaly dříve 2 rybníčky, v nichž se plavili koně a myli krávy. V jednom z nich se utopil tovaryš řezníka Kubečka. Nynější náhon protékal oběma rybníky.

7. ledna 1828 zakoupil tento písník Václav Černý z Kuklen, dědic manželů Kadečkových, za 100 zlatých vídeňského čísla. 16. března 1840 byl přiřknut tento pozemek dědicům Černého, od nichž jej zakoupil 12. října 1841 Jan Zikl z Kuklen a o 2 roky později zde začal stavět kovárnu čp. 138, přičemž oba rybníky byly zavezeny. Mezi stavbou prodal Zikl písník i s nedostavěnou kovárnou Karlu Zadrobílkovi z Pražského Předměstí za 1 600 zlatých konvenční měny. Kovárna byla dostavěna až roku 1844. Změny v těchto místech jsou vidět již pouhým srovnáním I. vojenského mapování z let 1764-1768, resp. jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12897/?view=-77.5086662592857,107.53980655773711,6) s indikační skicou stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA220018400).

V již zmiňovaném a do dnešní doby nedochovaném lesíčku byl až do roku 1902 písník, z něhož se bral písek na stavbu školy, a kde se přišlo na sídelní jámy slezského rázu s popelnicemi a kulturní jámy z doby hradištní, z cihel vykrouženou studni (nalezena dělníky v roce 1898), sklep a husitské šipky. Soudilo se, že již zmíněný rondel komína je pozůstatkem stavení, které bylo spáleno až Švédy roku 1645, ale jelikož se tam nenašla žádná věc, jež by mohla být datována do období třicetileté války, tak tato teorie pozbývá smyslu. Navíc na místě kuklenské papírny (pozdější nový cukrovar a strojírna, dnes areál ZVU) byla vykopána řada starých kosterních pozůstatků, což by nasvědčovalo tomu, že tu bylo bojiště. Na hřbitov byly totiž kostry pohřbeny až příliš neuspořádaně. Je tedy skutečně možné, že Strauchův dvůr se nalézal v místech dnešní kuklenské školy nebo nedaleko ní, čemuž by napovídala řada nepřímých důkazů, ať již třeba směr, kudy táhli Žižkovi bojovníci. Avšak vzhledem k tomu, co se zachovalo do dnešní doby v listinné formě, nebo díky obrovské úpravě terénu při stavbě královéhradecké pevnosti v 18. století a dalším změnám během prusko-rakouské války, jež vyvrcholily moderní výstavbou, jež kolikrát nedbala na nic a na nikoho, se již sotva dozvíme, kde se tento objekt nacházel.