Podolský potok – Alte Dame (Stará hráz)

Podolský potok je poměrně mohutný vodní tok, který na konci své pouti měří něco přes 20 km (vlévá se do Moravice) a dosahuje průměrného průtoku 1,2 m3/s.

I to byl důvod, proč býval v minulosti (nakonec dosud) využíván i k energetice. Ve skutečnosti ale byl využíván daleko více. Jako jeden z pramenů (řekněme klidně symbolický) je uváděna Jelení studánka pod Jelením hřbetem (1367) na hlavním hřebenu Hrubého Jeseníku. Hlavní zdrojnice teče přeci jen o něco níže pod JV svahem Břidličné hory (1358).

Poměrně brzy posbírá i další potůčky, čehož využívali naši předkové. Na starších mapách (II. vojenské mapování) zjistíme, že potok byl označován jako Klaus Bach. Samozřejmě se nejedná o poctu jednoho politika, ale o fakt, že na potoku vzniklo několik různě velkých a účinných klaus, což byly přehrážky nebo nějaké nádrže k zachycení vody a nalepšování průtoku vody při plavení dřeva. Než do lesů vtrhla moderní automobilní technika, právě voda sloužila jako poměrně levný způsob vytěženého dřeva do níže položených oblastí. Poměrně velké pozůstatky jedné z klaus můžeme vidět na horním toku potoka. V mapách se objevuje pod názvem Alte Dame, nověji Stará hráz.

Jde o viditelné pozůstatky hráze dlouhé cca 50–60 m, výšky odhadované na min. 3 m. Jsou zachované krajní části hráze, menší část na pravém břehu (potok neteče středem hráze). Levobřežní část je delší.

Podobnou opravenou hráz můžeme vidět poměrně nedaleko, na Splavském potoce ve východněji položeném údolí. Za obnovou tamní hráze je správa Lesů ČT v polesí Janovice. Na polesí měli původně v plánu opravit i Starou hráz, ale podle vyjádření pracovníka správy přírodovědci objevili u klausy nějaké vzácné rostlinky a opravu nedoporučili.

Klausa na Splavském i Podolském potoce vznikaly zhruba ve stejné době, byť právě ta podolská je zřejmě starší. II. Vojenské mapování probíhalo v době 30.–60. let 19. století a právě tam už je nádrž vidět (tak to muselo být před rokem 1870).

Dřevo vytěžené v lesích janovického panství končilo zřejmě v někde u dnešní Staré Vsi (dnes je ta pila Katr). U Žďárského potoka pak byly kdysi železárny, později sklárna a i tam se topilo víc než dost. Dřevo se obvykle pálilo v milířích na dřevěné uhlí (maketu milíře můžeme nakonec vidět poblíže potoka při cestě od Skřítku).

Vodní díla vznikala na potocích hlavně v době, kdy janovické panství vlastnili Harrachové (Alfréd Karel, 1831–1914, syn František Maria Alfréd, 1870–1937)). V jejich službách působil lesní správce Rudolf Rieger, který do lesního hospodářství zaváděl nové metody hospodaření.

Ovšem v plavení dříví nebyli zcela první, plavení v této části Jeseníků probíhalo již v 16. – 17. století, kdy byly Janovice v majetku Hoffmanna z Grünbüchu (a dědiců).

Plavilo se zhruba do začátku 20. století, kdy byla doprava povýšena na vyšší úroveň soustavou lesních železnic.

Zmíněné vodní nádrže nebyly v janovických lesích jediné, další přehrážky se dají objevit i jinde. Jedna měla být někde na Stříbrném potoce (pod Alfrédkou), další na Dlouhém potoce nebo na Oskavě (v oblasti Rabštejna). Doložené klausy jsou i na Kotelném potoce (Malý kotel), nebo Zlatý potok u Bedřichova.