Stuttgart – kolegiátní kostel sv. Kříže (Stiftskirche Heilig Kreuz)

západní věžové průčelí  •  Fotografie (30)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

raně gotický chór

chrámový interiér

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Stuttgartský kolegiátní kostel je impozantní stavbou považovanou za posvátné centrum protestantského Württemberska. Současně je Stiftskirche také nejstarší a největší církevní stavbou v hlavním městě spolkové země. Je však docela pochopitelné, že se o zcela původní památku rozhodně nejedná. Někde se dokonce uvádí, že kostel byl při bombardování Stuttgartu během II. světové války téměř zničen a po válce musel být s láskou znovu postaven.

V každém případě je ale historie tohoto svatostánku opravdu dlouhá. Jeho základní kámen byl položen v 10. nebo 11. století, ale tehdy se ještě jednalo o nevelký kostelík. Ten pak byl v roce 1240 přeměněn na honosný trojlodní chrám. V průběhu staletí byl ovšem městský kostel opakovaně přestavován a rozšiřován, takže v něm i dnes najdeme stopy různých stavebních stylů.

Nejnápadnějším prvkem jsou dvě zcela odlišné věže – ta jižní je čtvercová, s hrotitou střechou, ta západní osmiboká, se střechou téměř plochou. Se západní věží kostela Stiftskirche je také spojena jedna z nejstarších místních tradic: od roku 1618 se z věže troubí stará kostelní hymna Turmbläser (původně to bylo 5x týdně, dnes už jen každé úterý a čtvrtek v 8:45 hod.).

Kolegiátní kostel Svatého Kříže najdeme v centru města na adrese Stiftstraße č. 12 a otevřeno je zde pro turisty denně, a to od 10:00 do 18:00 hod. (jen v pátek a sobotu se zavírá již v 16:00 hod.).

Tím by byly vyčerpány základní informace a další řádky už jsou tak určeny hlavně příznivcům sakrálních památek a různých zajímavostí.

Původně románský kostel je ve skutečnosti orientován ve směru severovýchod - jihozápad. Používá se sice běžné označení jako západní průčelí a východní chór, ale díky zmíněné orientaci zde dochází ke kuriozitě, že je jižní věž umístěna severněji než ta západní.

Ve středu současné stavby jsou zachovány zbytky původního jednolodního raně románského kostela s půlkruhovou apsidou. V interiéru kostela – v jižní věži – najdeme tzv. Kapli zakladatelů, jejíž součástí je zdejší nejstarší artefakt, tedy pozdně románská a původně polychromovaná dvojhrobka hraběte Oldřicha I. a vévodkyně Anežky z Liegnitzu, pocházející z konce 13. století. Obě ležící postavy jsou zpodobněny v lehce nadživotní velikosti. Ulrich „stojí“ na dvou lvech (symbol hrdinství) a nad hlavou má würtemberský erb, Agnes na dvou psech (symbol manželské věrnosti), drží model chrámového chóru a nad hlavou má erb se slezskou orlicí.

Současný raně gotický chór byl vybudován v letech 1321 až 1347. V přibližně stejném období vznikla také podzemní würtemberská hrobka, dělící lekter a jižní věž byla zvýšena o dvě patra. V období mezi rokem 1436 a koncem 15. století byla k chóru přistavěna pozdně gotická chrámová loď, ze které se však dochovala pouze severní stěna s bočními kaplemi a západní věž. Stavbu tehdy vedl uznávaný stavitel Hänslin Jörg a později jeho syn Aberlin. Kostel dostal podobu halového pětilodí se síťovými žebrovými klenbami. Byl vymalován kombinací modré a červenooranžové barvy a všechny skulptury byly polychromovány. Výrazná byla střecha i jižní průčelí se dvěma portály v čele s tzv. Apoštolskou bránou. Fasádu členily nepříliš výrazné rivality. V letech 1463 až 1464 získala jižní věž šesté patro s místností strážného a v letech 1490 až 1531 byla stavitelem Marxem (nebo Marrem) postavena hlavní západní věž, vysoká 61 m. V roce 1530 pak byly instalovány věžní hodiny. Z období pozdní gotiky pochází také mnoho uměleckých děl; např. na západní věži jsou to čtyři evangelisté z roku 1495, z nichž každý drží v jedné ruce atribut a ve druhé banderole se svým jménem. Nejvýraznější je však – částečně dochovaná - Apoštolská brána z roku 1494. Tzv. Zlatá kazatelna vznikla v období kolem roku 1500 a původně byla polychromována (k jejímu pozlacení došlo až v 19. století).

V období reformace (po roce 1534) dochází k dalším úpravám. Jsou odstraněny obrazy i oltáře a nově instalovány lavice v kněžiští i lodi, včetně tzv. knížecího stolce. Novými uměleckými díly jsou tak pouze průběžně vznikající náhrobky. V roce 1574 pověřil vévoda Ludwig švábského renesančního sochaře Sema Schlöra vytvořením jedenácti hraběcích soch na severní stěně chóru. Vzniká tak skvostná Ludwigs Ahnengalerie, která zobrazuje jedenáct hrabat z Württemberska zemřelých v letech 1265 až 1519. Všichni jsou zpodobněni stojící na lvu (symbol hrdinství), v historicky správné zbroji a s černou mramorovou deskou, na které je jméno, rok narození a rok úmrtí. Vše završuje hraběcí erb, mezi kterými jsou umístěni putti – štítonoši. V roce 1608 byla pod chórem postavena nová krypta, která je propojena s – roku 1683 rozšířenou - kryptou pod sakristií (celkem je zde pohřbeno 106 osob).

Další změny přineslo období historismu (nová klenba v kněžišti z roku 1826, úprava a výmalba lodi, zlacení kazatelny, rozsáhlé restaurátorské práce), ale to hlavní a nejméně pozitivní přinesla až II. světová válka. Část mobiliáře a nejcennější díla byla sice včas uschována a monumentální závěsný kříž na dřevěném trámu z roku 1943 (sochař Martn Scheible) umístěn na své místo až po válce, ale i tak došlo ke značným škodám. V létě roku 1944 byl kolegiátní kostel těžce poškozen při náletu na Stuttgart, kdy byl zničen chór i loď, zřítila se jižní obvodová zeď a i zbývající konstrukce zasáhl následný ničivý požár. Západní věž musela být podepřena a ze statických důvodů bylo v roce 1950 zbouráno jižní podloubí.

Po válce byla zahájena přestavba Stiftskirche podle plánů Hanse Seyttera. Jeho řešení bylo ovšem silně kritizováno a označeno za „chlév“ i „agresivní teroristický útok na vysoce kvalitní gotickou stavbu“. Navíc nádherná jihozápadní Apoštolská brána nebyla obnovena do původní podoby, ale její skulptury byly pouze přemístěny ke vstupu do jižní Vergenhansovy kaple a její portál v roce 1958 nahrazen tzv. Misijní bránou s reliéfními bronzovými dveřmi od Jürgena Webera (ten je také autorem západního vstupu s klikou v podobě vlka). Kvůli přetrvávajícím statickým i akustickým problémům však byla v roce 1999 zahájena rekonstrukce interiéru kostela podle návrhu hamburského architekta Bernarda Hirche. Vznikla nová stropní konstrukce, která současně ctí poválečné úpravy i historickou trojlodní stavbu a síťovou klenbu starého kolegiálního kostela. Apoštolskou bránu dnes doplňuje Apoštolská zeď s dvoupatrovou řadou apoštolských postav v čele se sochou Krista. Severozápadní portál zdobí tympanon s reliéfem Ježíš na bouřícím moři (Jürgen Weber, 1957), ten jihozápadní pak bronzové dveře s reliéfem Kain a Ábel (Ulrich Henn, 1958) a reliéf s Kristem nesoucím kříž (Karl Hemmeter, 1956). V místě někdejší kanovnické brány najdeme zaslepené okno s hrotitým obloukem a reliéfem Ukřižování s pelikánem v tympanonu. Tento reliéf vznikl kolem roku 1320 a je jedním z nejstarších dochovaných uměleckých děl tohoto chrámu. Další (polo)slepé okno najdeme vpravo od hlavního vchodu a jeho tympanon zdobí reliéf Pták Fénix vstávající z popela od sochaře Gottfrieda Grunera.

V období II. světové války byly zničeny všechny okenní vitráže v kostele, částečně zůstaly zachovány pouze kružby oken. Současné vitráže vznikaly postupně od 50. let minulého století do roku 2002. Varhany jsou v kostele od roku 1381, ty současné však pocházejí z roku 2004 (hlavní), resp. 1953 (chórové). Zvonů má kolegiátní kostel celkem jedenáct; ten nejstarší pochází z roku 1285 (dalších 5 bylo ulito do roku 1541), ten nejmladší z roku 1999 (další 4 pochází z II. poloviny 20. století). Váhově se pohybují od 200 kg do 6 tun.

Autor: markyz63

Další články autora: 3886

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli