Zámecký park Kynžvart

Zámecký park u zámku v Kynžvartu nechali vybudovat Metternichové, kteří se stali majiteli původní tvrze z konce 16. století jako konfiskátu v roce 1630. V letech 1681 - 1691 nechali tvrz přestavět na barokní zámek. Roku 1818 se ujal dědictví princ Klemens Wenzel von Metternich a v letech 1820 - 1839 provedl rozsáhlou přestavbu zámku ve stylu vídeňského klasicismu. Půjčku na přestavbu zámku mu poskytl bankéř Solomon Rothschild. V té době již rakouský kancléř potřeboval reprezentativní sídlo, kde by mohl přijímat vzácné návštěvy - hlavy států, významné básníky i další osobnosti tehdejší společnosti. V roce 1828 zde zřídil první muzeum se sbírkami kuriozit. Exponáty mu uspořádal sám poslední chebský Kat Karl Huss. Současně s přestavbou zámku byl budován zámecký lesopark s památnými místy, jezírky, altánky a vzácnými dřevinami. Metternichové sídlili na zámku až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován státem. Po odchodu americké armády byl zámek již v roce 1947 otevřen včetně všech sbírek a rozsáhlé knihovny. V roce 1964 posloužil exteriér i interiér zámku jako kulisa pro film Kdyby tisíc klarinetů. V roce 1967 byl zámek kvůli dřevomorce uzavřen a po rozháhlé přestavbě plně otevřen až v roce 2001.

Klemens Metternich usoudil, že nová tvář zámku potřebuje i rozsáhlý park. Byl zbudován ve letech 1820 -1833 v anglickém stylu podle návrhu dvorního vídeňského architekta Riedla.

Prohlídku parku jsem začínali u Kříže princezny Pascaliny, která byla na tomto místě rozsápána dogami, které prý na ni poštval její žárlivý manžel. Pokračovali jsme k monumentu císaře Františka, který nechal snaživý kancléř vybudovat k poctě svého chlebodárce a oblíbeného panovníka. Ještě před přestavbou parku bylo kolem Památníku bronzové zábradlí. Ve které sběrně asi skončilo?

Vrátili jsme se k rybníkům, kde nás zkropil deštík ze zavlažovacích zařízení. Místo bolševníku tady bude golfové hřiště. Omylem jsme totiž vstoupili na budoucí "green".

Největší obdiv se váže k Lesní kapli sv. Kříže, vybudované v roce 1835 v pseudogotickém stylu, která se stala časem oblíbeným poutním místem okolních věřících. Je citlivě zasazena do lesoparku nad zámkem mezi přírodní kameny a do včech stran jsou od ní nádherné průhledy do okolí. Na dohled na Kamenné vyvýšenině se nachází litinová "Čajovna", kde se ještě v třicátých letech minulého století podával pro panstvo Čaj o páté.

Zastavili jsme se u památného stromu u Zámeckého pivovaru (zmiňovaného už v roce 1606) - lípy srdčité. Ještě jsme omrkli zámecké kamenné sedátko, litinovou plastiku bohyně lovu Diany (originál se nachází ve francouzských Versailles), jak se pokouší zasáhnout šípem zbloudilou laň. Jo a napili jsme se ze Lvího pramene. Uáááá!

O zeleném moru západních Čech - bolševníku velkolepém - a jeho rozšíření jsem slyšela několik verzí. První - semínka daroval Metternichovi sám ruský car Mikuláš I. jako okrasnou bylinu pro jeho nově vznikající zahradu. Že by neměl car Mikuláš I. nic lepšího na práci? Druhá pravděpodobnější verze je ta, že semínka uvízla v dřevěných bednách, kterými byl zajištěn transport obrovských malachitových váz a mís, které sebou car Mikuláš I. přivezl z Kavkazu pro kancléře spřáteleného císařství jako pozornost podniku. Bedny byly rozebrány a semínka se rozlétla do širokého dalekého okolí. A létají tady dodnes...