Věžový vodojem na Zámečku

Tento vodojem, jenž je vidět zdaleka a je tudíž dobrým orientačním bodem, byl postaven podle projektu specialisty na technické stavby Ing. Bohuslava Drahoše v letech 1936-1937 v souvislosti se stavbou novohradeckého vodovodu, k jehož vybudování se obec rozhodla v souvislosti s velkým nedostatkem vody. Kritické byly zejména roky 1932-1935.

Obecní rada a zastupitelstvo uvažovaly o zřízení vodovodu již v roce 1929. Obec tehdy zaplatila 4 200 Kč na přípravné práce ohledně Metujského skupinového vodovodu. Jeho rozpočet však činil 10 000 000 Kč a kdyby se chtěl Nový Hradec Králové stát jeho členem, musel by zaplatit 24 000 Kč podílů. Navíc příslušný náklad na tento vodovod by byl pro Nový Hradec Králové 4 000 000 Kč, což byla horentní suma, takže obec z tohoto projektu okamžitě vycouvala a začala přemýšlet o vlastním podniku. Již 6. února 1932 nabídl projekt obecního vodovodu Antonín Hájek z Prahy. 20. ledna následujícího roku se obecní rada rozhodla zahájit přípravné práce a o 7 dnů později bylo vypracování generálního projektu obecního vodovodu zadáno firmě Dr. Ing. František Uher v Pečkách za 10 000 Kč. 3. března 1933 schválilo tento postup obecní zastupitelstvo a 13. března téhož roku byla zhotovena první sonda, a to v Habřinách.

Z následně dodaného projektu bylo zjištěno, že samostatný vodovod přijde obec o 50 % levněji než Metujský skupinový (1 900 000 Kč). Při vodoprávním řízení 31. ledna 1934 se proti dosavadnímu plánu postavilo město Hradec Králové, jemuž šlo o to, aby se Nový Hradec Králové připojil na jeho vodovod. Námitky se většinou týkaly toho, že jímání vody ohrozí okolní královéhradecké městské lesy a jejich zdárný vývoj a rovněž městské rybniční hospodářství. Z tohoto důvodu byly hledány nové zdroje vody. V roce 1935 došly 4 nabídky na stavbu jímacích studní pro vodovod. Pro obec je prozkoumal stavitel František Capoušek a posléze podal svoji nabídku, jež byla přijata za 165 000 Kč. Obdobně bylo postupováno při zřízení čtveřice sond, jejichž dozor měl Ing. Pucek. V květnu 1935 se objevily první protesty proti vodovodu, přičemž k místním občanům se přidala obec Třebeš a někteří obyvatelé Moravského Předměstí (kvůli tomu, že bylo z obecního vodovodu vynecháno). 1. srpna 1935 byla vypsána soutěž na stavbu vodovodu, do níž došlo 35 nabídek, z toho 13 na stavbu, ostatní na strojní a další vybavení. 4. října 1935 byla vybrána dvojice firem – Kunc a bratři Novákové a Drahoš, Krix a Capoušek. O 6 dnů později schválil zemský výbor částku ve výši 3 486 700 Kč na výstavbu novohradeckého vodovodu. 18. října téhož roku bylo pro firmu Kunc a bratři Novákové 18 obecních zastupitelů, naopak 12 hlasovalo pro Capouška. Starosta František Kulhánek však podporoval druhou skupinu. Dokonce se objevily náznaky, že v zadání stavby vodovodu byla již od počátku korupce.

Přes všechny uvedené problémy se obec pustila do výstavby vodovodu. 28. dubna 1936 byl dozorcem při jeho stavbě zvolen stavitel Jar. Martinek, čímž byla vlastně ona stavba zahájena, neboť 3. dubna bylo usneseno se stavbou ihned započít. 1. září téhož roku byly kopáním základů pro nový vodojem přerušeny prameny Rozárky, kterážto studeň byla v největší nouzi o vodu útočištěm lidí z Kopce sv. Jana, Kluků a hořejšího Nového Hradce Králové. Ke konci roku již voda tekla do domácností těch, kteří si s připojením pospíšili.

Stavbu provedla firma Drahoš, Krix a Capoušek proti vůli zemského úřadu, který zamítl tuto firmu a doporučil zadání stavby firmě Ing. Hráský, Jenš a Dub za 1 922 084,28 Kč nebo zakázku rozdělit mezi firmy Ing. Kunc a bratři Novákové (721 995,40 Kč) a J. Matička (1 170 851,15 Kč). Nato však byla 3. ledna obecním zastupitelstvem proti vůli zemského úřadu zvolena 18 hlasy firma Drahoš, Krix a Capoušek. Zemský úřad sice schválil usnesení zastupitelstva, ale vymínil si, že rozdíl 98 000 Kč v nabídkách nebude subvencován.

Správcem stavby byl Ing. Oldřich Lébl, vrchní rada od zemského úřadu. Strojní zařízení bylo zadáno firmě Janka a spol. Radotín za 260 352,07 Kč. 25. února a 20. března 1936 byla opakována nabídka města Hradce Králové na odběr vody z městského vodovodu. 1. ledna 1937 již voda tekla všude, kde byly přípojky. Někde měli již vodu o vánočních svátcích 1936. K tomu ještě dodejme, že již v červenci 1937 se ocitl před soudem v Brně rada zemského úřadu Lébl, protože byl obžalován pro braní úplatků ve výši 7 000 Kč a košů lahůdek při stavbách různých vodovodů, např. v Bechyni.

V roce 1956 se započalo na Zámečku u hvězdárny se stavbou podzemních vodojemů pro Velký Hradec Králové, která byla plánována na 8 let (dnes mají celkový objem 48 500 m3). 4. června 1964 byl poprvé napojen vodovod Nového Hradce Králové na královéhradeckou vodovodní síť, a tak byla odstavena čerpací stanice v Třebši, která sloužila od roku 1936.

Nový Hradec Králové tím získal novou pitnou vodu, která na jedné straně pochází z podzemních zdrojů a na straně druhé z řeky Orlice, jež prochází úpravnou na Slezském Předměstí, přičemž její zásobárna je v dokončených rezervoárech nedaleko hvězdárny.

Výše zmíněný věžový vodojem o objemu 320 m3, který je tvořen železobetonovým válcovým dříkem se schodištěm, jenž je obezděn režnou cihlou, a hlavicí s nádrží na vodu, přitom dodnes slouží pro zásobování části Nového Hradce Králové. Navíc prošel v roce 1995 velkou rekonstrukcí. Celková výška stavby je od paty po vrcholovou zasklenou část 38,5 m. Vnější průměr nádrže je 11 m. Vnější průměr nohy vodojemu je 7,4 m. Celkový počet schodů je 220 (138 k spodnímu ochozu + 82 k nejvyšší části). Od 14. listopadu 2017 je navíc památkově chráněn. Tehdy totiž nabylo právní moci rozhodnutí ministerstva kultury z 18. října téhož roku.

Další zajímavostí je pohyblivá kamera umístěná od roku 2014 na špici vodojemu. Otáčí se od západu na východ a zpět. Každou minutu stvoří a odešle jeden snímek, z nichž se každý den ve 12.00 a 24.00 hodin vytváří pohyblivé video. U webkamery je umístěna automatická meteostanice a její údaje jsou vkládány do pořízených snímků.

Věžový vodojem na Zámečku na mapě