Svratka – hřbitovní areál s kostelem sv. Jana Křtitele, zvonicí a farou

Jednoznačnou dominantou městečka Svratka, ležícího přímo na historické česko-moravské hranici a v okrese Žďár nad Sázavou, je barokní farní kostel sv. Jana Křtitele. Zřejmě ani všichni místní, kterých je téměř patnáct stovek, netuší, že se jedná o stavbu, pocházející pravděpodobně již z II. poloviny 13. století. V každém případě se jedná o kostel velice příjemný, který je navíc součástí pozoruhodného rozlehlého areálu. Ten tvoří zmíněný kostel, samostatně stojící renesanční zvonice se vstupní branou, městský hřbitov a barokní budova fary. Kostel se zvonicí a kamennou zdí zde přitom tvoří typ tzv. opevněného kostela. O jednotlivých objektech si v následujících řádcích prozradíme alespoň pár základních informací.

Kostel sv. Jana Křtitele vznikl ve 13. století jako románsko- gotická nebo již raně gotická stavba. Tehdy byl menší i nižší, takže připomínal spíše kapli, a jeho dřevěnou obdélnou loď doplňoval plochý závěr orientovaný na východ. Kněžiště o jednom poli mělo klenbu žebrovou. Posledním pozůstatkem tohoto presbyteria jsou dnes dvě půlkruhová okna v jižní stěně kostela a sanktuář. Později byla k presbytáři připojena obdélná sakristie. V době chrabrých kališníků byl kostel vypálen, aby mohl být následně obnoven. V roce 1788 pak byla stará chrámová loď zbořena a vznikla nová stavba s obdélným presbytářem, orientovaným netradičně k západu. Současný kostel má tedy opačné směřování. Také jižní vchod do kostela byl zazděn a východní předsíň s novým vchodem vznikla ze staré sakristie (její současná podoba pochází z roku 1860). Nová sakristie byla ke kostelu připojena z jižní strany a na místě původního kněžiště byl vybudován kůr, přístupný točitým schodištěm z roku 1789. Kruchta byla rozšířena již v roce 1815.

Interiéru kostela dominuje hlavní oltář se sochami sv. Jana Křtitele a sv. Cyrila a Metoděje, který je zřejmě dílem řezbáře J. Vorlíčka z Jablonného nebo J. Krejčíka z Prahy (r. 1891). Obraz sv. Jana Křtitel pak namaloval J. Novotný z Vysokého Mýta. Oltář Srdce Páně K. Šmoka z Hradce Králové pochází z roku 1949 a jeho socha byla v roce 1931 zaslána krajany z amerického Chicaga. Současné velké varhany byly postaveny v roce 1955, kdy nahradily nástroj svrateckého učitele Jana Strmiště z roku 1832. Ty svého času nahradily starší orgán z roku 1787, který byl zřejmě vůbec prvním v historii tohoto svatostánku. Kazatelna je pseudorenesanční, kamenná kropenka u vchodu z doby před rokem 1600. Zmíněný sanktuář je jednoduchý, trojúhelníkově zakončený a s původní mřížkou. Na jižní stěně můžeme vidět také segmentovitě zaklenuté sedile. Za zmínku stojí rovněž keramická křížová cesta a sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, pocházející z již neexistujících starších oltářů.

Vstup do hřbitovního areálu s farním kostela tvoří renesanční čtyřhranná kamenná zvonice s roubeným zvonovým patrem. Podle některých informačních pramenů je tato zvonice stejně stará jako kostel, jiné ji pak datují do období kolem roku 1600, což se ovšem nevylučuje. Patro dnes můžeme vidět v podobě rekonstrukce v roce 1790. Přízemní prostora masivní zvonice, nacházející se vedle vstupní brány, sloužila až do roku 1947 také jako márnice. V dřevěné části ještě stále visí zvon Maria, pocházející z roku 1480, který doplňují „zbraslavské" zvony sv. Jan a sv. Václav z roku 1972. Marii zdobí jednořádkový nápis, psaný gotickým písmem.

Barokní budova fary pochází z II. poloviny 18. století. Její současná historická podoba však vznikla až nákladnou rekonstrukcí celého objektu, která zde proběhla v letech 1992 až 1994. Farní budova zde ovšem stávala zřejmě od „nepaměti“, písemně je totiž poprvé zmiňována již v roce 1350.

Městečko Svratka je písemně poprvé doloženo v roce 1350 a v té době už zde byl evidován také kostel s farou. Městem je Svratka od roku 1867. Hřbitovní areál s kostelem sv.Jana Křtitele a zvonicí se nachází na jeho severozápadním okraji. A jen malá zajímavost na závěr: ve Svratce se narodil zakladatel Slavína Petr Matěj Fischer a hlavně slavný „Malý Bobeš, tedy spisovatel Josef Věromír Pleva.