Zaniklý panský pivovar v Dolním Přímu

Výroba piva je skoro stejně stará jako lidstvo samo, a tak není nic divného, že téměř každý šlechtic měl u svého sídla v rámci hospodářského dvora i vlastní pivovar. Dolní Přím se od tohoto scénáře nikterak nelišil.

Uvádí se, že poprvé byl zmíněn k roku 1626, kdy došlo k dělení majetku po zemřelém Ctiboru Zárubovi z Hustířan. Tehdy totiž jeho synové dosáhli plnoletosti a 19. ledna téhož roku obdržel starší Jan Václav rosnický dvůr, dvůr Kubcovský v Byněvicích, vsi Rosnice, Břízu, Charbuzice, Těchlovice, Jehlice, Chlum, Horní Černůtky a Byněvice se vším příslušenstvím; naopak mladší Vilém Šťastný získal nově obnovenou tvrz Nízký Přím s poplužním dvorem s ratejnou, chlévy, lednicí, pivovarem, vsi Nízký a Vysoký Přím, Probluz, Stěžírky atd. Z toho však můžeme usoudit, že byl staršího původu, protože v té době byl plně funkční, a tudíž nešlo o nově vzniklý podnik. Za třicetileté války byl celý přímský statek zpustlý a zničený. Když zemřel Vilém Šťastný, bylo přímské zboží postoupeno jeho sestře Lidmile Majdaléně a následně jejímu muži Oldřichu Linhartovi z Vinoře na Popovicích. Po jeho smrti v roce 1658 převzal poručnictví jeho bratr Rudolf. Když dosáhl plnoletosti mladší Oldřichův syn Julius, došlo 1. března 1661 k rozdělení majetku, přičemž přímský pivovar připadl právě jemu. Protože rosnická část, jíž získal jeho bratr Rudolf, neměla vlastní pivovar, vymínil si Juliův bratr to, aby si mohl v následujících třech letech vařit pivo v přímském pivovaře.

Pivovar tu fungoval nepřetržitě za každého vlastníka, a to i za královéhradeckých jezuitů, kteří získali přímský statek roku 1677. Jaký byl stav přímského pivovaru v roce 1740, to nám dokládá urbář přímského panství z téhož roku, v němž se píše mj. toto:

"Při tom statku nachází se pivovar v Přímě jeden blízko při residenci se sladovnou, hvozdem, spilkou a s příbytkem sládkovým, vše ode zdi vystavěným, při tom pivovaře jest studnice z kteréž se voda váží a po žlábku jak do štoku tak i na pánev se pouští. Pivo se zde vaří ječné jednou jednu každou várku na 15 sudův, 1 vědro i s dolívkou a babou. Na vejstav takovýho i každý várky příjde 13 sudův, 2 vědra na dolívky a 5 věder a baby 2 vědra.

Sladu na každou várku se dává 24 strichy, chmele dobrého 2 strichy a soli 3 žejdlíky.

Co se sklepu dotejče, takový jest v residenci velmi dobrý a při něm lednice náležitá, kdež pivo dost dlouho dobře zachovati se může.

Sládek má zde nyní obilního deputátu roční služby na penězích 20 zlatých a za popel 5 zl. Kvasnice na maeso jemu se pahsírují. Šrůtky od šenkýřův z každého vystaveného sudu dostává 12 kr.

Mláto pak všechno do panskýho dvoru dle tabely, kterou na kanceláři k spatření má, se to rozdělí a do - a nikam jinam - což po každé várce šafáři sobě kam patří, odvezou.: to je do všech sedmi dvorův.:

Pomáhači k tomu pivovaru jsou dva, kteříž při každý várce a neb kdykoliv se jim nařídí v pivovaře se najíti a cokoliv jim od sládka se nařídí vykonati, povinni jsou, jimž za takové práce mimo pahsírující roboty z každé várky po půl vědru předních a po vědře zadních patok neb řidiny se dává a k tomu ročně deputátu dostanou, totíž: pšenice po věrteli, žita po jednom strichu a 2 věrtele, ječmena po dvou věrtelích a hrachu po 1 věrteli."

Tehdy byl všechno panské nádobí mimo štoků povinnen opravovat a zhotovovat nové panský bednář, jehož roční deputát činil 20 zlatých, ale dřevo a obruče na jeho práci zaopatřovala vždy vrchnost. Dřevo na sušení sladu se dováželo z místních lesů a na 1 várku připadalo 7-8 sáhů. Kromě čepování vrchnosti se mohlo pivo podávat v hospodách na Nízkém Přímu a v Popovicích a v krčmách v Černůtkách, Probluzi, Rosnicích, Bříze, Stěžerách, Vysokém Přímu a v Plotištích, přičemž všichni si ho museli z Přímu přivážet, jen do Plotišť bylo dodáváno panským potahem.

Počátkem následujícího století se začal objevovat problém s vodou, ať již s jejím množstvím, tak zároveň i s kvalitou. To se vyřešilo v roce 1824, kdy správce Jan Tyll nechal podchytit prameny u kapličky sv. Františka a odtud vedl vodu dřevěným potrubím na přímský zámek, hospodářský dvůr a tamní pivovar, jejichž tehdejší stav nám zachycuje indikační skica stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA370018400). Jiným zádrhelem se stala prusko-rakouská válka roku 1866, kdy byl pivovar zasažen dělostřeleckou palbou a vyhořel. Karel Sabina o tom ve své knize "Kronika války Prusko-Italsko-Rakouské. Prostonárodní vylíčení na bojišti severním a jižním v roce 1866" o tom píše toto: "Od Nechanic ubírali jsme se k Přímu, kterážto dědina jest skoro jedno spáleniště; zvláště pivovár byl ohněm na dobro zničen. Zapálili prý sami Sasové rozsáhlé stavení toto, když odtamtud ustupovati museli, aby nepříteli další cestu zamezili." Zakrátko však byl pivovar obnoven a pivo se tu vařilo dále.

Jeho dny však byly sečteny, když bylo přímské panství zakoupeno roku 1879 Harrachy. Ti dali přednost nově rozšiřovanému pivovaru v Sadové, který byl již v roce 1902 strojním na var 40 hektolitrů piva. Nějakou dobu přímský pivovar ještě v omezené míře fungoval, aby byl nakonec po roce 1880 uzavřen a přeměněn na sýrárnu. Výrazným zdejším sládkem v Dolním Přímu byl František Hanuš, bratr Fibichovy manželky Betty, jenž odtud odešel roku 1883 do Doksan. Po něm tu ještě působil Antonín Eugen Vanžatta, o němž je zmínka jako o přímském sládkovi ještě v roce 1884, téhož roku odešel jeho nástupce Jan Hošťálek do Častolovic a toho zastoupil Jan Kašpar, jenž předtím působil jako sklepmistr v Plzni a roku 1886 se přemístil ve stejné funkci do Stěžer. Původní vzhled pivovaru zmizel při několika přestavbách objektu a připomínkou, že tu kdy býval, jsou pouze sklepy pod výše umístěnou stodolou. Naopak sýrárna, známá zejména svou Nivou (ne tou z Madety, ale tou skutečně originální!), je nadále funkční, což lze zjistit na jejím webu: https://niva-dolniprim.cz.