Pomník Jana Theobalda Helda v Třebechovicích pod Orebem

Tento velký vlastenec a lékař-lidumil, který byl Aloisem Jiráskem zvěčněn v jeho pentalogii „F. L. Věk“, se narodil 11. prosince 1770 v Třebechovicích pod Orebem jako Jan František Heldt, syn zdejšího ranhojiče Františka Bartoloměje Heldta (původní čp. 23, dnešní čp. 6). Záhy ztratil otce, který byl 19. května 1781 ubit sedláky, kteří na jeho poli způsobili značnou škodu a nechtěli ji uhradit. O výživu pětičlenné rodiny se tak musela postarat pouze matka. Ve svém rodišti prožil pouze své dětsví a léta obecné školy, do níž chodil již od svých 4 let, jinak celý zbytek života strávil v Praze. Již od dětství byl výborným hudebníkem a zpěvákem. Třebechovický učitel Václav Čížek ho naučil hře na housle, ale více známým byl Held díky svému zpěvu.

Zvučný soprán též otevřel 13letému Heldovi Prahu, protože 21. března 1783 byl přijat za vokalistu na kůr pražského kostela u Panny Marie Sněžné, kde byl tehdy ředitelem kůru vyhlášený hudebník Václav Praupner. Tento regenschori mu takto zařídil malé stipendium zpěváka na kůru. Již tehdy napsal ne zrovna zdařilou operetu „Der Bettelstudent“, která obsahovala několik písní s doprovodem orchestru. Později se od Panny Marie Sněžné dostal na celé zaopatření ke křížovníkům, kde působil až do roku 1789. Hlavní školu a první latinskou třídu vychodil u piaristů (k nim nastoupil v roce 1785), kde se naučil obstojně německy. Ve 2. třídě přešel na akademické gymnázium na Starém Městě pražském, kde studoval s výborným prospěchem a domů se navracel pouze o prázdninách.

Soprán vydržel Heldovi do 18 let, po mutaci začal zpívat barytonem. Ve svých pamětech vzpomínal na to, že v opeře „Die eingebildeten Philosophen“ zpíval před mutováním roli primadony a po půldruhém roce v téže opeře již barytonovou roli otce dívky – primadony, jejíž part měl původně. Mimo již zmíněné housle a zpěv si zamiloval anglickou kytaru (jeho žačkou byla také arcivévodkyně Marie Anna) a také sám komponoval, k čemuž ho přivedl jeho přítel Jan Vitásek. V roce 1798 složil 6 skladeb „Divertimenti“ pro housle. Pod pseudonymem Jan Orebský vydal zhudebnělých „Šestero selských písní“ K. A. Šnajdra. Méně známé jsou nápěvy anonymně vydané v „Sebrání českých písní složených od Jana Svobody, učitele v vzorní ochranitelně malých dítek na Hrádku v prospěch vzorní ochranitelny malých dítek“ (1836). Sepsal historii nemocnice Milosrdných bratří a řadu lékařských spisů. Z těch latinských a německých je nejvýznamnější: „Tentamen historicum illustrandis rebus anno MCCCCIX in universitate Pragensi gestis (Pragae 1827).“ Mnoho jeho knih však zůstalo pouze v rukopise.

Po dokončení studií na filozofické fakultě, kde zaujal profesory Augusta Gottlieba Meißnera a Ignáce Cornovu, vstoupil v roce 1792 na pražskou lékařskou fakultu, kde byl 21. srpna 1797 promován na doktora medicíny. Původně se chtěl odebrat za svým bratrem Hynkem (Ignácem Františkem), který byl důstojníkem polské armády. Po pádu Polského království se však rozhodl raději zůstat doma. Více než 30 let působil v nemocnici Milosrdných bratří, jejíž fyzikus Daniel O'Hehir si ho zvolil za svého zástupce a po jeho smrti roku 1799 se dostal Held na jeho místo. V letech 1801-1802 i v pozdějším období se staral o léčbu duševně nemocného učence Josefa Dobrovského, kterého se zastal proti policejnímu řediteli hraběti Josefu Vratislavovi, že nebyl poslán do blázince, ale mohl zůstat v nemocnici u Milosrdných (duševní choroba u Dobrovského propukla v roce 1787 a gradovala v letech 1795 a 1801).

Od počátku 19. století byl ordinujícím lékařem v klášteře voršilek a v letech 1813-1814 navíc ve vojenské nemocnici, jež byla zřízena v klášteře uršulinském, a pro níž zřídil zvláštní lékárnu. Od roku 1815 byl 6 let primářem filiálky c. k. všeobecné nemocnice, zřízené pro choromyslné. Při epidemii spály v roce 1822 zastával místo prvního lékaře ve všeobecné nemocnici za nepřítomného profesora Bischofa a to samé místo zastával prozatímně opět roku 1826 po zemřelém profesoru Joklíčkovi. V letech 1818, 1819, 1823, 1824 a 1825 byl zvolen děkanem lékařské fakulty a v akademickém roce 1826- 1827 též rektorem pražské univerzity. V roce 1841 mu císař Ferdinand udělil titul císařského rady. Zemřel 30. června 1851 v Praze, kde byla jeho mrtvola vykropena v kostele u sv. Trojice, načež byla odvezena do Třebechovic pod Orebem, kde byla pohřbena na Orebu.

Z výše uvedeného vyplývá, že Jan Theobald Held byl skutečně velmi výraznou osobností, který ani v Praze na Třebechovice pod Orebem nikdy nezapomněl a vždy se staral o jejich povznesení a rozvoj. Jako velký lidumil vždy posílal finanční a hmotnou podporu pohořelým nebo jinak postiženým obyvatelům Třenechovic pod Orebem a okolních obcí; na stavbu hřbitovního kostela Božího Těla na Orebu věnoval 926 zlatých, zároveň nakreslil sám jeho plán (nerealizovaný) a u příležitosti jeho posvěcení složil píseň ke mši sv. „Otevřen již stánek Boží“; po jeho výstavbě do něj zakoupil obraz nad hlavní oltář; založil nadaci pro zdejší hudební školu, jíž vedl Stanislav Mertl a tak bychom mohli ještě pokračovat, aby byl tento výčet úplný.

Z tohoto důvodu se jeho rodná obec k němu vždy s hrdostí hlásila. Vrcholem jejího snažení se staly v roce 1935 oslavy Jana Theobalda Helda, které napotřetí vzdaly úctu tomuto učenci, pokud nepočítáme každoroční oslavy u příležitosti jeho narození a úmrtí. Poprvé to bylo zřízením náhrobku, podruhé zasazením pamětní desky 6. září 1885 na jeho rodném domě, při němž pronesl slavnostní řeč prof. Arnošt Jan Winter, a potřetí právě postavením pomníku v sadech, o jehož zřízení bylo definitivně rozhodnuto na společné schůzi zástupců obce a místních spolků 15. března 1927.

Jeho odhalení se nakonec uskutečnilo až 20. června 1935 a slavnosti byl přítomen rektor Univerzity Karlovy v Praze prof. JUDr. Josef Drachovský a lékařskou fakultu zastupoval docent MUDr. Josef Vinař, který byl slavnostním řečníkem. Kromě nich promluvil též docent MUDr. Duchoslav Panýrek za Ústřední jednotu československých lékařů. Okresní úřad zastupoval vládní rada Jindřich Volf.

Tato bronzová busta od akademického sochaře Josefa Václava Škody z Hradce Králové, která je umístěna na podstavec z hladké žuly, byla odevzdána okrašlovacím spolkem za zvuků státní hymny do ochrany města. K jeho provedení došlo z iniciativy a zásluhou starosty města a zdejšího továrníka Rudolfa Vitouška. Následujícího dne pak byly na Orebu ještě uspořádány zádušní bohoslužby na památku tohoto velikána. Od té doby pomník zdobí Heldův park (s výjimkou německé okupace, kdy byla busta sňata a vrátila se na své místo až v roce 1945), který byl poprvé upraven roku 1955 a naposledy prošel celkovou revitalizací v roce 2015.