Strašlivý požár v Bělči nad Orlicí v roce 1883

Běleč nad Orlicí zažila od svých počátků řadu požárů, z nichž písemně doloženy jsou zejména ty z 19. století. Většinou se však jednalo o požár 1-2 stavení. V roce 1837 vyhořelo Janského čp. 6; o rok později čp. 7 Josefa Bureše; v červnu 1845 čp. 34 Jana Blažka, které zapálil blesk, a na podzim téhož roku stodola Jana Vlasáka z čp. 36; roku 1859 čp. 3, v němž žil hajný Nosek; v roce 1864 čp. 5 Kateřiny Mazurové; o 2 roky později od blesku zapálený sroubek a stodola v čp. 14 a stodola s obytným stavením v čp. 16; roku 1873 stodola v čp. 34; kolem roku 1877 stodola a obytné stavení čp. 15; na jaře 1882 stodola a kůlna v čp. 2 a stodola v čp. 6. Teprve rok 1883 přinesl ohromnou zkázu.

Tehdy na Bílou sobotu 24. března vznikl velkou neopatrností požár v myslivně panství dašického barona von Liebiga čp. 35, jež byla obývána lesním správcem Půhoným. Velká vichřice, která však zrovna přišla, z něj udělala zkázu téměř celé obce, protože během pouhé půl hodiny se ocitlo v plamenech 18 statků a chalup. Protože vál vítr od jihu, shořelo v myslivně pouze obytné stavení, ale od vzduchem létajícího hořícího šindele, oharků a došků chytly slamou pokryté střechy sousedních usedlostí.

Jednalo se skutečně až o hrůzné divadlo a škody byly nezměrné. U čp. 1 Jana Jarkovského shořela stodola i se včelínem, jakož i stodola přikoupené Bartovské živnosti čp. 29 a přikoupená chalupa čp. 28. Tomuto vlastníkovi shořelo navíc ještě čp. 31. U čp. 27 shořelo vše až na dřevěný sroubek, ač byl též jen slamou krytý. Spáleniště poté zakoupil Jan Jarkovský. U Kroupova čp. 26 vyhořelo obytné stavení. Zděný sroubek, který měl střechu pokrytou taškami, byl zachráněn. Usedlost čp. 25 manželů Pekařových přišla o kryt na domovním stavení. Naopak stodola shořela celá. Zachován zůstal zděný a taškami krytý kvelb (pozdější čp. 47). Dřevěné a slamou kryté Šolínovo stavení čp. 24 shořelo celé. Stejný osud mělo čp. 22 Jana Gabriela, ale vše bylo po požáru nově a důkladně vystavěno (stavení, stodola, kůlna, špýchar). Stavení čp. 23 a 18, jež náležela Janovi a Kateřině Janským, shořela celá a nebyla více postavena. Jejich očíslování bylo použito u pozdějších staveb a přestaveb (čp. 23 bylo uděleno pro nový dům z roku 1914). Obytné Blažkovo stavení čp. 19 pokryté taškami přežilo celé, shořela jen stodola. Svatoňova chalupa čp. 13 a Lochmanova čp. 14 shořely úplně. U čp. 16 Jana Huška vyhořela jen stodola, a to nejspíše proto, že byla pokrytá jen slámou. Zděné domovní stavení z roku 1867 bylo zachráněno celé. Usedlost čp. 17 Jana Součka lehla až na sroubek celá popelem a rovněž celé čp. 20 manželů Josefa a Emilie Jedličkových. Celé shořelo též Broučkovo čp. 33, které nebylo po požáru již obnoveno. Poslední obětí se stala dřevěná chaloupka čp. 40 Václava Cavrnocha, jež tehdy náležela Františku Hynštovi. Zvláštního uznání si zaslouží hasiči, kteří se 7 stříkačkami bojovali velmi statečně s plameny bez ohledu na svoje zdraví a život, zejména šlo o ty z Třebechovic pod Orebem, Nepasic a Jeníkovic.

Nejhorší na tom bylo to, že ona velká vichřice zanesla hořící došky až do Nepasic, kde došlo k požáru Vilímkovy stodoly u čp. 14. Ještě dobře, že se tak stalo za dne, protože přijít takovýto požár v noci, určitě by nebyl bez lidských obětí. Na záchranu movitých věcí nebylo pomyšlení ani času, vždyť jen s největším úsilím došlo k záchraně dobytka. Někteří pohořelí se stali díky požáru žebráky. Škoda na budovách a zásobách byla tehdy odhadnuta na 58 000 zl. a pohořelí byli celkem pojištěni jen na 22 790 zl. Neštěstí bylo o to větší, že poškození pro špatnou loňskou sklizeň nemohli nic prodat, neměli tak peníze a shořelé zásoby obilí a píce byly určené pro jejich holé přežití. Díky tomu se po požáru ocitlo 33 rodin bez přístřeší, jakékoliv potravy i majetku.

Ale jak to tak bývá, v nouzi poznáš přítele. Okamžitě se nalezlo množství dobrodinců, z nichž si zaslouží zmínku jistá paní z Hradce Králové a rozdělila 50 zl. mezi zdejší chudinu. Třebechovická firma David Kreitner poslala fůru plně naloženou senem. Další fůru přivezl Jarkovský z Blešna. Většina rolníků z okolních obcí se ustrnula a přivezla do obce množství potravin a píce dobytku, takže pro první okamžiky měli všichni vystaráno. O něco později pak vyhlásilo sbírku ve prospěch pohořelých okresní hejtmanství v Hradci Králové, na kterou majitel dašického velkostatku baron von Liebig věnoval 1 000 zl. Vedle toho nabídl poškozeným stavební dříví ve snížených cenových relacích, a to mezi 30-50 %. Přihlížel totiž na to, jak byla pohořelému kryta škoda pojištěním. Aby to nebylo málo, rozhodl ještě o tom, že při nákupu řeziva na rosické pile budou mít zdejší poškození slevu ve výši 20 %. Velkými dárci byly též sousední obce, které věnovaly v různých množstvích žito, hrách, brambory, chléb, mouku, seno, slámu a ovšem i hotové peníze. Nejvzdálenějším dárcem byl farář Zima, který zde dříve učil náboženství a z Říma zaslal 30 zl. Díky tomuto požáru vzalo za své množství rázovitých starých roubených stavení a zůstalo tu jen několik pamětihodnějších budov. Vznikla tak Běleč nad Orlicí, jak ji známe v podstatě dnes my.

Strašlivý požár v Bělči nad Orlicí v roce 1883 na mapě