Zahájení autobusové dopravy v Úpici v roce 1921

Původně bylo plánováno, že se Úpice stane součástí železniční trati a bude mít vlastní nádraží. To ale bylo nakonec zřízeno v nedalekých Malých Svatoňovicích, což přineslo Úpici určité dopravní komplikace. Proto se město rozhodlo podle příkladu jiných měst uvažovat o zřízení meziměstské autobusové dopravy, kterou po vzniku ČSR provozovala poštovní správa.

K zajištění autobusového spojení města se Dvorem Králové nad Labem, Trutnovem a nádražím v Malých Svatoňovicích opatřila obec způsobilou garáž, kterou odevzdala poštovní správě k bezplatnému užívání. Zároveň převzala záruku za případný schodek provozu autobusové poštovní dopravy ve výši 136 000 Kč na 10 let.

Komise ohledně zavedení autobusové dopravy v Úpici, jež byla složena ze zástupců poštovního ředitelství a zúčastněných měst, se uskutečnila 25. února 1921. Tehdy však ještě žádný autobus nevyjel, neboť poštovní správa neměla dostatek vozidel a v rámci republiky byly mnohem důležitější trasy.

Nastaly dlouhé úřední průtahy, takže autobusová doprava byla zahájena až 1. prosince téhož roku. Jednalo se o spojení se svatoňovickým nádražím a Trutnovem, čímž se Úpičtí dočkali alespoň částečně lepšího spojení se světem. Na nádraží do Malých Svatoňovic dojížděl autobus ke všem vlakům, do Trutnova jezdil 2x denně. Jízdné z úpického náměstí ke svatoňovickému nádraží činilo 4 Kč, do Trutnova se jezdilo za 7 Kč.

Na nové lince do Trutnova se však stala hned před vánočními svátky velká nehoda. Na kluzké a zledovatělé silnici mezi Rokytníkem a Trutnovem sjel autobus do hlubokého příkopu a následně se převrátil. Cestující i řidič měli velké štěstí, protože byli jen lehce zraněni, a to zejména skleněnými střepy. Velkou smůlu však měl otec ředitele úpické měšťanské školy Josefa Hrdého, který se nešťastnou náhodou dostal pod autobus a utrpěl zlomeniny nohy, ruky a žeber. Těmto poraněním nakonec podlehl.

Dalším problémem se stalo to, že poštovní ředitelství od 1. února 1922 zrušilo autobusové spoje k nejfrekventovanějším odpoledním vlakům, a to kvůli tomu, že tyto vlaky nevozí poštu. Zdejší občané byli velmi rozhořčeni, což dokládá i článek Národních listů z 10. února 1922: „Z Úpice. (Autobus.) Od 1. prosince m. r. dojížděl poštovní autobus odtud šestkrát denně k nádraží Svatoňovice-Úpice. K nejfrekventovanějším vlakům náležejí odpolední vlaky k Josefovu-Jaroměři v 15.59 a k Trutnovu v 16.29. A tu dne 1. února t. r. ředitelství pošt a telegrafů v Pardubicích po 2. hod. odp. telegrafickým rozkazem zastavilo jízdu autobusu k uvedeným vlakům s poukazem, že vlaky tyto nevezou pošty. Cestující byli tím nemile překvapeni a rozhořčeni. Může-li autobus jezditi k vlakům ve 4.26 a 23.42, jež také pošty nevezou, proč výhoda tato odňata byla k vlakům odpoledním? Žádáme tudíž slušně v zájmu turistiky i cestujícího obecenstva, aby ředitelství pošt a telegrafů zákaz svůj zrušilo a jízdu autobusu k těmto vlakům znovu neprodleně zavedlo. - Odbor Klubu čsl. turistů v Úpici. K. Pleskač, předseda.“

Na závěr ještě dodejme to, že spojení se Dvorem Králové nad Labem se Úpice dočkala až v září 1932, kdy se uvolnil autobus po zrušení linek Dvůr Králové nad Labem – Pecka a Pecka– Lázně Bělohrad, jež měly nepříznivé provozní výsledky.

Zahájení autobusové dopravy v Úpici v roce 1921 na mapě