Během 1. poloviny 16. století byl vybudován za účelem napájení celé soustavy rybníků, pil a mlýnů umělý vodní náhon Alba, který je znám též pod místním lidovým pojmenováním Vantroka. Vede přes Častolovice, Týniště nad Orlicí a lesy u Bědovic až do centra města, kde se vlévá do Dědiny. Protože byla voda v něm od nepaměti velmi čistá, byla využívána jako zdroj vody pro Třebechovice pod Orebem. Tak tomu bylo ještě na počátku 20. století. Rozvoj zdejšího průmyslu a rozrušený přívod užitkové vody z Vantrok přinutil obecní správu hledat lepší zdroje kvalitní vody pro zásobování Třebechovic pod Orebem, přičemž první zmínka o vybudování městského vodovodu pochází ze Základního upravovacího plánu Třebechovic pod Orebem od Dr. Vladimíra Zákrejse z roku 1927.
Původně se jednalo o možnosti připojit se k projektu tzv. Metujského vodovodu. To by však bylo kvůli různým průtahům a celkové nejistotě velmi zdlouhavé a vedení města tlačil čas. Proto bylo vytypováno několik míst, odkud by se pro nový vodovod mohla voda čerpat. Úplně nejpodrobněji byly prozkoumány nesčetné prameny v lese zvaném Studánka, které vyhovovaly kvalitou své vody. Zmínka o myšlence vybudování vlastního vodovodu se objevila na stránkách celostátního tisku, příkladem budiž "Venkov" ze 2. října 1929:
„Město Třebechovice pod Orebem zřídí samostatný vodovod. Město Třebechovice p. O. mínilo otázku vodovodní řešiti připojením na příští vodovod metujský. Jelikož však město v posledních letech trpí nedostatkem pitné vody a dosavadní primitivní vodovod s vodou užitkovou byl mrazy letošní zimy zničen, nemůže čekati, až uskutečněn bude skupinový vodovod metujský a přikročí ke zřízení samostatného vodovodu. Zastupitelstvo v tomto smyslu učinilo usnesení. Prameny v nedalekém lese »Studánka« (u Bědovic), s jichž využitím se počítá, poskytují velké množství vody výborné jakosti.“
Po posudku hydrologa a profesora pražské techniky Ing. Jana Vladimíra Hráského, který byl autorem projektu současně budované městské kanalizace, byl vypracován firmou Ing. Jar. Matička z Prahy-Karlína projekt městského vodovodu, který byl uspořádán tak, že gravitací přitékala voda ze Studánek do akumulační studny vodárny u lesíka Parku a odtud byla vytláčena na nedaleký vrch Kalvárii, kde byl zřízen dvojitý železobetonový zemní vodojem o obsahu 700 m3. Ve Studánkách bylo původně projektováno 9 jímacích studní, nakonec z nich byla realizována jen třetina, díky níž bylo získáváno přes 30 l za sekundu. Vybudování přečerpávací stanice, výtlačného řádu, vodojemů a vodovodní sítě bylo svěřeno společnosti Ing. Josef Drahoš ve Vysokém Mýtě, naopak od města do Studánek provedl stavbu vodovodu Ing. Matička.
Samotná stavba byla velmi rychle provedena, protože rozhodnutí obecního zastupitelstva pochází z 25. listopadu 1929 a vodovod byl slavnostně otevřen 15. listopadu následujícího roku. Vodovod s celkovou délkou potrubí přes 20 km, 3 jímacími studnami, vodárnou a vodojemy o obsahu 7 000 hektolitrů vyšel na 3 881 000 Kč, což bylo mnohem méně, než by činila částka, kterou by bylo město účastno na projektu metujského vodovodu, a kanalizace od královéhradecké firmy Ing. Marvan a Macháček se stokovým potrubím v úhrnné délce 8,5 km, 130 vstupními šachticemi a 250 dešťovými vpouštěmi stála 2 678 146 Kč. Vodné bylo stanoveno jednak paušálem podle počtu místností od 40 Kč ročně, jednak za m3 2,50 Kč, při větším odběru po 2 Kč, 1,50 Kč a 1 Kč.
Na závěr dodejme, že ačkoli byl původně samostatným vodovodem a později se stal součástí Vodárenské soustavy Východní Čechy, tak se na jeho vedení mnoho nezměnilo, pouze byla část jeho potrubí postupně vyměňována, takže dnes zde nalezneme jak litinové, tak plastové potrubí (viz
https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/kanalizacetrebechovice20070710.html). Obdobně je to s vybavením výše jmenovaného vodojemu, pouze prameniště trpí tím, že voda není tak kvalitní jako dříve, čehož příkladem může být její kontaminace, jež se před lety řešila, ale k úplné nápravě nedošlo.