Heilbronn – kostel sv. Mikuláše (Nikolaikirche)

Gotický kostel sv. Mikuláše patří bezesporu k nejzajímavějším (nejen) sakrálním památkám německého Heilbronnu, v jehož severní části se nachází. Jako u mnoha dalších pamětihodností v této zemi platí i zde, že jde svým způsobem o rekonstrukci původní stavby, která byla víceméně zničena na konci II. světové války. Tento kostel byl postaven ve 14. století a jeho historie byla v pravém slova smyslu polyfunkční. Byl postupně kostelem, městskou zbrojnicí, francouzskou vojenskou nemocnicí, skladem munice i tělocvičnou. Roku 1851 se stal opět svatostánkem, aby byl v roce 1944 téměř zničen a po válce znovu obnoven. Jeho současnou adresou je Sülmerstraße 72.

Kostel sv Mikuláše v Heilbronnu byl postaven – jako stejnojmenná kaple – v období mezi lety 1340 a 1350. Farním kostelem se stal v roce 1383. Jedná se o úzkou budovu se západním průčelím do ulice Sülmerstraße. Svého času to však byl karmelitánský konvent, který ke kostelu přiléhal na severní straně. Konvent byl během II. světové války vážně poškozen a v roce 1953 definitivně zrušen. Od roku 1350 se také na východní straně kostela rozkládal hřbitov, který byl oficiálně využíván pouze do roku 1530. Pohřbívalo se zde ovšem ještě na počátku 17. století a skutečně zrušen byl hřbitov až v 18. století. Následně sloužil jako vojenské i školní cvičiště. Dnes v těchto místech najdeme mj. moderní Fontánu snů od Jürgena Goertze.

Na závěr ještě tradiční pelmel rozšiřujících – a různě důležitých - informací:

V čase reformace zde vzniká tzv. Kinderkirche a během třicetileté války – konkrétně od roku 1622 – sloužil kostel jako zbrojnice. V letech 1703 až 1706 došlo k částečné přestavbě věže i rekonstrukci samotného kostela. V roce 1742 pak byla k východní straně lodi přistavěna zvonice. Roku 1804 se kostel stal součástí cvičiště vojenské školy, o rok později jej obsadila francouzská armáda. Ta zde zřídila vojenský lazaret. V roce 1807 se stal Nikolaikirche znovu zbrojnicí o od roku 1813 byl kostel opět nemocnicí. V roce 1820 byla budova vrácena městu, které ji pronajalo jako obchodní prostory. Roku 1844 byly prodány varhany z roku 1805 a z kostela se stala tělocvična. V té době se už ovšem ve farnosti začaly shromažďovat peníze na kompletní obnovu Nikolaikirche.

K té došlo v roce 1851 a vedl ji městský architekt Louis de Millas. O rok později postavil varhanář Johann Heinrich Schäfer nový orgán a od roku 1855 zde bylo instalováno plynové osvětlení. V roce 1889 dostal kostel novou dřevěnou klenbu a stal se znovu plnohodnotným svatostánkem. V letech 1899 až 1901 pak byl zmodernizován architekty Johanessem Vollmerem a Heinrichem Jassoyem. Další obnovu provedl v roce 1932 Hans Seytter a kostel byl znovu vysvěcen. Radost farníků však neměla dlouhého trvání a v prosinci roku 1944 byl Nikolaikirche těžce poškozen při leteckém náletu. Obvodové zdi tehdy sice zůstaly zachovány, ale chórové pilíře i křížové klenby byly zcela zničeny. Paradoxem je, že železný střešní nosník se třemi zvony přežil útok zcela nepoškozený. V roce 1949 byly schváleny plány na obnovu kostela a v květnu roku 1951 byl sv. Mikuláš znovu slavnostně otevřen.

Kostel sv. Mikuláše v Heilbronnu tedy vznikl v letech 1340 až 1350 jako jednolodní kaple s raně gotickým východním chórem. Kaple byla menší i nižší než současný kostel. V interiéru kaple bylo celkem pět oltářů, z nichž dva se zde objevily teprve v II. polovině 14. století. V 15. století byla kaple přeměněna na kostel, který byl dokončen – jako bezvěžový – v roce 1497. Zvonice je dostavěna teprve roku 1543 a v roce 1742 se na věži poprvé objeví také kostelní hodiny. Kněžiště s mohutnými stupňovitými pilíři osvětlovala šestice vysokých, velmi štíhlých, oken. Velké okno se nacházelo také v průčelí nad západním portálem a do stěn lodi byly obou stranách prolomeny menší portály a další gotická okna. Na severní straně je postavena schodištní věž, na té jižní (u chóru) sakristie. Po stranách západního portálu byly na konzoly umístěny sochy tehdejšího biskupa z Würzburgu a Panny Marie s Ježíškem (obě sochy byly v roce 1971 nahrazeny kopiemi sochaře Herolda, originály jsou umístěny za hlavním oltářem). Ten doplňovaly četné oltáře boční, které byly většinou zničeny v období reformace. K další likvidaci mobiliáře došlo v roce 1622, kdy se kostel změnil ve zbrojnici. V II. polovině 19. století byl kostel vybaven novými obrazy, z nichž musíme zmínit alespoň Krista s trnovou korunou od Emila Rotha, kopii portrétu Martina Luthera od Lucase Cranacha st. nebo Krista nesoucícho kříž od Wilhelma Pilgrama. Zvony má Nikolaikirche celkem tři; jeden z nich byl však původně umístěn na hřebenové věži Kilianskirche, nejmladší z nich byl ulit v roce 1889.

Při přestavbě kostela na přelomu 19. a 20. století byla mj. postavena severní schodištní věž, rozšířena jižní část a v západním štítu nahradila hodiny z roku 1808 nová okna. Uvnitř byla současně odstraněna boční galerie a klenba dostala červenohnědou barvu. Objevil se zde také široký obloukový vlys a freska Kristus mezi moudrými a pošetilými pannami. Při Seytterově rekonstrukci došlo v roce 1932 zejména k odstranění celé historizující dekorace Nikolaikirche. Vzhled interiéru tak nově určovaly zejména fresky malíře Wilhelma Kohlera, které zobrazovaly témata Zvěstování a vzkříšení. Ani ty ale nepřežily nálet v prosinci roku 1944.

A tak přichází období let 1949 až 1951, projekt Hannese Mayera a rekonstrukce těžce poškozeného kostela, která plně ctila historii i tradice. Mayer přitom sám navrhl podobu kazatelny, dveří, oken i interiérové výzdoby. Ta má vycházet z „protestantské“ pozdní gotiky 15. století. V roce 1959 pak vytvořil Wolf-Dieter Koulet nová vitrážová okna v chóru, nad varhany i v jižní stěně vedle kazatelny. Jsou zde např. zobrazeni tří muži, které anděl zachraňuje z plamenů, což má připomínat onen nálet na Heilbronn v roce 1944. I další zajímavá umělecká díla pocházejí z II. poloviny minulého století. Jedná se např. o oltářní kříž Gerharda Marckse z roku 1953, různé svícny nebo Pfeifferova kfititelnice z roku 1964. Lappleho pseudostředověký lustr byl nad oltář instalován dokonce až v roce 1983. Varhany z roku 1951 se nachází na galerii nad západním portálem, byly postaveny Friedrichem Weiglem a v roce 1968 byly přestavěny a rozšířeny. Další úpravy nástroj čekaly ještě roku 1991.

Rekonstrukce tohoto kostela je považována za velký úspěch nadregionálního významu, takže je celkem škoda, že interiér Nikolaikirche bývá, bohužel, většinou uzavřen a tento svatostánek je tak veřejnosti přístupný pouze v čase bohoslužeb.