Lokalita Na vinicích

Toto označení náleží jižním svahům Kopce sv. Jana, jemuž se však všeobecně říká spíše Zámeček. A nikdo se nemůže mýlit, když si bude myslet, že vzniklo od toho, že se zde dříve pěstovala vinná réva, i když šlo o poměrně krátkou dobu, a to z většiny jen do třicetileté války, protože od pobělohorského období se sem víno již začalo pouze dovážet. Zmínku o zdejším vinohradnictví vložil do své knihy "Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XIX. Politický okres Královéhradecký" i prof. Antonín Cechner, který v ní napsal: "Na místě nynější osady bývaly četné vinice měšťanů Královéhradeckých, proto říkalo se tu druhdy »na vinici«, od XV. století pak »na Konstanci«."

Většina autorů se shoduje na tom, že zdejší vinice byly zakládány v 16. století, jen někteří jejich zrod kladou do období panování Lucemburků. První zmínku o zdejším vinohradnictví totiž máme až v souvislosti s královéhradeckým měšťanem Lukášem "Formanem" Hostovským z Hostovic, jenž náležel ke straně podobojí a v roce 1530 nechal na tehdejším vrchu "Konstanci" postavit dřevěný kostel "ku cti a chvále Pána Boha a k památce mistra Jana Husi, mistra Jeronyma z Prahy a jiných vroucích mučeníků českých, v naději boží svatých". Ten odkázal 200 kop českých grošů na vychování kněze, který by tam každou 4. neděli a o výročních svátcích přisluhoval, ale vedle toho založil vedle kostela tzv. Zádušní vinici.

Výše zmíněná vinice asi posléze zanikla, protože roku 1538 si založil místní poustevník Jiří Šváb u svého domu při hřbitově malou vinici. Spíše však došlo k jejímu přejmenování, protože v roce 1530 královéhradecká obec obdržela darem vinici Na Konstanci, která jí však nepřinášela velké zisky, např. roku 1541 to bylo 42 kop a 10 grošů. Ohledně nákladů na její provoz víme o tom, že v následujícm roce musela vyplatit 12 česačkám hroznů, 2 putnařům, vinaři a obsluze lisu 46 grošů a 3 denáry. Z tohoto důvodu se vinohradu snažila zbavit, což se jí podařilo až později, kdy nesl pojmenování Obecní vinice. V té době se zde muselo vinné révě jinak dařit a poptávka po místním vinu musela být velká, neboť mnozí měšťané toužili mít v těchto místech svoje vlastní vinohrady. A město jim skutečně vycházelo vstříc, protože např. v roce 1539 dalo místa pro vinice Janu Slatinskému a Janu Strakovi a roku 1540 rovněž Havlu Barborovi a Václavu Prokopovi. Plochy vinohradů se nadále rozšiřovaly a docházelo k častným změnám jak výměr, tak vlastníků vinic.

V roce 1541 Karel Krejčí, vnuk Lukáše Formana, koupil od Martina Švába vinici i s domkem, v němž bydlel. Podmínkou purkmistra a městské rady bylo to, aby v tomto domku mohli zdržovat při konání služeb Božích kněží a kostelníci a při špatném počasí i ostatní lidé, zvláště děti. O rok později Augustin Bednář prodal svoji vinici, jež se nacházela vedle Švábovy vinice, Janu Strakovi. Majitelem tzv. Obecní vinice byl Dušek z Třebše, od něhož ji zase koupil Jan Damašek a o polovinu ji rozšířil. Tato vinice se však připomíná až roku 1556, kdy ji městský radní Viktorin Písecký prodal spolu s lisem a domkem za 200 kop grošů Matěji Vinařovi s tím závazkem, že on i jeho dědicové budou povinni držitelům vinic Malé Kotoulské, Slatinské a Stracké „víno ve svém presu tlačiti a světniček pod tím presem ležících až do vytlačení vína k užívání ponechati“. V roce 1579 císařský rychtář Jiří Balbín z Vorličné koupil od Víta Straky vinici. Roku 1596 byla ke kostelu přikoupena od Jana Holta tzv. Královská vinice, o níž se soudí, že jde o bývalou Obecní vinici. Ještě ke konci 16. století se připomínají vinohrady Jíry Práči a Šimona Rázovského a roku 1611 vinice Jana Rudy, která ležela mezi vinicemi Mariany Pekelské z Vorličné a Václava Úpického. V témže roce Mariana Pekelská přikoupila z tzv. Rázovské vinice 2 díly ke své vinici, která hraničila s Práčovou a Kotlářovou vinicí a od dávných dob byla zvána jako Součkova (též Součkovská). Roku 1617 prodal Matěj Kotlář svoji vinici i s domem a stavením v ní, kde se říkalo "Nad strání", sousedovi Janu Kozorovi.

Ale jak se změnily časy a celé království zasáhla válka, jež byla později nazvána jako třicetiletá, tak postupně ochladál zájem o vinohrady na Zámečku, protože královéhradečtí měšťané měli jiné starosti, a to mnohem větší, aby dokázali ve zdraví přežít pohnuté časy a obhájili své majetky i životy svých blízkých. Některé vinohrady byly též zabaveny, protože náležely emigrantům. Dvou z nich se dokonce svévolně ujal královéhradecký arciděkan Jiří Černovský z Lerchenfeldu. Usadil tam dokonce svého hlídače, který zbil jednoho z původních držitelů, když se vrátil a šel se podívat na svůj majetek, v jakém zůstal stavu. Vlastníci vinic se tak nadále měnili, ale nové vinice se od 17. století již nezakládaly, spíše postupem času během válečných událostí a krátce po nich zanikaly, čímž se rovněž stále zmenšoval výběr perkrechtů, který spolu se správou viničních pozemků (vedením urbáře všech vinohradů se zevrubným udáním výměry a vlastníků) náležel perkmistru hor viničních v Praze, jehož úřad byl dvorským dekretem z 10. listopadu 1783 spojen s komorní prokuraturou, čímž de facto zanikl.

Některé z vinohradů však přečkaly až do relativně moderní doby, protože v tereziánském katastru z roku 1748 nalezneme zmínku o Kotečníkově vinici, i když ta se však nacházela spíše již blíže Klukům. V roce 1767 existovala vinice ještě přímo u Zámečku, což dokazuje kupní smlouva ze 4. června téhož roku, kdy vdova Františka Prochazková prodala Zámeček se zahradou, vinicí, loukou a užívacím právem Františku a Uršule Moratovým z Hradce Králové, a to za 1 400 rýnských zlatých, jež byly vyplaceny v hotovosti. A jedna vinice byla připomínána na Zámečku ještě v roce 1833, u níž se soudí, že šlo o bývalou Kotečníkovu vinici. Když se podíváme do indikační skici stabilního katastru z roku 1840, tak uvidíme, že šlo o vinohrad, který náležel k hospodářství čp. 12 a nacházel se přibližně v místech, kde dnes stojí chatka s če. 4. Jinak zde již žádný jiný vinohrad nenalezneme, neboť z nich se staly pouhé zahrady, ovocné sady a zejména pole (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA487018400). Tehdy jsme tu mohli nalézt jen roztroušenou zástavbu, která byla tvořena pouze roubenými objekty čp. 14, 16 a 18 (vznikly v souvislosti se zřízením zdejších vinic a jako jediné je přečkaly, protože většina původních vinařských domků zanikla), pokud nepočítáme zástavbu při hlavní silnici z Nového Hradce Králové na Zámeček a hospodářství čp. 17, jež bylo přímo na hranicích s roudničským katastrem. O 5 let později měla celá Třebeš i s Kopcem sv. Jana dohromady 4 ary a 35 m2 vinohradů, což odpovídá právě oné vinici při čp. 12, která musela zaniknout někdy na přelomu 19. a 20. století, protože byla zakreslena ještě v reambulaci stabilního katastru z roku 1870.

Jak dopadly zdejší vinohrady, tak o tom píše František Pitaš ve své publikaci "Nový Hradec Králové 1930" následující: "Vinice na Zámečku zanikaly asi ve válce 30leté. Jen názvy polí "Pod vinicí" a tu tam ještě se vyskytnuvší výhonek na pozemku Böhmově, nyní Zákravského, pak v zahradě prof. dra Smotlachy zbytek vinného sklepu, připomínají, že zde kdysi vinice byly." Jako role a zahrady sloužily tyto stráně ještě počátkem 60. let 20. století (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_1__M-33-68-(123) a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.HKRA63.09541), aby zde na přelomu 70. a 80. let 20. století začaly vznikat další objekty, zejména k rekreačním účelům, případně šlo o chatky k tamním zahrádkám. K dalšímu zastavování pak začalo docházet od 90. let téhož století, což je vidět již jen srovnáním leteckých meřicích snímků z let 1995 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1995.HKRA62.00580) a 2020 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2020.HKRA62.00183). Jako památka na původní časy tak zůstal pouze název v roce 2017 pojmenované ulice Na Vinicích (viz https://www.parlamentnilisty.cz/politika/obce-volicum/V-Hradci-je-nova-ulice-Na-Vinici-493060) a zbytek cesty od kostela sv. Jana Křtitele do Roudničky, jehož horní část je dnes pouhou pěšinou se schůdky. Jinak se lokalita oproti minulosti tak proměnila, že by ji málokdo poznal a všem změnám stále není konec, zvláště pokud jde o její postupné zastavování novými objekty.