VELKÁ VÁLKA VE VAL DI SOLE – Forte Strino (Werk Strino)

Valdimír Mišík, potažmo Josef Kainar vzpomíná, jak jeho strýček legionář válčil na Piavě. Nebyl to jen strýček, autorovi tam např. válčil dědeček ovšem ne jako legionář ale jako řadový příslušní R-U armády. Ne každému se podařilo přeběhnout, nebo nebyl každý tak nějak uvědomělý, aby věděl která strana je ta správná. A nebyla to jen ta pověstná Piava, ale velká část dnešního severního pohraničí Itálie, Jižní Tyrolsko, oblast Trentina apod. A protože obě zmíněné oblasti v době Velké války (dnes říkáme první) tehdy patřilo soustátí Rakouska-Uherska, válčilo se i tady. Paradoxně jak víme z dějepisu, před rokem 1914 existoval seskupení Dohoda a Trojspolek. K Dohodě patřily Britská říše, Francie, Rusko. Do Trojspolku Německo, R-U a Itálie. Ovšem jak válka vypukla, Itálie si šikovně počkala jak se bude situace vyvíjet a nakonec se přidala k mocnostem Dohody…

Vlastně právě proto, že si dělala zálusk na jižní rakouské provincie. Ve výsledku se sice tvrdí že armáda rakousko-uherská to v severní Itálii vyhrála, bylo to vítězství Pyrhovo. Po míru ve Versailes se nástupnické Rakousko muselo těchto území vzdát.

Italové si ovšem na tyto oblasti brousili zuby delší dobu, dejme tomu od období Risorgimenta, tedy znovusjednocení Itálie, které probíhalo od poloviny 19. století. Ovšem v čele rakouských armád stál tehdy schopný velitel Josef Radecký (patrně nejslavnější český válečník). Státní hranice se tak ustálila v oblasti Dolomit a jednou z linií byli průsmyk Tonale i celá oblast údolí řek Vermigliana a Noce, neboli Val di Sole.

V roce 1856 nařídil slavný maršál zahájit opevňovací práce v okolních horách a řada z nich se uplatnila v bojích Velké války.

Jako první vybudovaná pevnost se považuje Forte Strino. Postavena byla v letech 1860–66. Měla bránit závěrečnou část cesty od Vermiglia do průsmyku Tonale. Jednalo se o mohutnou stavbu z kamene a betonu. Na svou dobu měla velmi dobré vybavení, které se navíc průběhem času doplňovalo (postupně např. chlebová pec, ošetřovna, pitná voda, elektřina, telefon apod.). Kuriozitou byl zřejmě holubník k ochraně padlých…

V době velké války kromě ručních zbraní měla i těžkou výzbroj 4 děl 150 mm, dvě menší děla 80 mm a 4 kulomety 8 mm. Válečné běsnění přežila v celkem dobrém stavu, poničena byla spíše až v mírových dobách. Součástí pevnosti byly i kasárna pro období míru, která byly postavena mimo možný dosah italských děl. Z původních tří budov se ale dochovaly skromné zbytky.

Velení pevnosti spadalo pod IX. pluk (batalion) z Innsbruku, vlastní posádku tvořili horští myslivci z Rovereta a Pergine Valsugana.

V současnosti je v prostorách pevnosti expozice věnovaná událostem Velké války. Expozice je přístupná od roku 1997, od roku 2008 tu probíhají i komentované prohlídky.