Velichovský rybník čili Jezírko

Většinou se všude píše, že tato vodní plocha vznikla až koncem 19. století, ale když nahlédneme do indikační skici stabilního katastru z roku 1840, vidíme to, že se v těchto místech již tehdy nacházel panský rybník (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA521018400), i když pouze v jeho severní části, zbytek sloužil jako pole a pastviny. A takto tomu bylo již koncem předchozího století, ale kdy se zde poprvé objevil, tak to se mi nepodařilo dohledat. Navíc ve 2. polovině 19. století byl na suchu a byl obhospodařován obdobně jako předtím jeho jižní část.

Časem si však tato místa oblíbily majitelky lázní Berta Bess-Chrostin a její sestra Gabriela Spens-Boden, jež sem často vyrážely na koních a někdy i pěšky. Zdejší lokalita jim tak učarovala, že v roce 1899 nechaly Litíčský potok při lese "V Lomě" přehradit a vytvořit tak v údolních místech zvaných "Na Rybníčkách" umělou vodní nádrž, jíž bylo následně přisouzeno pojmenování Jezírko (někdy také Jezero). Její okolí tehdy tvořil ze 3 stran smíšený les a spodní část pak byla pastvina, která byla vysetím různých lučních květin přeměněna v květnatou louku, jež v době květu lákala nejen pestrobarevným kvítím, ale též svou vůní. Výše zmíněným baronkám bylo jasné, že by se tato lokalita mohla stát výletním místem pro návštěvníky lázní a nejen pro ně. Uprostřed Jezírka byl vybudován malý ostrůvek s dřevěným altánkem, na který se mohli všichni dostat dvojicí větších loděk, které byly určeny na projížďky po této vodní ploše. Kromě toho se zde z prkna skákalo do vody a podle toho, jak zdatnými plavci byli zdejší návštěvníci, tak se koupali na mělčině nebo v hlubších místech. Tehdy byla ve všech oznámeních a inzerátech popisována zdejší vodní plocha takto: "Též nově zřízený rybník v krásné poloze lesní, kde možno plovati a na loďkách jezditi, stal se pěknou atrakcí pro celé okolí."

Ani to však nestačilo. Posléze došlo ke zřízení dřevěných kabin pro přestrojení a stolků s dřevěnými sedadly pro odpočinek a občerstvení. To si lidé mohli přinést s sebou nebo zakoupit u zdejšího plavčíka, jenž tak měl řadu úkolů, od záchrany tonoucích přes prodej občerstvení až po půjčování loděk. Nic na tom nezměnily ani přívalové srážky v roce 1909, kdy muselo dojít k řadě jeho oprav, i když sama hráz velké vodě odolala. Ve vlastnictví velkostatku zůstalo Jezírko i po pozemkové reformě, takže když lázně koupilo Ústředí nemocenských pojišťoven, muselo mu platit vysoké nájemné, aby sem mohli lidé nadále od května do září chodit za osvěžením a odpočinkem, přičemž sama plocha sloužila jak k chovu ryb, tak k produkci ledu pro velkostatek i místní řezníky a hostinské. Takto to fungovalo až do doby, kdy bylo v lázních vybudováno nové koupaliště, k jehož slavnostnímu uvedení do provozu došlo 23. června 1935.

Když zmizeli lázeňští hosté a přišly krušné hospodářské a politické události, bylo rozhodnuto o vypuštění rybníka, které během několika let zarostlo a vzniklá louka tak sloužila pouze k pasení divoké zvěře. Po parcelaci velkostatku v roce 1945 získal louku "Na Rybníčkách" a přilehlý les Jan Petira, jemuž došlo, že chov ryb by byl zrovna v poválečném období nedostatku "zlatým dolem", nehledě na blízkost lázní a několika měst v okolí, kde by se po čerstvých rybách také zaprášilo. O rok později tedy zvýšil hráz na 4 m a po naplnění rybníka v něm začal opět chovat ryby.

Pak však přišel Vítězný únor roku 1948, jenž nebyl soukromým hospodářům a držitelům půdy nakloněn, a tak se v 50. letech 20. století dostalo Jezírko do majetku rybářského spolku, ale ten se o jeho stav příliš nestaral. Rybník tak byl postupně zanášen sedimenty a břehy byly ovládnuty náletovými dřevinami. Počátkem 60. let 20. století tak poklesla jeho maximální hloubka na 1,5 m, což můžeme seznat z vojenské topografické mapy v měřítku 1 : 10 000 z roku 1962 od R. Janderky (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-56-D-c-4). Následně byl dokonce až do následujícího desetiletí veden jako pouhá mokřina a jeho nelichotivý stav můžeme vidět dokonce i z leteckých měřicích snímků z uvedeného období, např. z roku 1975 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1975.JARM62.24330). Svůj úkol pak přestal plnit po protržení hráze v roce 1978, ale jeho oprava byla dokončena až roku 1982, kdy byla její hodnota odhadnuta na více než 300 000 Kčs.

Díky restitučnímu zákonu se dostal rybník zpět do rukou původních vlastníků, kteří ho vyčistili, rozšířili a obnovili v něm opět chov ryb (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1995.JARM53.00605). Protože se však z této vodní plochy stal chovný rybník, tak žádného koupajícího zde dnes již nenalezneme a vzhledem k posledním suchým obdobím, kdy se šíří různé sinice a řasy, by to nikdo nejspíše nezkoušel, i kdyby mu to bylo povoleno. V současné době je jeho plocha 19 687 m2 a jeho majiteli jsou: Filip a Milan Petirovi, přičemž před nimi byli vlastníky této vodní plochy: Mgr. Jan a Milan Petirovi.