Sulimov - další zajímavosti obce

Vloni jsem podnikl túru z Halenkovic do Kvasic. Na úseku z Vrbky do Karolína jsem Sulimov pod sebou viděl, ale kvůli nedostatku času prohlídku dědinky odložil na „příště.“ Přesto jsem si jednu sulimovskou památku mohl obhlédnout hezky zblízka: byl jí kříž u větrolamu nacházející se ještě na jejím katastru na hřebeni kopce. Tento kamenný krucifix byl vystavěn roku 1906 za peníze manželů Zapletalových. V minulosti bohužel býval často terčem vandalů, kteří vždy poničili anebo rovnou ukradli sošku Panny Marie. Dnes je zde umístěna její replika z umělého pískovce a originál uložen na bezpečném místě. Od kříže se do okolní pahorkatiny otvírá působivý panoramatický výhled.

 

Při mém letošním pěším pochodu po dědinách chřibského podhůří se mi Sulimov stal startovním bodem. Do centra vsi jsem přijel autobusem... a protože se tu moje maličkost ocitla již krátce po deváté hodině ranní a zrovna nastal den, kdy fotografové jásají nad obzvláště „dobrým světlem“, zapůsobila na mne dědinka svou malebností skutečně nezapomenutelným dojmem. Ještě předtím, než jsem vykročil na vlastní fotoprůzkum, se zájmem jsem si pročetl text na Info panelu u zastávku busu a další poznatky o obci si doma vyhledal na netu.

 

 

Sulimov je malou vesničkou (žije zde jen 150 obyvatel), jejíž zástavba se táhne okolo hlavní silnice, která po celé délce (téměř 1 km) obcí prochází. Její polovina se spolu s pěkně upravenou návsí, zvonicí a výše položenou sochou sv.Anny nachází ve svahu, zbylá část zástavby je za ohybem silnice směrem k východu okolo ní rozložena po vrstevnici. Dolní část Sulimova se nachází ve výši 238 m a ta horní ve 304 metrech nad mořem. Katastr obce činí 197 hektarů. Z toho zabírá 172 ha zemědělská půda, les pouhých 5 ha, 1 ha vodní plocha, 4 ha zástavba a 15 ostatní.

Název obce je odvozen od osoby jménem Sulim. (Staročeské sulí mělo význam „silnější“, „schopnější“, „lepší“ a v tomto případě znamenalo Sulimův majetek. První písemná zmínka o zdejším osídlení pochází z roku 1353. Vždy spadalo pod vrchnost ve Kvasicích.

S hanáckým nářečím se zde nesetkáte: po třicetileté válce se do dědiny přistěhovali lidé z východu, nářečí přitom není valašské, ale moravskoslezské. Obyvatelé se živili zemědělstvím a bydlelo zde málo řemeslníků, kteří se věnovali převážně stolářství a kovářství.

I v současnosti je Sulimov hlavně zemědělskou obcí (pěstuje se kukuřice, řepka, obilí, cukrovka a brambory) a většina místních dojíždí za prací do Kvasic, Otrokovic, Kroměříže a do Zlína.

Vesnice má zbudovaný vodovod, plynovod, nově opravenou hlavní silnici, nachází se zde veřejná knihovna, kulturní dům (přestavěný objekt bývalé školy), víceúčelové hříště, prodejna potravin a smíšeného zboží a dokonce i pohostinství - „Sulimovská hospůdka.“

Kromě zvonice, sochy sv.Anny, a kříže u větrolamu se přímo v obci pod kulturním domem nachází další památka – kamenný kříž z roku 1904. Nechali jej zbudovat manželé František a Františka Kysalovi. Údajně jim stále umíraly děti a postavený kříž měl symbolizovat jejich smíření s Bohem. Na začátku třetího tisíciletí byl renovován.

Poslední pamětihodností (u které jsem ale nebyl) je Pomník padlým stojící na konci obce u silnice směrem do Kvasic. Byl vystavěn k uctění památky devíti mužů ze Sulimova, kteří zahynuli v I.světové válce. Po stěnách žulového pomníku jsou umístěny dva lunetové obrázky – sv.Floriana a Svaté Trojice, namalované na měděném plechu.