Týgl

Než byly vystavěny první železnice, objeven parní stroj, později spalovací motor (nesmíme zapomínat též na příchod mlna, tedy elektřiny), ve velkém se využívala síla, která vlastně byla k dispozici vlastně od počátku, tedy síla přírody samé.

Pokud tedy ale zůstáváme o síle pro pozemní dopravu, nejvíce to platilo o vodě. Když už byly vodní zdroje v podobě řek dostatečně velké, dalo se na nich plavit na slušné vzdálenosti a pak i použít k dopravě osob i materiálu. Když byly ty zdroje menší, museli si lidé pomoci s jejich posílením.

V horách se často používala voda k dopravě dřeva, ale potůčky a říčky ve svých počátcích ještě nejsou tak vydatné, aby se na ně hned dalo něco naložit a odvézt.

V lesích, které patřili Harrachům z Jenovic (u Rýmařova) si vypomohli výstavbou nalepšovacích nádrží, tzv. klaus. Ty sloužily jako zásobárna vody, která se vypouštěla v jistých intervalech, kdy bylo dřevo určené k splavení nachystáno v určených místech, kde se po té co se zvedla hladina z přehrádek, pak byly spíše kratší kusy dřeva naházena do toku aby je v nižších polohách pak jiní pracovníci lovili a přemísťovali k dalšímu užití. V dnešní janovickém polesí (Lesy ČR) dosud narazím na celkem pěknou řádku míst, kde takové přehrádky stály. Asi nejpůsobivější je obnovená klausa na Splavském potoce pod Zelenými kameny poblíže cesty k Alfrédce. Vlastně ve vedlejším údolí je sice v troskách, ale značně objemných k vidění Stará hráz na Podolském potoce.

Tyto nádrže jsou poměrně ve vysokých polohách Hrubého Jeseníku. Hráze se stavěly ale i v nižších polohách. Leckdy to asi nebyly tak bytelné konstrukce jako výše jmenované. Klausa na Dlouhém potoce pod Rabštejnem je takřka zaniklá, byť původní hráz je návozem těžkého kameniva přeměněna na nouzovou povodňovou přehrážku (nicméně v současnosti je retenční prostor takřka zaplněn náplavou a zarostlý).

Nicméně v této oblasti se dá najít ještě jedna bývalá klausa (o které vím), která má zatím šťastnější osud. Tím je rybníček zvaný Týgl. Ten najdeme při odbočce žluté TZ která spojuje dvě podjesenická města, Šumperk a Rýmařov (pak prý že žlutá se používá na méně významné kratší trasy, když je to kolem 40 km). Nás bude ale zajímat kratší úsek poblíže Rabštejna např. směrem k Mazanecké cestě. V ostřejší zatáčce, kde silnička (je to lesní asfaltka) přechází horní tok potoku, který se postupně stává říčkou Oskavou. Zde odbočíme na méně zachovalou asfaltovou silničkou a po necelém kilometru jsme u Týglu. Je to celkem upravený rybníček s přepadem z kameniva ale jinak stálou výtokovou výpustí, jakou má slušný rybník mít. Nejde o nijak převelkou nádrž. Nepravidelný tvar má délku u hráze kolem 25 m, délka nebude o moc větší. Zdali se zde vyskytují nějací vodní živočichové, není zcela patrné (prostě nic tam neskákalo). Ale určitě tam bude alespoň nějaký ten dotěrný hmyz. Ten je v létě téměř všude. Zmíněná asfaltka kousek za rybníčkem končí. Kdysi dávno (tak nejmíň před 25 léty) jsem tu už byl na kole, ale tehdy rybníček neexistoval, to pro ty, kteří by potřebovali zjistit, kdy úpravě zaniklé klausy došlo. Tenkrát jsem se ale nevracel a kolo po pěšině vyvedl až k silnici 11.