Zaniklý kostel v Habřině

Každý, kdo se vydá od Holohlav k Habřině, uvidí cestou kolem Chloumku kostel sv. Václava, který se vypíná na tomto vrchu, i když ve vegetačním období bývá spíše zakryt stromovím, takže ho můžeme pouze tušit. Právě s tímto chrámem Páně, jenž byl papežovým rozhodnutím z roku 1295 potvrzen v držení pražských cyriáků (jako kaple sv. Václava na Chlumku, náležející ke kostelu v Pardubicích) a později opatovických benediktýnů, máme spojenou obec Habřinu, i když dříve měla tato ves vlastní kostel i přímo v obci.

Jednalo se o kostel Narození Panny Marie, který měl být původně filiálním k výše zmíněné svatováclavské svatyni, ale později byl opatřen vlastním plebánem. Podle lidových podání měl být vybudován v roce 1350, ale nejspíše šlo ve skutečnosti o zmínku v soupise pražské diecéze z let 1344-1350. Zajímavé je, že oba plebáni žili přímo v Habřině, a to v jedné farní budově. Pozoruhodné je, že se fara nacházela tak daleko od kostela sv. Václava, když byl mnohem starší než habřinský svatostánek. Roku 1357 si totiž plebán Jan v Habřině směnil místo s Martinem, plebánem z Úbislavic, což povolili zdejší patroni Kunata z Habřiny (psán i jako Konata či Koňata) a Čeněk z Hustířan. Plebán Martin zemřel v roce 1371 a ještě téhož roku se stal jeho nástupcem Jiřík Klerik ze Sendražic (v části pramenů je zmiňován jako Řehoř), jenž si v roce 1376 směnil místo s hořičským plebánem Janem. Oba tyto kroky schválil patron, jímž stále byl Čeněk z Hustířan.

Plebán Jan zemřel roku 1384 a habřinský panoš Bavor dosadil k tomuto kostelu plebána Mikuláše Wernera. Zde se opět prameny rozcházejí, zatímco dašický farář P. Josef Nechvíle hovoří o roce 1384, tak P. Josef Kurka ve svém díle „Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (místopis církevní do r. 1421)“ píše, že Bavor z Habřiny podal kněze Mikoláše po zemřelém faráři Janu až roku 1388. Ještě v roce 1407 uváděl habřinský plebán svého kolegu v Holohlavech. Další zpráva o něm pochází z roku 1411, kdy Petr z Habřiny, jinak z Hustířan, zřídil kaplanství „v mateřském kostele sv. Václava na Chlumku“, a to za souhlasu Václava, plebána filiálního kostela v Habřině. Věno tohoto kaplanství sestávalo ze 6 kop úroku ze vsi Zderaz s 5 pruty rolí, luk a lesů na konci vsi Habřiny s chalupou pro stálé kaplanství, přičemž kaplan měl za povinnost sloužit mše sv. na Chloumku 3x týdně.

Zmínku o tom nalezneme i v knize Josefa Mirovíta Krále „Průwodce po Biskupstwj Králowéhradeckém, aneb Topografické a hystorycké popsánj wssech měst, městeček, panstwj, hradů, klássterů, statků, sýdel rytjřských, wesnic a zbořených hradů, y s památnými vdalostmi gegich, w témž biskupstwj se nacházegjcých. Swazek druhý“ z roku 1826: „Býwal zde kostel, genž neyprwé filiálnjm kostela sw. Wácslawa na Chlumku, a pak farnjm byl; nebo o něm l. 1380. w knihách základnjch gakožto o kostele wlastnjm farářem opatřeným se gedná. L. 1411. 25. dubna Petr z Habřiny, ginak z Hustiřan, s powolenjm faráře při filiálnjm kostele w Habřině bydljcým, kaplanstwj při kostele sw. Wácslawa na Chlumku založil, a 6 kop grossů ročnjch auroků k wýžiwě téhož kaplana na swém dwoře Zderaze wykázal.*)

*) Libr. Erect. Volu. 9. k. 8. Apud Balb. de decimotione ecclesiarum.“

Habřinská plebánie platila roku 1369 4 groše papežského desátku, ale tento každoroční odvod nebyl stejný, jako tomu bylo jinde, neboť předtím bylo placeno 5 grošů a později dokonce 8 grošů, z čehož můžeme usuzovat, že tato fara nějakým způsobem zbohatla, což se posléze projevilo právě na výši papežského desátku. Posledním z vlastníků tohoto zboží a zároveň patronem kostelů na Chloumku a v Habřině byl Aleš Rodovský z Hustířan, jenž asi v roce 1533 prodal ves Habřinu s kostelem na Chloumku Mikuláši Trčkovi z Lípy za 850 kop grošů českých, čímž se tato stala součástí smiřického panství.

Později se stal kostel filiálním do Holohlav a tento krok nebyl ničím výjimečným, neboť nejprve husitské období a následně třicetiletá válka měly za následek zchudnutí fary a stejně tak jejího patronátu. Sama ves byla ještě v horším stavu, takže nebylo kde brát, aby si mohla udržet dvojici chrámů Páně, a tak byl habřinský kostel v 18. století zbourán (pamětní kniha holohlavského děkanství sděluje toto: „Pravděpodobně v roce 1788 byl v obci Habřině prodán kostel Blahoslavené Panny Marie, který byl doložen již v roce 1380, což habřinští občané nemile nesli, neboť musí při špatném počasí chodit nyní do kostela na Chloumek, kam není dobrá cesta.“, některé zdroje hovoří o roce 1790, který se vyskytuje i na jiném místě již zmíněné pamětní knihy, ale o obou rocích srdečně pochybuji, protože o habřinském chrámu Páně není zmínky v seznamu filiálních kostelů holohlavského děkanství z roku 1718, nebyl uveden rovněž ani v Müllerově mapě Čech z roku 1720, v Erbergově a Winklerově mapě z roku 1760 nebo v mapě královéhradeckého kraje z roku 1770, v nichž je zaznamenán pouze kostel sv. Václava na Chloumku, pokud tedy nebyl odsvěcen a využíván k jiným účelům) a materiál z něj použit na různé stavby v širém okolí.

Rozebrán byl tak dokonale, že se z něj vůbec nic nedochovalo, dokonce jsou rozpory ohledně jeho umístění, ale většinou je lokalizován do míst, kde je dnes vztyčen kamenný kříž se zvoničkou a za nimi se nachází rybník, který je zaznamenán v těchto místech již v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Johanna Dreslera a četaře (částníka či pantafíra) Františka Jarolímka. „Místopisný slovník historický království českého“ od prof. Augusta Sedláčka o jeho konci mluví prostě: „Zdejší kostel v minulém století zrušen, prodán a pak rozmetán.“

V době josefinských úprav měl být zrušen i kostel na Chloumku, ale holohlavský děkan slíbil habřinským občanům odpuštění desátků, pakliže nabídnou ke zrušení právě ten svůj. Památkou na původní habřinský kostel tak zůstaly pouze sochy sv. Petra a Pavla, jež byly přeneseny na Chloumek na oltář sv. Jana Nepomuckého, kde byly zrestaurovány a slavnostně posvěceny 22. června 1884. Původně měly sloužit jako stavební materiál na mlýn v Trotině, ale mlynář je zde od roku 1792 s úctou uchovával, aby byly později navráceny svému účelu. Ty tu však dnes po několikanásobném vykradení kostela v 90. letech 20. století již nenajdeme. Oněm jedincům bych za to ruce polámal.