Šumava (3): Modravskem a Kvildskem na kole, pěšky kolem řeky Vydry

Šumava (3): Modravskem a Kvildskem na kole, Vchynicko-tetovský plavební kanál, řeka Vydra (09/2023)

Náš další výlet na Šumavu, tentokrát do její střední části, jsme naplánovali na konec září 2023. V předpovědi počasí hlásili slunečné nebe, a navíc tam přibyl k víkendu další volný den – svátek sv. Václava. Ideální čas pro turistiku i cykloturistiku, což mimo jiné znamenalo také vyčerpání vhodných ubytovacích kapacit ve zvolené lokalitě. Ubytování se pak podařilo sehnat na německé straně Šumavy v obci Finsterau, která se nachází kousek za státními hranicemi a je s českou částí spojena cyklotrasou.

Specifikem Šumavy je velké množství zpevněných cest, které zde byly vybudovány z vojenských důvodů v období železné opony. Proto je poznávání převážné části turistům dostupného území Šumavy vhodnější spíše na kole než pěšky. Naplánovali jsme tedy dva cyklovýlety v oblasti Modravy a Kvildska, dvě pěší túry v německé části Šumavy, tedy v Bavorském lese, na vrcholy Roklan a Luzný (samostatné navazující články) a závěrečnou procházku kolem řeky Vydry.

1. CYKLOTRASA MODRAVA – ROKLANSKÝ POTOK – TŘÍJEZERNÍ SLAŤ – VCHYNICKO-TETOVSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL – SRNÍ – RECHLE – MODRAVA

Z domu jsme vyjeli brzy ráno a v 10 hod. jsme už na velkém placeném parkovišti v Modravě. Přichystáme kola a vyrážíme proti proudu Roklanského potoka směr Javoří pila. Je všední den a počet návštěvníků je snesitelný. Hned tento první úsek se nám velmi líbí, těšili jsme se na zdejší charakteristickou krajinu s rezavě zbarvenou vodou v potocích a podmáčenými loukami orámovanými štíhlými siluetami smrků.

Kousek za soutokem Roklanského a Javořího potoka stávala Javoří pila a hájovna. S rozvojem turistiky na přelomu 19. a 20. století zde byla provozována útulna a hostinec U Tetřeva. V 50. letech 20. století byl nedaleko odsud postaven objekt pohraniční stráže a podél cesty byla vystavěna hradba "železné opony". Původní budovy přestaly být turisty využívány a byly zbourány.

Od rozcestí Javoří pila míříme k Tříjezerní slati. Slatě jsou pro Šumavu typické. Vznikly na zamokřených místech šumavských plání v nadmořských výškách kolem 1 000 m n.m. za působení chladného a vlhkého podnebí. Slať je typem vrchovištního rašeliniště, které je zásobováno podzemní vodou s bohatým obsahem minerálních látek. Z četných šumavských slatí je turistům přístupných jen několik.

Tříjezerní slať je typickým šumavským vrchovištním rašeliništěm s živými jezírky, klečovinou a podmáčenými smrčinami. Část lokality je veřejnosti přístupná po povalovém chodníku dlouhém cca 250 m, který vede kolem tří rašelinných jezírek, podle kterých slať dostala jméno.

Od Tříjezerní slati jedeme po cestě označené žlutou turistickou značkou k Vchynicko-Tetovskému plavebnímu kanálu v místní části Vchynice-Tetov I. Není to úplný začátek kanálu, ale zbývající část projedeme až nakonec cestou zpět do Modravy.

V 18. století byly v těchto místech založeny dvě osady s názvem Vchynice-Tetov na počest majitele panství Filipa Kinského z Vchynic a Tetova. Osady obývali dřevaři, kteří zpracovávali dřevo ze zdejších lesů. Když panství koupili Schwarzenbergové, vybudovali zde v letech 1799 až 1801 Vchynicko-Tetovský plavební kanál podle návrhu inženýra Josefa Rosenauera. Kanál obcházel nesplavný úsek Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou a spojil tak vodní toky Vydru a Křemelnou, přičemž Křemelná se následně vlévá do Vydry u Čeňkovy pily. Systém umožňoval dopravu dřeva z dosud nepřístupných oblastí Šumavy do řeky Otavy a odtud pak dále až do Prahy (od původního záměru upravit pro plavení dřeva kamenité řečiště řeky Vydry bylo naštěstí upuštěno). Dnes je kanál mimořádně významnou technickou památkou ČR zapsanou v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu jako národní kulturní památka. Kanál je dlouhý 15,8 km, začíná u hradlového mostu Rechle a končí skluzem do vodního toku Křemelná v místě U Sedla. Mapa Vchynicko-tetovského plavebního kanálu: Vchynicko-tetovský plavební kanál

Zpracované dříví se v zimě sváželo z lesních porostů k vhodným vodním tokům na saních. Pro posílení možnosti plavby dřeva bylo na horních tocích Modravského a Roklanského potoka a jejich přítocích vybudováno osm plavebních nádrží (klausy/švele), ze kterých byla podle potřeby voda vypouštěna a vzniklá přílivová vlna tak napomáhala dopravit dřevo do plavebního kanálu. Tyto nádrže zanikaly postupně, některé hráze byly odstřeleny. V současnosti jsou švele nefunkční a na jejich dně rostou vlhká luční společenstva s nastupujícím lesem.

Nejvíce se dřevo kanálem plavilo v letech 1801-1876, intenzivně ještě za druhé světové války a naposledy, pouze zkušebně, v roce 1958. V letech 1935-1937 byly provedeny dílčí úpravy kanálu a vybudováno podzemní betonové potrubí do Křemelné. Od roku 1942 napájí voda z kanálu také dosud funkční elektrárnu na Čeňkově Pile pomocí podzemního přivaděče od vtokového objektu Mosau do vyrovnávací komory Vodní zámek a odtud padá potrubím s převýšením 216 m do vodní elektrárny.

Turisté mohou kolem plavebního kanálu pohodlně projet na kole nebo projít trasu pěšky, a zastavit se u poučných tabulí a přečíst si zajímavosti z historie tohoto obdivuhodného technického díla. Na plavebním kanále jsou k vidění krásné kamenné klenuté jednoobloukové mostky, vtokové objekty nebo dřevěné skluzy pro dopravu dřeva.

Při cestě kolem kanálu se zastavujeme u Hauswaldské kaple. Dřevěná kaple byla v roce 1820 postavena u pramene s údajně zázračně léčivou vodou. V 50. letech 20. století bylo místo zničeno odstřelem při budování vojenského prostoru, tedy v době, kdy se stala duchovní místa nežádoucími. V roce 2006 byly zásluhou občanského sdružení obnoveny základy kapličky a pramen upraven do moderní podoby, kdy je voda svedena kaskádou dřevěných koryt ke skleněnému uměleckému dílu s otiskem dlaní.

Další zastávka je u akumulační vodní nádrže pro elektrárnu na Čenkově pile a pak již naše trasa pokračuje mimo plavební kanál, zastavujeme se v Srní a následně míříme k Antýglu, kde se napojujeme na trasu kolem první části plavebního kanálu, kolem kterého přijedeme k hradlovému dřevěnému mostu u Rechle (replika původního historického mostu), kde naše putování kolem Vchynicko-tetovského plavebního kanálu končí. A odtud se již jen vracíme po silnici do Modravy k autu. Celá trasa měla cca 34 km.

Mapa cyklotrasy: Mapa cyklo kolem Vchynicko-tetovského plavebního kanálu

Kola nastěhujeme do auta a míříme do našeho ubytování ve Finsterau. Po cestě ještě zastavíme na prohlídku Chalupské slatě, jejíž rašelinné jezírko s ostrůvkem, na kterém roste pokroucená bříza, vypadá ve večerním slunci až kýčovitě. Chalupská slať se nachází u Svinné Lady a na parkoviště je možné přijet autem. Dále ke slati se jde po asfaltové cestě a následně po povalovém chodníku až k jezírku. Chalupská slať představuje přechodný typ mezi údolními vrchovišti vytvořenými podél Vltavy a Křemelné a horskými vrchovišti z náhorní plošiny Šumavských plání. Jezírko Chalupské slati je největší rašelinné jezírko v ČR a na plovoucích rašelinných ostrůvcích se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin.

2. CYKLOTRASA FINSTERAU – BUČINA – BŘEZNÍK – MODRAVA – HORSKÁ KVILDA – KVILDA – PRAMEN VLTAVY – FINSTERAU

Z německého Finsterau vyjíždíme na kolech po asfaltové silnici směrem ke státní hranici Bučina-Finsterau. Hraniční přechod funguje pouze pro pěší a cyklisty. Z německé strany lze k hranici přijet automobilem a zajíždí sem i linkový autobus, z české strany je přístup pouze pro pěší a cyklisty. Překročíme státní hranici a přijíždíme do Bučiny.

Bučina (německy. Buchwald) je zaniklá šumavská obec, která se rozkládala v nadmořské výšce 1 162 m a byla nejvýše položenou vesnicí v Čechách. Před druhou světovou válkou zde stálo 38 domů a žilo zde 335 obyvatel. Po roce 1946 došlo k odsunu německých obyvatel, kteří tvořili většinu místních obyvatel, a jejich stavení byla srovnána se zemí. Počátkem padesátých let byly v pohraničních oblastech vykáceny průseky a v nich se pak postupně začala stavět železná opona, ukázku plotu, zátarasů a strážní věže můžeme dnes u Bučiny vidět. Pešlův hotel postavený v Bučině v roce 1937 Františkem Pešlem zabavili v roce 1951 pro své potřeby pohraničníci. Po roce 1989 se budova vrátila rodině Pešlových. Hotel se nepodařilo zrekonstruovat, proto zde byl v roce 2010 postaven hotel nový s názvem Alpská vyhlídka.

Z Bučiny jedeme dál směrem na západ, cílem je Březník. Po sobě následují cesty s názvy Vlčí, Strážní, Vltavská, Švelská, první tři jsou štěrkové bezproblémové, čtvrtá je asfaltová. Celý úsek vede lesem nebo znovu se obnovujícím lesem po kůrovcové kalamitě. Na rozcestníku Na Ztraceném odbočíme směrem k jihu na Březník a pokračujeme krásným úsekem kolem Modravského potoka až do Luzenského údolí, kde se soutokem ze dvou vodních toků Luzenského a Březnického potoka stává právě Modravský potok.

Hájovna Březník (německy Pürstling) je osamocená budova v nádherném místě, z kterého je rozhled na Luzenské údolí až k homoli hory Luzný. Dřevěná hájovna byla v těchto místech postavena už začátkem 19. století, později byla nahrazena kamennou budovou a obydlena byla až do roku 1951. V 50. letech 20. století se březnická hájovna stala sídlem jednotky pohraniční stráže, v 70. letech byla poblíž postavena nová rota pohraniční stráže a březnická hájovna až do roku 1998 chátrala. V letech 1998–2003 proběhla její rekonstrukce a budova znovu ožila jako informační středisko a místo poskytující občerstvení turistům (otevřeno od května do listopadu). U Březníku cesta pro cyklisty končí a zpět se jede stejnou trasou.

Kolem Modravského potoka jedeme severním směrem až do Modravy a odtud po silnici do Filipovy hutě, bývalé sklářské, později dřevařské osady. Dnes je Filipova huť místní částí Modravy a je nejvýše položenou šumavskou osadou. Od Filipovy hutě je pěkný výhled na dvojhrb hory Roklan na německé straně. V místě Korýtko odbočuje cyklotrasa mimo hlavní silnici přes les k Horské Kvildě. Odtud cyklotrasa vede opět po hlavní cestě směrem na Kvildu.

Další naší zastávkou je Jezerní slať, jedno z největších vrchovištních rašelinišť Šumavy a jedno z nejchladnějších míst naší republiky (meteorologická stanice Perla v mrazové kotlině Jezerní slati). V 19. a 20. století byla část rašeliniště odvodněna umělými příkopy a vytěžena. Těžba rašeliny byla ukončena vyhlášením rezervace v roce 1933, dodnes jsou však následky těžby patrné. Na okraji rašeliniště je postavena 7 m vysoká vyhlídková věž, ze které je možné přehlédnout velkou část lokality. Jezerní slati chybí rašelinné jezírko, přesto jí nelze upřít jakési kouzlo, zvláště pak když se zbarví do podzimních tónů. Nejvyšší mocnost rašeliny v neporušené severozápadní části je až 7,6 m. Rozhledna je volně přístupná kromě zimního období, kdy je uzavřena kvůli zimovišti vzácných živočichů, mezi které patří například tetřívek obecný, rejsek horský nebo myšivka horská. Za vyhlídkovou věží je rašeliniště zpřístupněno povalovým chodníkem v délce cca 300 m. Kola je nutné nechat při vstupu v dřevěném stojanu, k rašeliništi je cyklistům vjezd zakázán.

Od Jezerní slati je už jen kousek do Kvildy, kde se stavíme na oběd. Obec Kvilda patří se svou nadmořskou výškou 1 065 m k nejvýše položeným obcím ČR a je významným turistickým střediskem Šumavy. Každého zaujme na první pohled kvildský kostel sv. Štěpána. Původně dřevěný kostel byl po požáru v roce 1889 nahrazen zděným a jeho západní stěna pokryta šindelem. Kostel je státem chráněn jako kulturní památka ČR.

Z Kvildy vyrážíme směrem na jih kolem teplé Vltavy až dorazíme k Pramenu Vltavy. Nebudu zastírat, že úprava symbolického pramene naší významné řeky nás poněkud zklamala, nebo možná jsme si jej jen představovali jinak. Řeka Vltava pramení jako Teplá Vltava na úbočí Černé hory v nadmořské výšce 1172 m v nepřístupném místě asi 200 m od uměle vytvořeného prameniště. Její pramen je sveden dřevěným potrubím pod silnicí do jámy obložené kameny a zarostené vegetací, vedle je na balvanu umístěna malá tabulka s nápisem: Vltavě – Matce českých řek, 23.6.2001. Chybí zde dřevěná socha ženy s klíčem, která tady bývala v minulosti. Ve vodě se třpytí drobné mince. K pramenu vede z cesty krátký dřevěný chodník se zábradlím.

Název Teplá Vltava nese vodní tok až po soutok se Studenou Vltavou u rašeliniště Mrtvý luh nedaleko Volar. Odtud se už pak řeka nazývá Vltava. Od Pramene Vltavy se už jen vracíme přes Bučinu zpět do Finsterau. Trasa byla dlouhá celkem 52 km.

Mapa cyklotrasy: Mapa cyklo Bučina - Březník - Modrava ...

3. DEN: PĚŠKY KOLEM ŘEKY VYDRY

V den odjezdu domů jsme ještě ráno stihli procházku kolem řeky Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou pilou. Na tento úsek není povolen vjezd cyklistům. Auto jsme nechali na placeném parkovišti u autobusové zastávky Čeňkova pila, autobus jel v 8,23 hod. a v 8,36 hod. jsme vystupovali na autobusové zastávce Antýgl.

Naučná stezka Povydří vede kolem nesplavného balvanitého koryta řeky Vydry po široké zpevněné cestě. Pěkná procházka vhodná pro každého je dlouhá cca 7 km s mírným klesáním. Řeka Vydra je jedním ze symbolů Šumavy. Pramení na severním svahu hory Luzný pod názvem Luzný potok, po soutoku s Březnickým potokem se z něho stává Modravský potok, který po následném soutoku s Roklanským a Filipohuťským potokem dává vzniknout řece Vydře. Ta se pak po soutoku s Křemelnou pod Čeňkovou pilou stává Otavou.

Koryto Vydry je plné trčících velkých balvanů tvořených převážně biotitickou žulou a migmatitem. Část vody z koryta Vydry odvádí Vchynicko-tetovský kanál, a tím výrazně ovlivňuje množství vody v řece. Kolem řeky rostou smrkové lesy, místy zničené kůrovcem. Voda má přirozenou temně rezavohnědou barvu. Důvodem je její původ v šumavských rašeliništích. Voda v šumavských potocích a řekách obsahuje rozpuštěné huminové látky, které vznikající rozkladem převážně rostlinných zbytků.

Antýgl je historický dvorec, který tu v 15. století založili šumavští osadníci převážně německé národnosti. V místě nyní funguje kemp. Cca 1,5 km od Antýglu je přes řeku postaven Klostermannův most, po kterém je možné odbočit na žlutou trasu k vlčímu výběhu. Za dalších 1,5 km přijdeme k Turnerově chatě, původní roubence z 30. let 20. století (přestože je neděle, je zavřeno, protože je už 1. října – otevřeno bývá od poloviny dubna do konce září).

Čeňkovu pilu na vodní pohon postavil v 19. století obchodník se dřevem Čeněk Bubeníček, pilu následně koupilo město Kašperské Hory, které zde v roce 1912 po požáru pily zrealizovalo vodní elektrárnu. Elektrárna je národní technickou památkou a je dodnes funkční.

Pěší trasa kolem řeky Vydry: Mapa pěší trasy kolem řeky Vydry

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další naše články z oblasti Šumavy:
Šumava (1): Hřebenovka Ostrý - Svaroh
Šumava (2): Železnorudskem a Prášilskem na kole